Andrej Babiš u soudu v kauze Čapí hnízdo. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Symbolem spravedlnosti je žena, která drží váhy a má zavázané oči. To aby vážila všem stejně a nenechala se nikdy zviklat. Soudní spory kolem předsedy hnutí ANO Andreje Babiše bohužel působí tak, že spravedlnost je slepá naopak právě proto, že jde o Babiše. Alespoň doposud tomu tak často bylo.
Náš vůdce opozice a potravinářský či chemický magnát Babiš měl špatný týden. Odvolací soud vrátil do hry kauzu dotačního podvodu u farmy Čapí hnízdo a Nejvyšší soud změnil rozhodnutí soudů nižšího stupně a přikázal Babišovi, aby se omluvil Miroslavu Kalouskovi za výrok, že „zabil lidi cez padáky“. V obou případech jde o dobrou zprávu a zdá se, že Babiše spravedlnost přece jen dobíhá. Na druhou stranu se ale nejde zbavit dojmu, že v případě mocného miliardáře se nám při tom běhu spravedlnost nějak moc zadýchává a občas padá. Pak se zase zvedne, což je jistě dobře.
Dávno si už nikdo soudný nemyslí, že nás soudy zbaví problému s populistickými lídry. Tento zápas skutečně vedeme u volebních uren a je bláhové se spoléhat na to, že autoritáře zastaví soudci kvůli jejich lumpárnám. I případy Donalda Trumpa dostatečně jasně ukazují, že trestní stíhání dodává těmto lídrům v očích jejich voličů aureolu mučednictví.
Spravedlnost není od toho, abychom se někoho zbavili jeho kriminalizací, je ale fundamentální součástí demokracie. A bez důvěry ve fungování justice dostává demokracie na frak. To platí zejména u případů, jež jsou očividné. Když byl Babiš v kauze dotačního podvodu u Městského soudu v Praze zproštěn viny, byl to doslova černý den v dějinách české justice. Lidé si oprávněně říkali, že každý jiný pachatel by byl už dávno za podvodné předstírání, že je firma způsobilá získat dotaci v rozporu s pravidly, soudem potrestán. A můžeme se dohadovat, proč si soudce nevšiml svědectví, že Babiš Čapí hnízdo nadále ovládal, i když před úřady předstíral, že není jeho.
Kauza Babišových výroků o Kalouskovi je ovšem ještě jasnější. Babiš vznesl obvinění, že Kalousek zabíjel lidi. Samozřejmě lživé obvinění. Kalousek nikoho nezabil. Přesto si dvě soudní instance myslely, že má Babiš právo to říkat, a bránily údajně svobodu slova ve sněmovně. Až nejvyšší soud musel jasně říci, že Babišovo obvinění nemělo žádnou věcnou souvislost s projednávaným tématem a šlo pouze o snahu shodit co nejbrutálnější metodou politického protivníka. Jde o chování, které je nutné Babišovi zarazit, protože si ve své drzosti vždycky myslel, že on si může dovolit říkat, co chce. Důsledky pro úpadek politické kultury v zemi jsou děsivé.
Abychom nebyli nespravedliví vůči všem soudcům, je třeba doplnit, že požadavek na Babišovu omluvu za zjevnou lež shodila ze stolu pouze jedna soudní instance, a to odvolací u krajského soudu. Soud první instance Kalouskovi totiž vyhověl. Odvolací soud s názorem prvoinstančního nesouhlasil a zavázal ho právním názorem, který byl podle Nejvyššího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou. Soud první instance pak musel poslechnout. Nejvyšší soud tak dal za pravdu prvnímu rozsudku obvodního soudu a právní názor odvolacího soudu označil za chybný. Zádrhel v průchodu spravedlnosti je ovšem i tak těžko omluvitelný. Justice ovšem disponuje opravnými prostředky. Pánbůh zaplať.
Oba případy jsou závažné proto, že veřejnost zcela jasně vidí, jak věci jsou. Ale naše justice mívá vlčí mlhu a pak se schovává za takzvanou „právničinu“. Lidé v justici často raději udělají tisíc krkolomných kotrmelců ve výkladu věcí v podstatě dost jasných, jen aby nemuseli rozhodnout proti mocnému predátorovi. Tím tato slepá spravedlnost podrývá veřejné ponětí o pravdě a spravedlnosti. Podrývá důvěru ve fungování státu a živí tím lidovou skepsi. Jak by ho přece mohli odsoudit, když je tak bohatý, že…
Kdyby se tato lidová skepse vůči fungování justice potvrdila, tak nepatříme mezi civilizované národy světa.
