Čekali jsme, že když Andrej Babiš ohlásil důležité prohlášení, že půjde o něco zlomového. Nejdřív ale jen vyjmenoval křivdy, které se mu údajně dějí, a pak následovalo oznámení, že jeho manželka dostala obálku s nábojem.

„Dnes jsme obdrželi obálku adresovanou mé ženě Monice, v níž byl ostrý náboj a anonymní vzkaz plný urážek. Jde bohužel o zastrašování prezidentského kandidáta a jeho rodiny, které nepatří do svobodné společnosti. Okamžitě jsem kontaktoval Policii České republiky, která věc vyšetřuje a které děkuji za okamžitou reakci,“ řekl Babiš. Otázky novinářů nebyly připuštěny.

Dále čtěte

Generál uspěl. Ale s podceňováním venkova se musí skončit. Obrátíme se na miliony domácností s jasným vysvětlením

Generál Petr Pavel uspěl a oslovil více lidí, než předvídaly průzkumy. Získal 35 procent hlasů. Také se ale naplnila hororová…

Protože všechno, co víme, je jen pár Babišových vět, můžeme si myslet cokoli. Třeba že nějaký psychopat Babišovým skutečně něco poslal. Nikdo normální takové věci většinou nedělá. Takový cvok by mohl patřit k řadám Babišových odpůrců i stoupenců. Ještě máme v paměti důchodce, který pilně kácel stromy na trať, aby to vypadalo, že to dělají muslimské hordy. Mohl by to zařídit někdo Babišovi blízký, nebo dokonce snad… Ale nebudeme spekulovat víc, než je nutné. To zjistí policie, pokud něco zjistí.

V každém případě to neudělal nikdo, kdo má všech pět pohromadě a chce podpořit kampaň Petra Pavla. Takové činy jsou zcela kontraproduktivní. Atmosféra je v tyto dny napjatá, ale značný podíl na tom má Babišova kampaň se svými hesly o tom, jak nás chce Petr Pavel zavléct do války. Tam létá o dost víc nábojů.

Když pomineme zasílání nábojů v době volby Václava Klause (nábojnice dostali někteří poslanci volící Klause), není takový způsob vzbuzování pozornosti s politickými cíli nic nového.

Tři ministři předúnorové československé vlády (Petr Zenkl, Jan Masaryk a Prokop Drtina) dostali v září 1947 poštou balíčky obsahující výbušninu. Komunisté vyvinuli velkou snahu, aby vznikl dojem, že národní socialisté připravovali protikomunistický puč. Zvláště se v tomto směru snažil komunistický ministr spravedlnosti Alexej Čepička, předseda krajského výboru KSČ v Olomouci. Stopy ale vedly spíše ke komunistům samotným. Pak přišel únor 1948 a je pochopitelné, že se už nic nevyšetřovalo.

Akce podobného typu nesou rysy buď nějaké duševní choroby, nebo mají fašisticko-komunistický rukopis. Normální lidé to nedělají. Zatím jsme se poučili, že jestli si někdo myslel, že přímá volba nastolí důstojnou kampaň, tak byl úplně vedle.