Dynamický vývoj posledních hodin dává tušit, že tentokrát nejde o běžnou vládní přestřelku. Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta oznámil, že u policie končí, protože nesouhlasí s její reorganizací. Jeho patron Andrej Babiš vzápětí oznámil, že zvažuje setrvání ve vládě. Ve skutečnosti jde o další dějství bezskrupulózního boje o ovládnutí bezpečnostních složek.

Ačkoli dnes nevíme, jak bitva kolem Šlachty dopadne, už nyní je jisté, že je pro následující vývoj v zemi zcela zásadní. Jeho oznámení, že na znamení protestu odchází do civilu, je nutné brát s velkou rezervou. Spíše jen uvolňuje prostor pro následný politický střet, který by měl vyústit ve zrušení reorganizace plánované od 1. července. Aby se pak mohl jako posílený vítěz s velkou slávou vrátit.

[ctete]61911[/ctete]

Babišova superstar

Nejde přitom o kýčovitý souboj „dobra“ se „zlem“, jak se prvoplánově a demagogicky snaží tyto děje interpretovat Šlachtovi stoupenci v čele s majitelem Čapího hnízda. Toho Čapího hnízda, jehož vyšetřovatele z pražské hospodářské kriminálky se Šlachta pokusil paralyzovat okázalou razií krátce poté, co se provalily jejich odposlechy.

V normální zemi by tento atak na detektivy, zabývající se podezřením z dotačního podvodu místopředsedy vlády, vyvolal skandál první kategorie. U nás se všichni tváří, jako by se nechumelilo. A vlivní státní zástupci dávají nad touto akcí, která doposud nebyla v plné šíři vysvětlena, palec nahoru.

Je velmi tristní, když Šlachtovi stoupenci varují před zastavením vyšetřování korupčních kauz, pokud existují vážné indicie, že hrozí zametání pod koberec právě případů v nejbližším okolí ministra financí. I proto se zřejmě vyvalilo tolik hysterického povyku a poplašných zpráv. Ovšemže přesně s opačným znaménkem, jak to v podobných zastíracích kampaních bývá.

Skutečnost je ale jiná. Protimafiánský útvar se často se pouštěl do mediálně vděčných aktivit, které mu kompetenčně nepříslušely, ale mohly mu pomoci upevnit výlučnost a „nedotknutelnost“ uvnitř bezpečnostních složek. V řadě podobných případů přitom vznikalo podezření, že jsou vedeny v souladu se zájmy jednoho člena vlády, se kterým ředitel útvaru a jeho podřízení udržovali nadstandardní vztahy. A který se teď za svoji superstar bije jako lev a vydírá koaliční partnery pádem vlády.

Na první pohled matoucí situace je už nyní užitečná minimálně v tom, že přehledně ukazuje, kdo za kým stojí, a o co komu jde. Snad nikomu už nemůže uniknout, že Babiš používá svého policejního chráněnce jako nástroj k posílení vlastní moci, a to nejen v bezpečnostních složkách. Pokud by Šlachta jakkoli oslabil, oslabil by i vliv majitele Agrofertu. Jeho nátlak je nebezpečný zejména v tom, že pokud jej ministr vnitra neustojí, posílí všechny negativní tendence, které plynou z tohoto mocenského uspořádání.

Babišovo hnutí už mnohonásobně překonalo své předchůdce Věci veřejné. Bártovo seskupení vzniklo na stejných principech populárního boje proti korupci a politickým dinosaurům. Rozvracelo vládní koalici generováním vnitřních střetů, aby se posléze samo rozpadlo pod tíhou korupčních kauz. ANO kráčí v jeho stopách, zatím ovšem mnohem jistěji a promyšleněji.

MF DNES: Nechte Šlachtu zatýkat

Za Šlachtou se vytvořila pozoruhodná mocenská koalice hnutí ANO, prezidenta Zemana a komunistů, která nejvíce napadá zamýšlenou policejní reorganizaci. V této podivné symbióze dále figurují Šlachtovi spojenci v tzv. protikorupčních iniciativách, část státních zástupců a přirozeně zejména tisk vlastněný Agrofertem.

Lidové noviny odvádějí na Šlachtovu obranu největší díl práce. Kauzu před týdnem otevřely a od té doby zveřejnily celkem 18 alarmujících článků. Samy za sebe hovoří některé titulky: „Jak se zbavit Šlachty“, „Zločinci a šedé struktury mají strach“, „Smysluplná hysterie“, „Policejní šachy zhatí boj s korupcí“, „Šlachtu chce sundat mafie, myslí si Jančura“ nebo „Vrchní žalobce Ištvan: Jsem šokovaný“. Mladá fronta DNES sice nekonkuruje kvantitou, ovšem dostatečně výmluvný je titulek článku „Nechte Šlachtu zatýkat“.

V čele tažení za udržení Šlachty je samotný Babiš, kterému připadá postup policie a ministra vnitra podivný a skandální. „Ministru vnitra se podařilo destabilizovat českou policii, a tak je vlastně u konce celý protikorupční boj naší vlády“, dodává. Prapor „protikorupčního“ boje tak zvedá politik, který poztrácel klíčové dokumenty dokládající vlastnictví vyšetřovaného Čapího hnízda. Současně oligarcha, který je v permanentním střetu zájmů, a který zbohatl zejména díky klientelistickým vazbám na minulé vládní garnitury.

To ovšem není jediný paradox této hry. Rezignací vyhrožuje ministr spravedlnosti Pelikán, který je vývojem „šokovaný“ a varuje před tím, že „práce policistů se může zastavit a kauzy zůstat nedořešené.“ Týž ministr veřejně prohlašuje, že v případě Čapího hnízda nebyl spáchán trestný čin, a nepřijatelně tak zasahuje do vyšetřování. Mimochodem jeho odchod by vzhledem k jeho nečinnosti v rezortu ani nikdo nepoznal.

Vybraná společnost

Nově se k zastáncům Šlachty přidali komunisté v čele s „mlátičkou“ z Národní třídy a dnešním poslancem Zdeňkem Ondráčkem. Jejich stranický list Haló noviny varuje před tím, že budou odstaveni „efektivní vyšetřovatelé“.

Stínový ministr vnitra KSČM Zdeněk Maršíček píše: „Celá tato akce může mít zásadní důsledky. Ve funkci ředitele ÚOOZ by totiž mohl skončit Robert Šlachta. Právě pod jeho vedením přitom ÚOOZ rozpletl řadu klíčových případů: například kauzu Nagygate, policejní chobotnici kolem hejtmana Jiřího Rozbořila (kauza Vidkun) či nejnověji kauzu Bereta, v níž figuruje mimo jiné bývalý důstojník ÚOKFK Radek Holub.“

Pro ilustraci lze dodat, že doslovnou pasáž obsahuje článek redaktora Lidových novin Martina Shabu (2. 6. 2016, „Jak se zbavit Šlachty“). Bohužel se oba mýlí. Ani v jednom případě zatím nebyl soudně prokázaný organizovaný zločin. Pokud nepřistoupíme na výklad Babišova aktivisty Jana Macháčka, který za organizovaný zločin považuje i nezdaněné kabelky.

Do této vybrané společnosti se zařadilo i několik novinářů z vydavatelství Economia. Ti už zcela nezakrytě drží palce Babišovi, který by podle nich na této kauze mohl vydělat, a ministru vnitra Chovancovi chmurně věští blížící se konec. Aniž to možná tuší, už překročili Rubikon – pokud jej nepřekročili už dávno.

Oč tu dnes běží?

Situace je vážná. Dnes tu běží o to, zda je normální, aby reorganizaci policie torpédovala skupina státních zástupců, které to nijak nepřísluší, protože se dotýká jejich spojence při nastolování Nových pořádků, a ke kterému je vážou i osobní vazby. Ti samí státní zástupci přitom přihlížejí budování oligarchického systému s fatálním střetem zájmů na nejvyšší úrovni.

Dnes jde i o to, zda je v demokratické zemi normální, pokud na funkčním zařazení jednoho policisty, jehož skutečné výsledky zaostávají za pěstovanou mediální aureolou, stojí osud celé vlády. A může se stát, že stejný policista už podruhé způsobí pád kabinetu, což by o stavu této země vypovídalo mnohé.

První moc ve státě

Ale především jde ještě o něco jiného. Ministr spravedlnosti Pelikán ještě před dvěma lety nešel na ruku čelným žalobcům jako dnes a odmítal jejich zákon o státním zastupitelství. Uváděl tehdy, že se Česko jen těsně vyhnulo situaci, v níž by se státní zástupci vymkli demokratické kontrole. „Hrozilo, že u nás vznikne čtvrtá moc ve státě. Státní zástupci by nebyli nikým a ničím kontrolovaní.“

Dnes je Pelikán a hnutí ANO hlavním podporovatelem jejich záměrů a při torpédování policejní reorganizace se odvolává právě na jejich názory.

To, oč tu dnes běží, není jen mocenský spor v zájmu posílení oligarchy Babiše a jeho protestního hnutí. Ať už si to všichni jeho aktéři uvědomují, či nikoli.

Zhruba dvě stě padesát let se mělo za to, že základem svobodné společnosti je dělba mocí mezi moc legislativní, exekutivní a soudní. Nyní se však ukazuje, že „pokročilejší“ forma spravování státu se vyvíjí jiným směrem. Existuje totiž ještě efektivnější model, k němuž právě nyní směřujeme. Pelikán kdysi (než „prozřel“) udeřil hřebík na hlavičku, jen v jednom se tehdy mýlil.

Jistá část „vyvolených“ státních zástupců a na ně navázaných elitních policistů žije v představě, že budou v pozici nikoli čtvrté, ale první moci ve státě. Moci, která bude ovlivňovat i takové „drobnosti“, jako je složení vlády, a zda vůbec bude vláda existovat, když nebude po jejich. Moci s některými vlivnými ekonomickými skupinami v čele s Agrofertem a příslušným mediálním zázemím v zádech.

To je opravdu vážné varování.

[ctete]62208[/ctete]