Bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) a bývalá ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) na jižní Moravě FOTO: Ray Baseley
FOTO: Ray Baseley
KOMENTÁŘ / Čím více vyplouvá na povrch, že obří agrokombináty propluly loňskou krizí s rekordními zisky, přestože jejich lobbisté prorokovali rozvrat a hladomor, tím intenzivněji se snaží svést vinu za drahé potraviny na vládu a obchodní řetězce. Averze majitele Agrofertu vůči supermarketům má hlubší kořeny.
Dnes snad už nikdo nepochybuje o tom, že loňský kritický rok neznamenal pro skupinu zemědělsko-zpracovatelských komplexů úpadek a masivní propouštění, ale příležitost k rekordním tržbám a ziskům.
Agrokomplexy v čele s jedničkou na trhu Agrofertem dokázaly přenést zvýšené náklady vyvolané turbulencemi na světových trzích energií a zemědělských surovin na zákazníky a vyšroubovat ceny potravin do takové výše, že se staly hlavním tahounem inflace.
Agrární a Potravinářská komora nepřipouštějí, že by se agrosektor jakkoli podílel na zdražení potravin, což popírají statistická data. Veškerou odpovědnost přehazuje na „nečinnost“ vlády a vysoké marže obchodních řetězců.
Veletoče Schillerové
Jaké recepty v boji proti zdražování nabízelo a stále nabízí hnutí ANO?
„Zastropovat ceny potravin a snížit DPH,“ prohlašovala loni v květnu Alena Schillerová. Cenovou regulaci opustila poté, co vycházely najevo negativní důsledky tohoto kroku v Maďarsku. Orbán zavedl stropy na vybrané potraviny, což vedlo k jejich nedostatku a prudkému zvyšování cen ostatního zboží. Výsledkem je nejvyšší inflace v Evropě.
Pokud se vrátíme o tři roky zpět do časů, kdy ekonomiku sužovaly covidová pandemie a nekompetentní mikromanažerství premiéra Babiše, tehdejší ministryně financí cenovou regulaci potravin zásadně odmítala.
„Je to něco, co není v tržní ekonomice běžné, abychom regulovali ceny,“ reagovala na tehdejší úvahy v některých zemích. Stejný přístup zvolila k návrhům razantně snížit daně.
„Já jsem zásadně proti snížení DPH na potraviny, protože kdybychom ho snížili, tak když pominu to, že by to byly desítky miliard korun, tak komu by ty peníze zůstaly? Zůstaly by řetězcům, to je absolutně něco, co tady v žádném případě nedopustíme,“ utnula tyto debaty Schillerová.
Problém je jinde
Dnes konglomerát ANO, když nemá vládní odpovědnost, nevidí problém a popírá sám sebe. Za recepty na potravinovou drahotu považuje totéž, co by před časem v žádném případě nedopustil. Ke snížení DPH u potravin na nulu vyzývá i Babiš.
Z toho vyplývá, že hnutí ANO žádné konzistentní řešení vysokých cen potravin nemá. Jen populisticky fabuluje a systematicky deklamuje pravý opak toho, co dělá vláda.
Především ale nehledá problém tam, kde je zakopaný pes. Nikoli jediný, ale jeden z klíčových: v oligopolech zemědělských a zpracovatelských korporací, jež si rozdělily trh a mají vliv na cenotvorbu potravin.
Babišovo zadání je jasné: odvádět pozornost od rekordních zisků Agrofertu, bagatelizovat je, že jde o náhodný výkyv, a ostřelovat obchodní řetězce. Dodnes je považuje za žábu na prameni vysokých cen, přestože jejich primární vliv neprokázaly ani jarní kontroly antimonopolního úřadu.
Za drahotu mohou řetězce
Marže obchodních řetězců chce regulovat zemědělský „expert“ ANO a dnes poněkud upozaděný šíbr Jaroslav Faltýnek. Do boje proti obchodníkům nastoupila v plné zbroji nová stínová ministryně zemědělství Margita Balaštíková, dříve prosazující povinné kvóty pro české potraviny v supermarketech.
„Za drahé potraviny mohou řetězce, Česká republika musí být potravinově dlouhodobě soběstačná,“ neopustila poslankyně ANO úplně svoji myšlenku ani letos v březnu už po závěrech kontroly ÚOHS. Přisadil si i stínový premiér Karel Havlíček.
„Místo investic do českého zemědělství se utrácí za nesmysly a sledujeme růst ziskovosti dovozců a řetězců,“ napsal do Mladé fronty DNES, přičemž ceny potravin v obchodech se podle něj utrhly ze řetězu.
Jedním z hlavních důvodů přetrvávajícího odporu konglomerátu ANO proti supermarketům je jistě skutečnost, že Agrofert nevlastní žádný obchodní řetězec. Chybí mu tak jediný článek v potravinové vertikále s mottem „z pole až na vidličku“, počínající výrobou hnojiv, krmiv a osiv přes prvovýrobu po zpracovatelský průmysl a obchod.
Chovají se jako teroristi
Andrej Babiš si to uvědomuje nejpozději od listopadu 2012, kdy narazil v obchodním řetězci Albert, který odmítl odebírat jeho čerstvé pečivo. Nedohodl se s Agrofertem na ceně a dal přednost regionálním dodavatelům z důvodu jejich stoupající obliby.
Majitel holdingu nesl vylistování části svého zboží a jeho nahrazení třiceti pekárnami velmi nelibě. „Působení obchodních řetězců je skutečně v rovině terorismu,“ reagoval, což nejlépe odráží jeho praktiky a pokřivené osobnostní ustrojení. Kdo se s ním nedohodne na byznysu, je pro něj nepřítel a terorista.
Nelze vyloučit, že i tato blamáž ho posunula k rozhodnutí osobně vstoupit do politiky, aby uchopil mocenské páky, jak podobným „teroristickým“ útokům zabránit. A je skutečností, že jeho velkoprůmyslová produkce dnes zaplavuje všechny supermarkety.
Přesto Babiš letos v březnu v rozhovoru pro Agrofert magazín přiznal, že za jednu z největších chyb považuje promeškání šance na nákup sítě se stovkami obchodů. „Dnes bych stavěl tu vertikálu jinak, chybí tam koncovka v podobě obchodního řetězce,“ uvedl.
Zmíněnou šancí byly úvahy o nákupu řetězce Tesco v Čechách a na Slovensku a maloobchodní sítě Hruška, prosakující v roce 2015. Babiš je tehdy popřel. Vůbec mu nevadilo, že byl tehdy ve vládě a vlastnil ještě Agrofert napřímo.
Důvody, proč tento plán selhal, byly podle místopředsedy představenstva Agrofertu Petra Cingra jiné. Obavy z reakce ostatních řetězců, že by přestaly odebírat produkty holdingu, a příliš velké finanční sousto, jelikož tržní cena jen české části Tesca se odhadovala na 55 miliard korun.
Majitel Agrofertu chce zkrátka vše. Zvrácenější příklad propojení politické a podnikatelské moci nelze dohledat, a to ani v evropském měřítku.
