Andrej Babiš a jeho vláda spěchají s výstavbou nového jaderného bloku v Dukovanech. Prý to bude levné a dá nám to energetickou nezávislost. Není důvod apriorně věřit žádnému z těchto tvrzení.

Babiš, tedy někdo, kdo vede jeho twitterový účet, napsal v úterý v podvečer: „Pozitivní zpráva. Děláme vše pro to, abychom měli nezávislou energetiku a levnou elektřinu. Vláda proto připravuje projekt nového jaderného zdroje. Výběr dodavatele a výstavbu budou realizovat příští vlády. Jádro je ale pro nás důležité a je skvělé, že to podporuje i opozice.“

Pak ještě pokračoval: „Náš zájem je mít co nejnižší cenu za elektřinu pro všechny, což souvisí s financováním. Stát proto poskytne ČEZu půjčku za výhodných podmínek jak pro stát, tak i pro ČEZ. A to je ten zásadní krok. Z toho titulu bychom měli mít právo vykupovat elektřinu za nízkou cenu.“

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Pokud bude o dodavateli rozhodovat příští vláda, je to aspoň nějaká šance, že by to nemuselo dopadnout přímo zle. Babiš se ovšem nejspíš domnívá, že ta příští vláda bude opět jeho, takže to může risknout. Otázkou je – i kdybychom měli vládu složenou z andělů a archandělů nadaných mimořádným věděním, inteligencí a charakterem – z čeho si asi tak mohou příští vládci vybírat. K dispozici jsou firmy, které představují strategické bezpečnostní riziko, protože jde o Rusy nebo Číňany, anebo se potácejí ve značných finančních problémech a stavby po Evropě se jim moc nedaří. Žádný termín dokončení se nedodržel, náklady jsou až trojnásobné oproti plánovaným.

Vláda se chová, jako by tady nebyla jiná varianta než dostavba jaderných bloků. Babišův kabinet říká, že je řeč o naší energetické budoucnosti, a přitom nebere v úvahu nikoli nějaké utopické projekty, ale ani to, co už ve světě funguje.

V Hospodářských novinách psal loni v prosinci Filip Černý o situaci ve Velké Británii: „V důsledku srozumitelné strategie a veřejné podpory výroba z obnovitelných zdrojů v Británii prudce narostla. Zatímco v roce 2008 obnovitelné zdroje tvořily méně než šest procent kapacity energetické soustavy, dnes představují třetinu energetického mixu. Další třetinu kapacity dělá plyn a 8,3 procenta jádro. Uhlí kolem desetiny energetické kapacity země. Uhelné elektrárny nicméně stále hrají roli jako pojistka proti blackoutům ve chvíli, kdy nefouká vítr ani dostatečně nesvítí slunce. V běžných dnech pokrývá pálení uhlí asi pět procent aktuální spotřeby. (…) V první polovině letošního roku (míněno 2019 – pozn. red.) zaznamenalo Spojené království prvních 18 dní v řadě zcela bez výroby elektřiny z uhlí. Bylo to poprvé od roku 1882.“

Změna nastala i na straně „konzumentů“ energie: „Období velké přeměny britské energetiky přineslo několik překvapivých zjištění. Některé studie například předpovídaly, že vyšší podíl zelené energie je nedosažitelný, přičemž strop pro podíl větru měl být ve Spojeném království 10 procent. Dnes tvoří vítr v Británii 19 procent kapacity a ministerstvo obchodu a energetiky podepsalo letos závazek, že v roce 2030 budou jen offshore větrníky vyrábět třetinu elektřiny v zemi.“

Pokud jde o tu samostatnost a (strategickou) bezpečnost, Británie pokračovala ve stavbě tisíců malých elektráren (slunce, voda, odpady), takže dnes je tam decentralizovaných zdrojů elektřiny 800 tisíc.

Každá země má pochopitelně jiné podmínky. Nemůžeme budovat velké větrné elektrárny na moři, když nemáme moře. Nemáme tolik slunných dní, kolik jich mají na jih od Alp. Gigantické vodní elektrárny by narazily na odpor ochránců životního prostředí. Jenže slunce tu svítí a vítr fouká, plynové elektrárny se dají postavit rychle a levně a vývoj komerčně použitelných malých modulárních reaktorů ve světě (i u nás) pokračuje. Dávno neplatí, že plyn znamená závislost na Rusku. Polsko se podle toho hodlá zařídit. Rusko bude ostatně rádo, když svůj plyn někomu prodá, protože americký břidlicový plyn se stal konkurencí a zavřít Západu kohoutky si v Moskvě ve vlastním zájmu rozmyslí.

Jak může navíc Babiš mluvit o samostatnosti, když bude jaderná elektrárna vždycky závislá na palivu z ciziny? Proč je celá dostavba tak opevněna zárukami pro ČEZ? On to nemá být tržní projekt? Jak se vyřeší ukládání jaderného odpadu, který v malé zemi nikdo poblíž svého domova mít nechce? Uvědomují si někteří lidé, které jaderná elektrárna fascinuje jako vrchol techniky (což jistě v nějakém ohledu může být), že je to v zásadě parní stroj? Neměli bychom investovat do nějakých skutečných inovací a neodvolávat se pořád na „solární tunel“, který byl politickým a ne technickým selháním? Jak můžeme věřit zvládnutí tak náročné stavby, když neumíme stavět ani dálnice?

Pokud jde o peníze, web Temelin.cz uvádí: „Částka, kterou budou spotřebitelé doplácet, bude záviset především na investičních nákladech jaderných zdrojů. Ty se ale v současné debatě výrazně podceňují, když ČEZ a MPO používají údaj 140–160 miliard korun. K této částce je ovšem třeba říci, že jde o takzvané overnight costs (teoretická částka, pro případ, že by byla elektrárna postavena za jednu noc). Tato hodnota se používá kvůli možnosti porovnat náklady na jednotlivé projekty při zanedbání finančních nákladů (náklady na palivo, údržbu, velkoobchodní cena elektřiny – pozn. red.). Citovaná částka pro overnight costs je ovšem nízká. Pro věrohodný odhad ceny je vhodné brát v úvahu zejména evropské a americké projekty (Olkiluoto, Flamanville, Hinkley Point, Vogtle, případně turecký projekt Akkuyu), z nichž vyplývá odhad investičních nákladů v intervalu 7000 až 8000 €/kW. To znamená pro blok o výkonu 1200 MW v Dukovanech zhruba 8,4 až 9,6 miliardy eur bez finančních nákladů. Při současném kurzu tedy přibližně 232 až 265 miliard korun.“

Když vezmeme v úvahu všechny okolnosti, je důvod k nějakému budovatelskému nadšení?