Kdybyste chtěli vytušit, jakou asi náladu má během masových demonstrací náš předseda vlády Andrej Babiš, tak je třeba pozorně sledovat jeho sociální sítě. On sice nepíše své příspěvky sám vlastními prsty, protože – jak sdělila jeho tisková mluvčí – neumí psát na počítači. Ale je jisté, že svá poselství národu často inspiruje a pak osobně schvaluje. Jeho lidé umí ovšem dokonale vystihnout jeho projev. Takže jeho „Čaulidi“ je autentické literární dílo. A když Andreš na Facebooku mlčí, tak tím tichem umí jeho marketingový tým vystihnout i jeho depresi.

(Jméno „Andreš“ mu dal v přeřeknutí jeho guru Miloš Zeman, když ho v rozporu s dobrými mravy právě jmenoval premiérem a geniálně spojil Babišovo krycí jméno ze svazků Státní bezpečnosti (Bureš) s jeho reálným křestním jménem. A navíc tak vytvořil poetickou eufónii i s jeho příjmením: Andreš Bureš Babiš. Děkujeme, Miloši!)

Babišovo ticho je ten největší potlesk masovým demonstracím. Zmatené a ublížené sdělení, ať si Mikuláš Minář založí politickou stranu a pár nesmyslných statusů o večeři s investory zcela vystihují Andrešovo zoufalství. On totiž původně nesnesl ani jednoho jediného kritika a ani jeden jediný kritický článek v novinách. Když slovenský novinář Dušan Valko napsal o něm knihu „Počestný Andrej Babiš“, tak náš současný premiér tehdy prosadil u soudu zákaz její publikace. Pravda, v knize se spekulovalo o Babišově účasti na fyzické likvidaci jeho protivníků. Když ale časopis Reflex publikoval v roce 2013 článek, že je Andrej Babiš prostě jenom falešný mesiáš, v jehož krutých podnikatelských skutcích a hlásaném poselství mravní obrody je dramatický rozpor, tak Babiš zaúkoloval všechny pobočky Agrofertu po celé republice, aby skoupily dotyčné vydání Reflexu a článek se tak nedostal k veřejnosti. Tehdy nám poslal svojí slavnou fotku „fakáče“, aby dal najevo, jak je nad věcí.

Nad věcí ale nebyl. Jeho zaměstnanci horečně lítali po celé zemi a nakupovali všechny výtisky časopisu s kritickým článkem. Takovou absurdní a zakomplexovanou magořinu ve velkém formátu tady nikdo další nepředvedl. Přitom šlo pouze o věcnou analýzu jeho hnutí a programu bez spekulací o nějakých trestných činech. To se dostavilo až později.

Andreje Babiše potom tak strašně bolela každá kritika jeho působení, že si pro jistotu koupil nejkritičtější noviny v zemi: Mladou frontu DNES a Lidové noviny. Smyslem práce těchto novin do té doby byla obrana veřejnosti před zneužíváním moci. Tím, že si je Babiš koupil a dosadil v nich vedoucí novináře podle svého gusta, zajistil si jejich naprosto pokřivený obsah. Tyto noviny ho nyní chválí, či zakrývají jeho zlé činy. A lidé, kteří tam pracují jsou ostudným způsobem zavlečeni do politické prostituce. Pakliže se do ní nezavlekli ochotně sami.

Na tom všem je vidět, že Andreš nesmírně trpí, když je kritizován. Celé Průhonice jsou pokropeny jeho slzami, když mu tradiční strany a Kalousek ubližují. Celá Strakovka se topí v Andrešových slzách, když na Václavském náměstí probíhají masové demonstrace proti jeho potenciální manipulaci v resortu spravedlnosti a proti jeho konfliktu zájmů. Andreš je totiž náš plakánek. Mučedník za čaulidi. A každý, kdo si dovolí ho kritizovat, je pranýřován jako psychopat nebo podplacený otrok blíže neurčených kmotrů. Se špiněním svých kritiků si nikdy nelámal hlavu. Šel do toho vždy nekompromisně a tvrdě. Estébácké metody difamace nevyjímaje.

Je to tak, vládne nám tu estébák. Nekompromisně a tvrdě. Ale reálný a fyzický Andreš Bureš Babiš je nyní úplně v háji, protože nedokáže udělat z padesáti tisíců demonstrantů pouhé psychopaty a zaplacené otroky kmotrů. Neumí zabránit kritickému myšlení a občanskému chování lidí v tak širokém měřítku. Dal do pokoření a zmanipulování České republiky již nejméně 6 miliard korun a ona pořád ještě není celá jeho. To musí být nesmírně smutné a bolestivé, že jsou na světě lidé, kteří se nedají koupit a ovládnout. Zatímco on staví dálnice a buduje zemi, tak mu pořád někdo hází klacky pod nohy a udává ho do Bruselu. To je jeho vlastní líčení situace. Tuny konin a lží, které neustále vypouští.

Nastávají volby do Evropského parlamentu. Cítíme, že meteorit Andreše Bureše Babiše nemilosrdně ničí Českou republiku. Ale náš problém je mnohem širší. Babišův útok na náš svět probíhá v kontextu Putinovy hybridní války proti liberální Evropě. Babiš dělá, že jeho predátorská politika s tím nesouvisí. Ale naše pře s Andrejem Babišem o Českou republiku s tím naopak souvisí velmi.

I kdyby nebyl Babiš rodným dítětem KGB, tak je to člověk, který všechny ruské nástroje řízení společnosti právě instaluje do naší země tak, jako by byl u KGB vzorným žákem. Evropská unie je přitom nyní frustrovaná brexitem, autoritářským maďarským nacionalismem Viktora Orbána a konzervativní urputností Jarosława Kaczyńského v Polsku. Populisté vystrkují nosy i v zavedených demokraciích. Propad Velké Británie do temnoty mysli pod tíhou ruské propagandy je šokující a rozvrat italské demokratické scény ukazuje na to, že důstojníci KGB milují středomořské pláže, taverny a celou slunnou Itálii. Naše planeta právě oblétá svůj kritický kruh. A v tomto kontextu ničí Andreš Bureš Babiš demokracii v Česku.

Demonstrace a další protesty proti vládě autoritářského miliardáře nesou své ohromné a pozitivní plody. Nejsou vůbec zbytečné, jak občas slyšíme od některých cynických žurnalistů. V naší zemi se dá díky masovým protestům zase o něco svobodněji dýchat. Podstatné ale je, abychom dokázali přesvědčit dost lidí k tomu, aby ve volbách přehlasovali populistické a extrémistické strany. Už je čas to začít cvičit. Když by se to ještě nepovedlo nyní, tak se nevzdávejme. Povalíme ten pomník falešného mesiáše příště. Boží mlýny melou.

 

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora