Premiér Andrej Babiš se ohradil proti výroku předsedy senátu Miloše Vystrčila, že smyslem cesty na Tchaj-wan bylo narovnat Česku páteř. Prý ji má rovnou. To říká bývalý nomenklaturní aparátčík a agent StB, který dnes uhýbá komunistům a vrtošivému prezidentu Zemanovi.
Senátní a podnikatelská mise na Tchaj-wan přinesla kromě mimořádného zahraničního ohlasu a posílení obchodních vazeb staronové efekty. Rozdělila politickou scénu a společnost na dva tábory. Jedni cestu hájí kvůli podpoře demokratických hodnot a vyslání signálu, že čínský režim není náš protektor, respektive ne všichni jsou s tím srozuměni – zvláště po zkušenostech s fungováním sovětského bloku dozorovaného Moskvou.
Rozpolcený premiér
Druhý tábor upřednostňuje cynický pohled, kdy je přípustné a normální nechat se peskovat a vydírat představiteli komunistického režimu, jehož investice u nás jsou proti slibům zcela bezvýznamné a bilance vzájemného obchodu pro českou stranu i na evropské poměry extrémně nevýhodná. Do tohoto tábora lze zařadit především Hrad, komunisty, SPD a část ČSSD a hnutí ANO.
Premiér Babiš jako častokrát lavíruje mezi dvěma póly. Na jedné straně se vůči cestě senátorů vymezuje a bagatelizuje její výsledky, na druhé straně verbálně odmítá výhrůžné reakce čínských představitelů. Že na ně nereagoval prezident, se dá pochopit, protože setrvale nadřazuje čínské zájmy nad zájmy České republiky.
Čínská strana zřejmě nepočítala s komplikacemi poté, co nám prodala často předražené a nekvalitní roušky a respirátory a „zachraňovala“ nás před pandemií, kterou sama způsobila. Očekávala ponížený vděk, obřadné ceremoniály za účasti předsedy vlády na letišti, a nyní se ukazuje, že ne všichni přijali vazalskou roli za svou.
Já mám páteř rovnou
Proto zní téměř nepatřičně Babišovo ohrazení v pořadu Partie na Primě vůči vyjádření předsedy senátu, že smyslem cesty na Tchaj-wan bylo mimo jiné narovnat páteř Česka. „Nevím, co tím myslel. Já mám páteř rovnou,“ reagoval premiér.
Nepochopil nebo nechce vnímat ani kontext, co této cestě předcházelo. Bezprecedentní nátlak čínské ambasády v součinnosti s Hradem na bývalého předsedu senátu Jaroslava Kuberu. Jistě přispěl ke zhoršení jeho zdravotního stavu, což potvrdili rodinní příslušníci.
Kuberův nástupce Miloš Vystrčil vlastně ani neměl na vybranou. Pokřivení páteře, kdy Hrad ani vláda na toto skandální vydírání nereagovaly a někteří z tohoto okruhu se na něm dokonce přímo podíleli, přesáhlo hranu únosnosti. Byl to také nakonec jeden z hlavních impulsů, proč absolvovat cestu na Tchaj-wan.
Šéf ANO zřejmě nezaregistroval, že podobně se vyjádřila „jeho“ eurokomisařka Věra Jourová. „Miloš Vystrčil nemohl jednat jinak, že i na památku pana Kubery musel jet do Tchaj-wanu a že nám pomohl narovnat hřbety,“ uvedla v České televizi, bez premiérovy odezvy.
Nomenklaturní aparátčík
Výletem do politického bizáru je ovšem skutečnost, že o „rovné páteři“ hovoří právě Andrej Babiš. A to nejen z výše uvedených důvodů.
O rovné páteři hovoří bývalý nomenklaturní aparátčík, který bohatě těžil z privilegií komunistického režimu. Jako pracovník podniku zahraničního obchodu žil na Západě odtržený od reality běžného života v době normalizace, dostával plat ve valutách a netušil ani, co je výjezdní doložka.
O rovné páteři hovoří bývalý agent Státní bezpečnosti, který podle dostupných a nevyvrácených pramenů podepsal v listopadu 1982 v bratislavské vinárně U Obuvníka vázací akt a byl registrován pod číslem 25085 pod krycím jménem Bureš.
O rovné páteři hovoří oligarcha, který likvidoval svoji konkurenci a využíval politiky k miliardovým ziskům. Dnes na to má celý státní aparát.
O rovné páteři hovoří předseda vlády, který poprvé po listopadu 1989 legitimizoval nereformovanou komunistickou stranu na vládní úrovni, označil ji za demokratickou a podbízí se jí víc než vládní sociální demokracii.
Žádný polistopadový premiér nechodil poníženě žádat o podporu státního rozpočtu do sídla KSČM, která si dočasně užívá nabytého vlivu. Babiše nechává v klidu, že je v jejím středu příliš mnoho uctívačů odkazu diktátora Klementa Gotttwalda, popíračů sovětské okupace a politických procesů v padesátých letech.
O rovné páteři hovoří předseda nejsilnější vládní strany, který přehlíží protiústavní excesy prezidenta Miloše Zemana, který stál u zrodu jeho vlády, a nechal si od něj vyrazit z rukou i kompetenci navrhnout ministra podle koaliční smlouvy.
Bez páteře
O rovné páteři hovoří otec, který přísahal na zdraví svých dětí, že nikdy nezasáhne do práce médií ve vydavatelství Mafra, což nakonec činil. Uvrtal svoje děti do kauzy Čapí hnízdo, nakonec je veřejně označil za majitele sporné farmy, a syna Andreje raději „uklidil“ na Krym, aby se vyhnul dosahu orgánů činných v trestním řízení.
Našlo by se víc dalších důvodů, proč dospět ke dvěma závěrům. Na jedné straně může platit vyjádření místopředsedkyně KSČM Kateřiny Konečné z května 2018. „Budou to právě komunisté, kteří narovnají páteř hnutí ANO, že neuhne doprava, ale uhne doleva,“ uvedla v České televizi, což se jim podařilo.
Především ale platí, že Andrej Babiš nemůže mít rovnou páteř, protože žádnou nemá. A s ním ani celý konglomerát, který ho bezvýhradně podporuje.
