Na posledních tiskových konferencích po jednání vlády bývá Andrej Babiš poněkud neklidný. Působí nervózně, mluví z cesty, zmateně, není sebevědomý, jak známe z jeho sehraných facebookových výstupů. Krize naplno odhalila rozpolcenost jeho politické osobnosti. Na jedné straně marketingem uhlazený premiér, které to všechno „prostě zařídí“, na straně druhé nejistý, slabý lídr, třesoucí se před otázkami novinářů. A je to stále horší.

7. června 2020. „Nebojte se toho viru, ta první vlna proběhla, zvládli jsme ji úspěšně a jsme připraveni na druhou vlnu a možná ani nepřijde,“ slibuje v prostorách své vily optimisticky naladěný předseda vlády Andrej Babiš. O dva měsíce později jeho optimismus doplňuje další video, kde drží v ruce velkou křišťálovou kouli. „Půjdu na dovolenou, ale vidím v té kouli samé dobré zprávy pro naši zemičku,“ oznamuje. Koule ale patrně odrážela jen jakési vysněné „lepší Česko“, jež se během podzimu probudí do trpké a vylhané reality.

Další marketingově vyladěná řeč, které bude o několik měsíců později premiér krutě litovat. Ne snad kvůli svému svědomí, ale protože uškodila jeho popularitě mezi Čechy a protože začne odhalovat, jak neschopný krizový manažer Andrej Babiš ve skutečnosti je.

Moment, který rozhodl
Klíčový a zároveň nejsilnější moment, odhalující Babišovu marketingem rozpolcenou osobnost, přišel na konci srpna. Česko se tehdy po úspěšně zvládnuté první vlně pomalu probouzelo z pokoronavirové euforie. Tým hnutí ANO mezitím svým příznivcům zaslal webový dotazník, ve kterém zkoumal nálady a názory českých občanů k připravovaným opatřením. Zpřísňovat se totiž nějak musela.

Lidu se však roušky logicky nasazovat nechtěly – vždyť jsme krizi dávno zažehnali, a když to bez nich šlo celé léto, proč by to nemělo takhle jít dál. Premiér přece natočil spousty prosluněných videí, ve kterých přesvědčoval, že se není čeho bát.

Následný cirkus dobře známe, ale je důležité si ho neustále připomínat: Ministr Adam Vojtěch chtěl nošení roušek zavést na základě epidemiologických rozhodnutí, ale jak sám později přiznal, neměl pro tento návrh ve vládě žádnou podporu.

Babiš ho poté veřejně zostudil v živém vysílání České televize. „Jsem trochu v šoku z toho, co vypadlo z ministerstva zdravotnictví. Vůbec se mi to nelíbí. Používám selský rozum a plno věcí mi hlava nebere,“ řekl Babiš. Blížily se totiž volby a on chtěl dostát své populistické image. Navíc mu to poradil marketingový tým a ten ho přece už nejednou vytáhl z totálního průšvihu.

O měsíc a den ministr Vojtěch rezignoval. Opozice před nárůstem covidových případů varovala, Babiš ji ale nadále ignoroval s urputností sobě vlastní. „Neřešte stále covid-19, už jste na tom strávili asi 15 hodin,“ prohlašoval ve sněmovně.

Jen o pár dní později od tohoto momentu dosáhl denní přírůstek nakažených naposled hodnotu nižší než v jednotkách tisíc. Křivka rostla do nevídaných a děsivých výšin, kterých jsme svědky dnes. Babiš musel rychle přehodit masku. Z hodného strejdy, který dovoluje a rozhazuje, najednou začal kázat jakožto moudrý a zodpovědný státník. A to je další klíčový moment posledních měsíců.

I když kázal, lidé mu už nevěřili. Marketingový mechanismus zakořeněný v těžkém populismu během takto složité krize prostě přestal fungovat. Andrej Babiš přestal i u svých příznivců být důvěryhodný, autentický.

Rozpolcené tahy během září jsou důvodem, proč lidé přestali brát opatření vážně, a jeden z důvodů, proč tak razantně stoupá počet nakažených. V zemích, kde má vláda důvěru silnější, je mezi lidmi pak i větší kázeň, ohleduplnost a druhou vlnu se daří zvládat mnohem lépe. Slogan „společně to zvládneme“ tak není bezduchou frází, ale reálným postojem mnoha lidí, kteří věří, že se něco děje, a vědí, že musí na nějaký čas omezit svůj každodenní život.

Podle výzkumu CVVM v Česku ubylo těch, kteří by věřili v účinnost opatření proti koronaviru. Zatímco v červnu jim věřilo 86 % lidí, v červenci už to bylo 61 % a v září pak důvěra klesla pod polovinu, na 48 %. Bylo to kvůli tak masivnímu rozvolňování, které se neohlíželo do budoucnosti. Neexistovala žádná predikce, které by se kdokoli z vlády držel.

Jenže čím více začala důvěra opadat, tím počty nakažených koronavirem přibývaly. Dobrý důkaz toho, do jaké míry může politické PR v kombinaci s populistickým premiérem reálně škodit.

Strategie „vyjít lidem vstříc a tvářit se, že se nic neděje“, o niž se Babiš mohl po celou svou politickou kariéru opřít, najednou neměla žádný efekt. Asi netřeba dodávat, že marketéři prostě nejsou epidemiologové. Avšak je to právě marketing, který premiérovi vždy pomáhal v rozhodnutích, jenže který mu teď stále častěji podkopává nohy. I přes silný marketingový tým totiž Babiš ztrácí hlas a svou roky pěstovanou image.

Jak rozeznat Babiše od Babiše
Projevuje se to na tiskových konferencích, kde na dotazy novinářů reaguje vystrašeně a ve svých odpovědích blábolí, zřejmě protože prostě nemá co říct a bezobsažně se snaží vyplnit čas na odpověď tak, aby se z nepříjemné situace už vymanil. Nikdo mu odpověď nenapsal, přehrabování se v papírech nepomáhá. O to výmluvnější ale tato komunikace je – už asi nejde zapomenout na zmatené „byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase a ty, který měli přijít, nepřišli“.

Chyby se objevují také v jeho pravidelném nedělním hlášení Čau lidi. V nejnovějším videu na lidi paternalisticky zvedá hlas jako na malé školáky: „Co je tohle?! To je šílené, to je včerejší náplavka, kdy jsme přesně jasně řekli, že je potřeba omezit kontakty!“

Posílí tento styl komunikace důvěru občanů? Rozhodně ne. Zvlášť když jim vzkáže, že opatření neberou vážně, přičemž nebezpečí nákazy sám zpochybňoval a dodnes nebyl schopen podíl na současném stavu naplno přiznat.

V zasvěceném sledujícím obzvlášť zatrne, když video pokračuje zmateným plácáním o eRoušce: „Dejte si tu aplikaci, mluvil jsem s operátory, snížili cenu pro seniory na 1 000 Kč, ale myslím si, že ještě by se mohli trošku posnažit,“ řekl ve videu Babiš.

Pravděpodobně tím nemyslel cenu aplikace, která je samozřejmě zdarma, ale ceny smartphonů – jenže to, co tím myslel ve skutečnosti, se stejně nikdy nedozvíme. Nedá se nepozastavit nad tím, co to má být!? V době, kdy vláda apeluje na to, aby si lidé stahovali aplikaci, která má usnadnit detekci nakažených, premiér země prostě řekne, že stojí tisíc korun, a ani se nezarazí?

Působí to, jako by si nikdo z týmu hnutí ANO ani neposlechl, co premiér říká, aby ho opravil. Jako by stačilo, že jen nějak ledabyle vyplní čas ve veřejném prostoru. Informací je stejně v médiích hodně a nepatrný přešlap zřejmě zapadne; jenže pokud by někoho (například právě staršího člověka, kterým jsou tato sdělení věnována) odradil od stažení aplikace tolik proklamované Chytré karantény, tak je to obrovská chyba.

Nová vládní kampaň by měla dlouho slibované (a stále nesplněné) zlepšení komunikace konečně dotáhnout do kýženého konce. Snad v ní ale nebude plácat po zádech již přesvědčené občany, polarizovat už tak polarizovanou společnost a ani ze současného stavu neustále obviňovat mladé, což jen prohlubuje mezigenerační nepochopení. Měla by se zaměřit na to, proč jí většina lidí prostě už nevěří.

Celková vypjatost společnosti eskalovala během nedávné demonstrace na Staroměstském náměstí. Ačkoli bylo toto vyústění situace zneužito extremisty a dezinformátory, nijak to nesnižuje fakt, že rozhořčení lidí vůči vládě prochází skrz všechny vrstvy společnosti.

Doutnající prostor s poházenými dlažebními kostkami a plechovkami od piva před ikonickým pražským orlojem byl vlastně jakýmsi nehezkým vykreslením celé současné situace. Situace protkané zoufalstvím a marketingově vykonstruované utopické představy „lepšího Česka“, která ale v Babišově podání nikdy nepřišla a samozřejmě nikdy nepřijde.