Polská vláda chystá zákon, který má podle jejích odpůrců ztížit práci kritickým médiím. Napsal to ve čtvrtek list Gazeta Wyborcza, podle něhož návrh počítá mimo jiné s „polonizací“ médií, čili omezením podílů zahraničních vlastníků.

Ministerstvo kultury podle deníku připravuje návrh normy, který počítá s tím, že polské televize, vydavatelství a mediální domy budou muset mít většinové polské vlastníky. Zahraniční majitelé budou mít povoleno ovládat nejvýše dvacetiprocentní podíl v mediálních společnostech. Návrh by měl být zákonodárcům předložen po parlamentních prázdninách v září, uvedl list. (ČTK)

Pokud chce někdo nastolit autoritativní režim – nemusíme hned mluvit o diktatuře a totalitě –, musí co nejvíc umlčet své odpůrce. To se dá vyřešit tím, že si mocní média koupí a podřídí, jak to učinil Andrej Babiš, nebo prosazováním poslušných lidí do všelijakých mediálních rad, nebo uzavřením všelijakých dohod o „mlčení“.

Další cestou je přistřihnout křidélka novinářům tím, že se jejich činnost omezí zákonem. Každé médium někdo vlastní, takové instituce jsou dost drahé. Že si majitel dá pozor na jejich zaměření, je celkem dost pravděpodobné. Jde ovšem o to, jakou to má podobu. Je rozdíl, jestli se majitel spokojí s tím, že jeho média mají pravicové nebo levicové zaměření, nebo když je navíc používá přímo jako nástroj konkrétních zájmů.

V jednu dobu bylo mezi lidem populární spílat německým majitelům českých novin. Lidem nějak nedošlo, že média v českých rukou znamená, že je bude tedy muset vlastnit někdo z Česka, kdo má miliardy a velmi konkrétní zájmy v této zemi, což zahraniční vlastník mít nemusí. Tomu jde hlavně o podnikání a o to, aby v zemi panovaly příznivé poměry, které mu to podnikání umožní. Teď už Němce nemáme, největší noviny má oligarcha, který pro formu nechá někde uvnitř listu mírnou kritiku v mezích zákona (zákonem je ON), a jinak se na titulní straně dozvíme, že v létě je horko a v zimě zima.

Po snaze omezit postavení soudů je v Polsku tažení proti zahraničním vlastníkům médií další způsob, jak potlačit kritiku vládnoucí moci. Konzervativní katolík a sympatizant „silné ruky“ může být nadšen, protože má dojem, že teď zrovna má sekyru v ruce on. Až dostane do ruky sekeru, kterou sám předtím nabrousil, někdo jiný, přestane se mu to líbit. Nebo ji někdo jiný do ruky nedostane a pak se společnost změní v hnusné pařeniště, kde nepůjde dýchat.

Je celkem jasné, kdo přijde další na řadu. Akademická sféra, soukromé školy, nevládní organizace. Vpřed po vzoru Maďarska a v dokonalejší verzi Ruska a Číny.

Podle šéfa strany Právo a Spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského prý média negativně informují o polských zájmech a upřednostňují zájmy svých vlastníků, což by silnější zastoupení polských majitelů pomohlo vyřešit. A o tom, co je proti polským zájmům, rozhodne kdo? Strana PiS?

Je to zvláštní pohled, jak se střední Evropa začíná podobat situaci, jaká tu byla někdy ve 30. letech. Zvláštní a poněkud deprimující.