Politický lídr České republiky Andrej Babiš má na svědomí závažné porušování zákonů a pravidel. Dříve se snažil tento chronický rys své osobnosti zastřít a zamaskovat. Nyní si ale možná myslí, že už nic skrývat nemusí. A tak trousí doklady o tom, že je celé jeho fungování v roli premiéra propojeno se soukromou firmou Agrofert, do které patří i ohromné mediální impérium.
Babiš přitom řídí stát v kritické chvíli, která s sebou nese dalekosáhlá a vážná rizika. Koronavirová krize a související panika mu umožňují v rychlém sledu zavádět vládní opatření, nad nimiž právní experti nevěřícně kroutí hlavou. Zásahy do svobod a práv občanů, jaké by jindy narážely na tuhý odpor, se nyní odehrávají mávnutím kouzelného proutku. Jaké máme jako občané právní jistoty, když osoba, která zásahy do našich ústavních svobod organizuje, nerespektuje zákony?
V civilizované zemi se nemůže stát politikem člověk, u něhož je porušování zákonů a pravidel tak dokonale zdokladováno jako u miliardáře Babiše. A také není možné, aby vrcholný státník vykazoval takovou dávku naprosté drzosti, s níž tvrdí lidem do očí nesmysly a očividné lži.
Babišovou mantrou je, že Agrofert již není jeho firma, nemá s ní už nic společného, a tudíž není v žádném konfliktu zájmů. Přitom je doloženo, že Agrofert řídí, protože na interní firemní dokumenty napsal vlastní rukou své pokyny. Díky redakci Seznam Zprávy je také doloženo, že premiér Babiš je stále ve spojení s holdingem Agrofert, neboť při komunikaci s vládními činiteli používá privátní nezabezpečenou adresu [email protected], jejímž majitelem je zaměstnanec IT oddělení Agrofertu.
Takové chování představuje naprosto nedozírné bezpečnostní riziko a ukazuje, že v Babišově mentalitě český stát a soukromá firma Agrofert splývají do jednolitého celku, který on osobně ovládá.
První ze dvou auditů Evropské komise o Babišově konfliktu zájmů má již finální podobu a konstatoval to, co je polovině českého národa jasné i bez auditu. Babiš ovládá Agrofert a je v konfliktu zájmů. Všechny další důkazy jenom potvrzují toto základní zjištění.
Babiš přitom nadále lže, že v konfliktu zájmů není, a jeho příznivci opakují jeho bludy. A spolupracovníci, jako třeba Karel Havlíček, Alena Schillerová či Klára Dostálová, dobře vědí, že Babiš lže, ale je pro ně výhodné ze sebe dělat idioty. Domnívají se totiž, že Babiš dokáže převálcovat všechna fakta svými bláboly a svojí mediální silou.
V Česku se povedlo něco, co nemá ve světě obdoby. Premiér Babiš protiprávně ovládá noviny a zpravodajské weby, všichni soudní lidé to vědí, a navíc všechna jeho média mu otevřeně podlézají a otevřeně útočí na kritiky vlády. Bulvární web, který patří premiérovi, ostouzí kritické novináře.
Babišova firma protiprávně čerpá dotace z evropského i českého rozpočtu, všem soudným lidem je to jasné, a stejně se nic neděje. Veřejnost je bezmocná, zákony jsou kusem papíru a státní zástupci jsou fatálně zbabělí. Babišovi se povedlo nahradit právo svojí silou a mocí, která se opírá o komunistickou stranu a proruského prezidenta.
Koronavirová krize udělala společnost bezmocnější a ovladatelnější. Přitom je všechno ještě jasnější.