Je to jedna z tradic. Pravidelně v intervalu několika týdnů Andrej Babiš naříká, že neměl vstupovat do politiky. Že to nepotřebuje, všichni jsou na něj oškliví, jeho firmy trpí. Naposledy si poplakal v pondělí. „Já jsem šel třeba do politiky, což bylo asi jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě. Vlastně není dne, kdy bych toho nelitoval,“ napsal Babiš (nebo jeho tým) na Facebooku. Při nářcích přitom bere jako svůj vstup do politiky rok 2011, kdy vystartoval s dceřinou firmou Agrofertu, hnutím ANO.

To je však špatně. Andrej Babiš je jedním z nejdéle sloužících politiků na české scéně. Do politiky totiž vstoupil už v roce 1980, kdy byla přijata jeho přihláška do KSČ. Komunistou a podle slovenského a Ústavu paměti národa i spolupracovníkem StB byl pak Babiš až do revoluce. Poté se přerodil v kapitalistu, v roce 2011 se stal dokonce „pravicovým“ politikem, aby se po pár měsících posunul do středu politického spektra. Nyní připouští povolební spolupráci s komunisty. Kruh se uzavírá. Babiš se otevřeně vrací ke svým soudruhům.

A jak je to s tím, že firmy pana ministra od vstupu jejich vlastníka do politiky trpí? Možná trochu jinak, než velkouzenář tvrdí. Jen za loňský rok vzrostlo jmění Andreje Babiše o rekordních šest miliard, jak v říjnu napsal časopis Forbes. „Agrofert loni rekordně vydělával. EBITDA (tedy zisk před odečtením nákladů v podobě úroků, daní a odpisů) vyrostla na 17 miliard korun. Úspěšně se prodávala hnojiva, kterým se letos už tolik nedaří, a vůbec celé potravinářsko-chemické uskupení dobře šlapalo,“ uvedl časopis Forbes.

Ano, Babiš v politice děsně trpí. Chudák.