Andrej Babiš FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Andrej Babiš bývá často chápán jako člověk, který má sice ekonomický a podnikatelský pud žraloka, ale jinak to s jeho inteligencí není nijak oslnivé. Svědčí o tom například kultura jeho verbálního projevu, neschopnost říct několik souvislých vět. Ve věci nákupu důchodců jako svých voličů však předvedl až machiavelisticky funkční manipulaci, která mu jejich hlasy zajistí na dlouhá léta.
V diskusi pod jedním z mých článků o Babišovi diskutuje nick František Pukýš: „Nasraných a okradených 2,5 milionu důchodců přesvědčíte těžko. Každému důchodci vláda vzala v průměru 12 tisíc ročně, to je fakt, no uvidíme, co Ústavní soud.“
Babiš si svým nákupem důchodců před volbami 2021 zajistil voličskou skupinu možná dvou milionů lidí, kteří jej nepřestanou volit, dokud nezemřou.
Důchodová konstanta
Připomeňme si, čím si Babiš hlasy důchodců možná navždy zajistil. A bylo by dobré si uvědomit, že si tím zajistil nejen jejich hlasy, ale i permanentní naštvanost na jakoukoliv představitelnou vládu, která by měla elementární rozpočtovou zodpovědnost, která by se snažila napravit extrémně rychlé zadlužování státu, ne-li dokonce snižovat státní dluh. Nevěřím tomu, že při zavádění toho opatření o dlouhodobých následcích svého kroku nevěděl – byť jeho slovní projevy ukazují, že by na tak složitou úvahu neměl mít fištrón. V ekonomických sférách reality zjevně hloupý není.
Andrej Babiš před volbami v roce 2021 výrazně přidal důchodcům, zvýšil jim důchody, ale neudělal to tak, jak by to udělal hloupý populista: nedal s velkým mediálním lomozem důchodcům nějakou „prémii“, nezvýšil důchody jednorázově skokem. Peníze, které důchodcům nasypal, ač na to ve státním rozpočtu nebylo dost prostředků, natvrdo navázal na státní rozpočet, na další ekonomické ukazatele. Zavedl algoritmus, podle kterého se měly důchodcům penze zvyšovat pravidelně a tak rychle, že by se z důchodců stala jediná skupina obyvatel, na které by ekonomicky nedopadaly negativní jevy, kterými naše země prochází. A to zcela bez ohledu na vývoj státního rozpočtu, bez ohledu na to, zda ve státní kase na to navýšení důchodů bude, či nikoliv.
Šéf ANO vytvořil něco, co bych pro tento text nazval „fikcí nároku“. Důchodci se začali domnívat, že následkem zanesení valorizace důchodů dle Babišova vzorce mají na permanentní zvyšování důchodů bez ohledu na hospodaření země jakýsi metafyzický nárok, že si to za zásluhy prostě zaslouží – a že jim to pan velkouzenář Babiš zařídil. A toto nastavení seniorů, které Babiš nákupem jejich hlasů vytvořil, mu dodalo potenciální dva miliony voličů, kteří budou volit až do konce života jen jeho a kteří také až do konce života budou napadat jakoukoliv nepopulisticky vládnoucí a ekonomicky zodpovědnou vládu.
Demence nehraje roli
Bylo by velmi levné svádět Babišem vytvořené očekávání důchodců na jejich demenci. Pochopit a akceptovat, že já, konkrétně já nemám dostat od státu peníze, které mi nějaký politik slíbil, protože na ně ve státní kase není dost prostředků, dá obrovskou práci a vyžaduje to obrovskou sebedisciplínu a kázeň i od mladých. Od lidí, k jejichž věku demence nepatří.
Babišův machiavelistický počin byl zaměřen na sobectví – a to je konstanta lidské psychiky, která se vyskytuje ve všech věkových skupinách. To, aby byl volič ochoten volit stranu, která mu snižuje nějaké – jakékoliv – platby od státu, dokážou jen ti nejzarytější pravičáci, většina lidí bez ohledu na věk ne. A tak si Babiš svým nákupem důchodců kromě hlasů ve volbách v roce 2021 (kdy jich stejně nedostal dostatek) zajistil, že obrovská skupina populace, která je ve volbách rozhodující, bude naštvaná na kohokoliv, kdo přijde po něm. Jakékoliv narovnání do dluhů se řítícího státního rozpočtu totiž vzhledem ke struktuře výdajů státu na důchody sáhnout musí a na progresi důchodů, kterou nastavil Babiš, musí sáhnout jako na první redukovanou položku státních výdajů. Což zcela samozřejmě vyvolá v té extrémně vlivné skupině voličů – dva a půl milionu hlasů je strašně moc – zákonitý odpor a nechuť k jakékoliv vládě, která by se snažila o rozpočtovou zodpovědnost.
Babiš by to zvládl!
Výše uvedené řádky samozřejmě vyvolávají dotaz, jak by tuto krizi, kterou vytvořil Fialově vládě, zvládal sám Babiš, kdyby byl v roce 2021 volby vyhrál. Odpověď je jednoduchá – zvládal by to hravě, neboť by si na průběžně si zvyšující důchody průběžně půjčoval. Doba jeho vládnutí přesvědčivě ukázala, že je mu zadlužení státu úplně jedno, a zadlužování naší země v letech 2020–2021 ukazuje, že Babiš vládl podle hesla „po nás dluhová potopa“.
Jakákoliv vláda, která by se snažila o rozpočtovou zodpovědnost, by však na Babišův důchodový algoritmus narazila stejně jako ta současná Fialova. A také by – stejně jako Fialova vláda – čelila explozi nespokojenosti důchodců, u kterých Babiš vytvořil jakési zdání nároku na permanentní vysoký růst penzí. A domnívají se, jak píše v diskusi nick František Pukýš, že když ty Babišem slíbené peníze, které však ve státní kase nejsou, nedostanou, tak jim je vláda „ukradla“.
Zdání nároku vzniká snadno, ubrání se mu jen ti nejpravicověji smýšlející voliči, kterých je však u nás tradičně málo. Většina se s tím, že mají nějaký „nárok“, samozřejmě snadno a ráda ztotožní. A nebude-li tento „nárok“ naplněn, stanou se z nich nepřátelé (jakékoliv) rozpočtově ukázněné vlády. Takže si Babiš svým navyšováním důchodů a vytvořením valorizačního vzorce nad poměry naší země vytvořil dvoumilionovou masu voličů, kteří budou v opozici proti jakékoliv rozpočtově disciplinované vládě už nadosmrti.
Ano, Babiš neumí dát dohromady holou větu. Ale ta špinavá manipulace s voliči – důchodci a valorizací důchodů, kterou předvedl, je až machiavelisticky geniální.
