Premiér Babiš považuje protest učitelů za nesmyslný a šílený. Přitom jim slíbil růst platů o 15 procent a slovo nedodržel. Zaútočil na soukromé školy, že dostávají 7,3 miliardy korun z rozpočtu. Zapomněl ale na vlastní miliardový byznys se státem, ať už jde o dotace, biopaliva, nebo zdravotnictví.
Andrej Babiš má problém s jednodenní stávkou učitelů, do které se zatím přihlásilo více než šest tisíc škol. Důvodem je spor o růst učitelských platů, kde nedošlo k dohodě. Premiér považuje organizátory za lháře, ale problém je na jeho straně. Absurdně srovnává výši mezd ve státním sektoru dnes a v době krize, kdy se šetřilo všude. Především ale lhal on sám, a proto je nestoudné, s jakou arogancí napadá ostatní.
Vládní podraz
Šéf ANO nedodržel slib, který dal učitelům, když se začalo vyjednávat o státním rozpočtu. „Pro rok 2020 chceme navýšit platy o 15 procent, ale s tím, že tarif by měl být půlka a půlka by měla být pohyblivá složka, protože skutečně chceme, aby ti ředitelé škol měli větší kompetence,“ prohlásil Babiš v lednu pro Českou televizi.
S tímto záměrem kalkuloval ministr školství Robert Plaga (ANO) ještě na jaře, ale všechno dopadlo jinak. Vláda odsouhlasila růst platů o 10 procent, z toho osm procent půjde do tarifů a zbytek do odměn. Premiér Babiš nechce o dalším navýšení ani slyšet a raději udrží při životě populistický projekt slev jízdného pro studenty a seniory za 5,6 miliardy korun, velmi výhodný hlavně pro velké dopravce.
Potom se učitelům nelze divit, že se vůči tomuto podrazu vlády vymezují. Premiér Babiš znovu zapůsobil jako nedůvěryhodný mluvka, který dnes popírá, co slíbil včera, a ještě obviňuje ostatní. Stávku podporuje i ČSSD, tradičně navázaná na odborové organizace, takže spor se vyhrocuje i ve vládní koalici. Podle ní selhal ministr Plaga.
Proti tomu, jak se odbory chovaly v době krize, je jejich současná akce jen čajíček. Přesto ji premiér Babiš bere velice úkorně. O tom svědčí i zatím šest hysterických a opakujících se hlášení na jeho facebookovém profilu. Mezi změtí čísel a grafů, jak už je líp, což se míjí s jádrem sporu, by neměl zapadnout Babišův výpad proti soukromým školám.
Super byznys pro soukromé školy?
„A taky možná zapomínají na každoročních 7,3 miliardy na soukromé střední školy – u některých je to super byznys, ale to všichni víme. A ještě chci říct, že 2 miliardy jdou na církevní školy,“ projevil nelibost šéf ANO, což nebylo v této souvislosti poprvé.
Když premiér Babiš uváděl v prosinci 2017 do funkce ministra školství Roberta Plagu, napadl soukromé školy způsobem, za který by se nemuseli stydět ani komunisté. Tehdy na tiskové konferenci kritizoval státní příspěvky soukromým a církevním školám, a vyzval nového ministra, aby se jimi zabýval.
„Taky jsem konstatoval, protože já nejsem expert na školství, že jsme jediná země na světě, která financuje soukromé školy, gymnázia a církevní školy. To nás stojí šest a půl miliardy,“ prohlásil tehdy.
Babiš skutečně prokázal, že není expertem na školství, a jeho nekompetentnímu prohlášení oponovali experti. Neplatí, že Česká republika je jedinou zemí na světě, která se podílí na financování soukromého školství. U nás je tento podíl naopak velmi malý.
Běžné financování z rozpočtu
„Jakým způsobem jednotlivé vzdělávací systémy podporují neveřejné školy, to je v každé zemi jinak, ale tvrdit, že v žádné zemi nepodporují z veřejného rozpočtu soukromé školství, není pravda,“ reagoval Tomáš Feřtek ze vzdělávací společnosti EDUin.
Veřejné financování soukromých škol je běžné v rámci členských států OECD, kde se na soukromých základních školách vzdělává v průměru 15,3 procenta žáků. Rozdíly jsou ovšem velké. Zatímco v Nizozemí dosahuje podíl soukromého sektoru 68,4 procenta žáků, u nás jen 1,3 procenta, čímž zaostáváme i za okolními středoevropskými zeměmi Slovenskem či Maďarskem.
Podle Ondřeje Štefla ze společnosti Scio většina vyspělých zemí poskytuje státní příspěvky podobné jako Česká republika (Dánsko, Španělsko, Estonsko…), jiné přispívají víc (Německo, Irsko, Belgie, Slovinsko, Slovensko, Maďarsko…), jiné nerozlišují a dávají všem stejně (Nizozemí, Finsko, Švédsko…) a jen v několika zemích OECD jsou omezenější (Kanada, Polsko, Švýcarsko…).
Babišovy mýty
„Mnozí si myslí, že do soukromých škol jdou nějaké peníze navíc, o které přicházejí školy veřejné. Omyl. Tak jako zdravotní pojišťovny platí za operaci slepého střeva v krajské i univerzitní, ale i v soukromé nemocnici, tak podobně platí stát za vzdělávání žáka ve veřejné, církevní či soukromé škole. Jen s tím rozdílem, že za lékařské výkony se platí všem stejně bez ohledu na zřizovatele, ale ve školství je soukromník trochu bit a rozdíl musí zaplatit rodiče ve školném,“ vysvětlil Štefl. Rozdíl na žáka je zhruba deset procent.
Stát by tedy na likvidaci soukromého školství nic nevydělal. Zhruba 60 tisíc žáků, kteří se v nich dnes vyučují, by bylo nuceno přejít do veřejného sektoru, a stát by na ně vydal zhruba o 600 milionů korun víc než dosud.
Premiér s myšlenkovými kořeny v éře komunismu hlavně nechápe, proč soukromé a církevní školy vznikají. Pád komunismu otevřel šance ve všech oborech, nejen v „jeho“ chemii, zemědělství, potravinářství nebo zdravotnictví.
Babišův super byznys
Premiér Babiš fabuluje o údajném super byznysu soukromých škol se státem, a přitom jeho Agrofert pobírá miliardové potravinářské či zemědělské dotace. Tvrdě bojuje proti jejich zastropování v EU, jeho byznys by tak ročně přišel o téměř miliardu. Bije se jako lev, aby nebyl zastaven příliv dotací Agrofertu na základě evropských auditů.
Super byznys je jistě státní podpora biopaliv na bázi řepky olejné, kterou si Babiš osobně dvakrát prolobboval ve Sněmovně, ačkoli je neperspektivní a škodlivá. Dnes má díky tomu na trhu s biopalivy dominantní postavení.
Super byznys lze jistě nalézt i ve zdravotnictví, kam směřují největší investice Babišova fondu Hartenberg Holding. Společnost FutureLife spravuje desítky reprodukčních klinik a loni vláda zvýšila doplatek zdravotních pojišťoven na umělé oplodnění o 18 procent. Stát tak významně zvýhodňuje reprodukční byznys oproti jiným oblastem podnikání.
Premiér Babiš projevil svým skandálním a pokryteckým útokem na soukromé školy komunistickou mentalitu. Nestalo by se tak ovšem, kdyby měl v tomto sektoru svoje zájmy, jako v řadě jiných oborů, kde mu byznys se státem kvete a naprosto vyhovuje.