Premiér Andrej Babiš na své středeční tiskové konferenci překročil hranici přijatelného chování. Jako předseda vlády je úředníkem státu, který má povinnost ctít pravidla. Není sultán, jak si myslí. Když urážel Ústavní soud a vypouštěl difamace o jeho předsedovi, hrubě tím zaútočil na celý náš ústavní systém.

Jestli je Andrej Babiš tak hysterický z rozhodnutí Ústavního soudu, znamená to, že to rozhodnutí míří správným směrem. Babišovi jednoduše řečeno vadí, že nejsilnější strana by už neměla po volbách výhodu oproti ostatním. Toto stačí, aby Babiš vykřikoval, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský je předpojatý, rozhoduje na základě politické objednávky a jeho činy jsou vedeny jeho ambicí stát se prezidentem.

Co si to ten nevychovaný hulvát vůbec dovoluje? Všechny jeho výpady a nářky proti klíčové ústavní instituci nemají po právní, a tedy faktické stránce žádný význam. Rozhodnutí padlo a není proti němu žádný opravný prostředek. Jediné, co by mohl Babiš udělat, je ústavní  puč. Je třeba mu jasně říct, že je na cestě mimo zákon. On sám to neumí rozpoznat, protože je to v jeho životě standardní situace. V našem ale ne.

Stejně nehorázné bylo i chování prezidenta Miloše Zemana, který poslal Ústavnímu soudu dopis, o němž si nelze myslet nic jiného, než že jde o mocenský nátlak na nezávislou soudní moc.

Ústavní soud po věcné stránce rozhodl logicky. Diskriminace voličů menších stran byla totiž zcela viditelná. Nemusíme mít z takového rozhodnutí radost, když si uvědomíme, že nyní je v pozici nejmenší parlamentní strany KSČM a Ústavní soud jí tedy možná zajistil více mandátů, pakliže se vůbec dostane do parlamentu. To ale není téma pro soudce, který vydává nález o souladu konkrétního zákona s ústavní listinou republiky. On nesmí nahlížet situaci z účelového hlediska a nic takového se ani nestalo. Řeči o pomalém rozhodování a špatném načasování mají z právního a ústavního hlediska cenu staré bačkory. Procesní postup je nezpochybnitelný a právní síla rozhodnutí daná.

Věcný postup zvolil ministr vnitra Jan Hamáček, který začal pracovat na svolání politických stran k debatě o nových pravidlech voleb, jež budou rozhodnutí Ústavního soudu odpovídat. Zjevně nebyl z verdiktu šťastný, ale po věcné stránce se chová na rozdíl od premiéra v duchu ústavy státu.

Babišovo chování má velice prosté vysvětlení. Tento východní barbar netuší, co je to dělba moci v demokratické zemi. On vůbec nechápe, jak je to možné, když mu nějaká instituce neslouží. A právě proto je třeba postup Ústavního soudu přivítat. Je to nezávislá instituce, která brání naši svobodu a brání demokratický charakter státu právě tím, že stojí pevně proti autokracii a snaze zničit ústavní základy státu.

Babiš má po svém hysterickém výlevu jenom dvě možnosti. Buď bude mlčet a respektovat zákony státu, nebo se vydá cestou bourání ústavního pořádku. Tento živočišný druh sice nerespektuje zákony, ale respektuje sílu, což bychom si měli připomínat, pokud zvolí druhou možnost. Na to, aby změnil ústavní pořádek České republiky, je však Babiš opravdu malý pán. A to je dobře. Protože tady je hranice, kam ho česká veřejnost i mezinárodní kontext našich evropských a západních vazeb nepustí.