Vláda se chlubí, jak je dělná a úspěšně plní svoje sliby. V mnohém má pravdu, bohužel. Zejména v posilování státní represe, Velkého bratra a udavačské kultury nemá v polistopadové historii konkurenci. Bylo by však nefér připisovat tyto „úspěchy“ jen jejich hlavnímu tahounovi, šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi. ČSSD jeho dílo ještě vylepšuje.

Předvolební atmosféra je živnou půdou pro hrubý populismus všeho druhu. To se projevuje dennodenně a dá se očekávat, že do říjnových krajských a senátních voleb bude teatrální čechrání peříček kulminovat. Každý začíná hrát na vlastní triko, za své vezme už tak rozdrolená koaliční jednota. Co je však mnohem horší, obětí tohoto populismu se stávají nejen peněženky daňových poplatníků kvůli zvyšujícím se vládním výdajům, ale za své berou i občanské a podnikatelské svobody.

[ctete]61895[/ctete]

Spor o zákon o prokazování původu majetku

Jedno z těchto dějství se právě odehrálo v kulisách  Senátu, který projednával zákon o prokazování původu majetku z dílny ministerstva financí. Předloha předpokládá, že finanční úřad bude moci vyzvat daňového poplatníka k prokázání příjmů, pokud zjistí podezření z rozdílu ve výši aspoň sedm milionů korun mezi nárůstem jeho jmění a vykázanými příjmy.

Jestliže příjmy přesvědčivě nedoloží, bude dodatečně zdaněn a navíc povinen uhradit penále ve výši 50 až 100 procent daně v závislosti na jeho ochotě spolupracovat s úřady. Za porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku nově hrozí až tříletý trest vězení.

Senátorům zejména z řad sociální demokracie se zdál rozdíl mezi růstem jmění poplatníka a jeho vykázanými příjmy příliš vysoký. Senátor Radko Martínek prohlásil, že jej zákon zklamal, protože předpokládal, že majetková přiznání budou základním úhelným kamenem boje vlády proti korupci. „Já tenhle zákon vůbec nepovažuji za zákon o prokazování původu majetku,“ uvedl a navrhl tuto hranici snížit na pět milionů.

Zde došlo ke komickému hašteření mezi ministrem financí a sociálními demokraty, kteří se přetahovali to, kdo na koaliční radě původně navrhoval rozdíl pět milionů a kdo deset, než se dle slov Babiše „šábli na sedm“. Babiš nakonec uznal, že opět fabuloval.

Pro Martínkův návrh hlasovali zejména senátoři ČSSD, ANO, lidovců a KSČM, a vrátili tak zákon do Poslanecké sněmovny, která jej bude muset znovu projednávat. Jelikož Babiš ustoupil a se změnou vyslovil souhlas, bude hlasování ve Sněmovně zřejmě jen formalita.

Bretschneiderovská tradice

Stojí za pozornost, že v Senátu poněkud překvapivě proti zákonu ostře vystoupila bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, která jinak často hlasuje s vládou.

„Známe – a je to naše bohužel tradice bretschneiderovská – někde někdo něco uslyší u piva, někdo se někde přiopije a něco řekne, někdo to uslyší a už se píše udání, které se ani nepodepíše. Bude anonymní, ale úřad se s ním bude zabývat,“ uváděla Wagnerová mezi důvody, kvůli kterým navrhla zamítnutí zákona.

„Jeho aplikace bude velmi selektivní,“ pokračovala senátorka. „Což je ale něco, co je v právním státu naprosto nemožné, aby zákon dopadal selektivně, ještě na základě takovýchhle prapodivných mechanismů, anebo na základě libovůle státní správy, která si vytipuje lidi a řekne: „Tak ten má nějak moc peněz, tak se tam půjdeme podívat.“ Tak to je něco, co v právním státu skutečně fungovat nesmí a nemůže.“

Koaliční fronta však zjevně byla jiného názoru.

Presumpce viny

Kritici zákona poukazují i na to, že nepostihne skutečné podvodníky s poradenským aparátem, kteří se na něj budou moci včas připravit a najít cesty, jak jej obejít. Zákon například neřeší další spekulace s majetkem, jako je jeho ukrytí do firmy. Nepostihuje ani to, když někdo podniká prostřednictvím zahraničních firem.

Jediné, koho zasáhne a ohrozí drakonickými a zřejmě i protiústavními sankcemi, budou poctiví daňoví plátci, kteří se dostanou do hledáčku závistivých udavačů nebo horlivých úředníků. Finanční úřady se tak budou zabývat udáními a pokusy o kriminalizaci sousedů nebo konkurenčních firem, a prověřovat majetek často nevinných lidí. Důkazní břemeno bude přeneseno na „sprosté podezřelé“, protože budou muset prokázat, že se ničeho nekalého nedopustili. Obvykle přitom platí zásada, že nezákonné jednání má prokazovat stát.

Babiš všechny výhrady odmítl a neopomněl zdůraznit, že je jediným ministrem financí, který něco pro občany dělá. Přiznal, že hlavním cílem návrhu je další posílení pozice finanční správy.

Represivní moc státu sílí

V tom má nepochybně pravdu. Nikdy nebyla pozice aparátu ministerstva financí silnější. Babiš ji podpořil rekordním navýšením počtu berních úředníků a nově i celníků, kterým chce výrazně rozšířit kompetence. Represivní moc státu sílí jako nikdy předtím, což místopředseda vlády považuje za úspěch.

Předkládá přitom propočty, které hezky vypadají, ale realita zatím pokulhává. Ministerstvo financí koncem loňského roku uvedlo, že od ledna zavedená kontrolní hlášení DPH zachytí daňové úniky v hodnotě až 60 miliard korun. Výběr DPH přitom zatím roste nejpomaleji ze všech daní, pouze v jednotkách miliard, a dvojnásobně zaostává za růstem spotřeby. A to ještě především zásluhou cyklického ekonomického růstu, na který má vláda minimální vliv.

Stejně nereálná je zřejmě představa, že stát díky zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vybere navíc 18 miliard korun. V žádné zemi, kde přijaly obdobnou technologii, se takový celkový nárůst výběru daní nepotvrdil. Pouze prudce naroste byrokracie, náklady státu a podnikatelů a riziko zneužití dat.

Daňová optimalizace a snížení odvodů není téma

Babiš si bere příklad na Balkáně v potírání drobné šedé ekonomiky, a bohužel nikoli v Británii. Ta jako první uprostřed ekonomické krize poukázala na nemorálnost daňové optimalizace zejména velkých firem, a chce ji důsledněji postihovat. Tudy pro ministra financí cesta nevede, protože jeho daňoví poradci jsou v optimalizaci skutečnými mistry, pokud se Agrofert se třetím největším obratem v zemi neobjevuje ani ve dvacítce největších plátců firemní daně.

Ministr financí nevidí cestu ani ve snižování daní a zejména odvodů práce, což by se dalo očekávat zvláště v období hospodářského růstu. Neudělal nic pro zjednodušení daňového systému, naopak jej dále zkomplikoval zavedením třetí sazby DPH. Od letošního roku mělo platit pravicovou vládou schválené Jednotné inkasní místo, nižší DPH a znovu jedna sazba daně z příjmu fyzických osob. Nestalo se tak, protože vláda tyto změny zrušila.

Jestli po Babišovi něco zůstane, tak zbytnělý a nákladný represivní aparát, který nenaplní původní populistická očekávání. To by se mu však nemohlo podařit, pokud by neměl stejně naladěné spoluhráče v koaličních partnerech ČSSD a KDU-ČSL, kteří jsou někdy babišštější než Babiš.

[ctete]61537[/ctete]