Premiér se zřejmě spoléhá na to, že může vykládat cokoliv, a nikdo si už nebude pamatovat, jak to bylo. Do pohádek se teď (opakovaně) pustil na svém Facebooku, kdy tvrdil, že by jeho rozpočet byl plusový, kdyby to nepokazil Topolánek podporou solární energie. Jako je tomu často, i tady to bylo jinak.
Babiš píše: „A účet za rok 2019 je tady. Jak dopadl státní rozpočet? Plánovali jsme schodek 40 miliard, ale dopadli jsme o 11,5 miliard líp, tedy 28,5 miliard. Odečtěte si od toho ještě každoročních 30 miliard za Topolánkovy soláry a zase by byl přebytek…“
Předně ty „soláry“ nejsou Topolánkovy. Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie připravila už vláda Vladimíra Špidly v roce 2005. Stát zaručil investorům do zelené energie, že od nich bude několik let vykupovat elektřinu za takovou cenu, aby se jim investice vrátila v horizontu 15 let. Výkupní cenu této elektřiny stanovoval Energetický regulační úřad, který byl ovšem zákonem omezen tak, že stanovená cena nesměla ve srovnání s cenou z předchozího roku klesnout o více než pět procent.
Dalo se sice čekat, že jednou se solární panely zlevní, ale nikdo nevěděl, že v letech 2008 až 2009 dodá na světový trh velké množství solárů Čína a že jejich cena bude najednou poloviční. To mělo za následek, že se reálně vložené náklady budou vracet rychleji. Co se pak dělo, nejde na vrub Topolánkovy vlády. Ta skončila po vyslovení nedůvěry 26. 3. 2009. Na změnu ohledně výkupních cen byl čas do konce roku, jenže poslanci na podzim 2009 projednávání novely zákona odložili. Vrátili se k tomu až v dubnu 2010 a to už bylo pozdě.
Nedlouho poté, 16. 9. 2010, už bývalý ministr životního prostředí v Topolánkově vládě vysvětloval, jak to tehdy bylo: „V té době nebyl boom fotovoltaických elektráren ještě rozpoznatelný. Měli jsme data ze začátku roku, kdy bylo instalováno jen 66 MW. Dnes jsme na 718 MW instalovaného výkonu. Stejný problém jako u nás nastal i v Německu a v některých dalších členských státech EU. Německo to řeší rozumně a v klidu. Zrušili podporu pro elektrárny na zelené louce, na polích a podporují jen malé instalace na střechách a fasádách a také tam, kde jsou elektrárny instalovány v tzv. brownfields – starých průmyslových areálech, často zatížených kontaminací, kde část zisku jde na sanaci (‚úklid‘) území.“
Když už má tedy Andrej Babiš potřebu na někoho hodit svůj rozpočtový schodek, měl by se obrátit na bývalou vládu Jana Fischera, která s návrhem novely nespěchala, a na tehdejší poslance Sněmovny, kteří trestuhodně zaspali, a Topolánka s jeho vládou nechat tentokrát stranou. Vůbec nejlepší by ale bylo, kdyby Babiš neutrácel, když na to nemá peníze.
