Premiér Andrej Babiš, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a ministryně financí Alena Schillerová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Představitelé hnutí ANO a ČSSD se rádi chlubí tím, jak zvyšují důchody. Čím se ale nezabývají, je to, že už teď stačí málo a náš důchodový systém je v mínusu a peníze, které se vyberou na sociálním pojištění, na penze nestačí. Ve skutečnosti je to celkem běžný stav. Za první pololetí letošního roku tak penzijní systém skončil v deficitu téměř devět miliard korun. Pokud se s tím nic neudělá, bude tento problém v následujícím období postupně narůstat až do obřích rozměrů. Jedná se proto o zásadní předvolební téma, které však stále zůstává bohužel trochu upozaděné.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová minulý týden na své facebookové stránce nadšeně napsala: „Splnil se mi životní sen! Slíbila jsem vám spravedlivé důchody a Sněmovna právě teď odklepla 300 Kč navýšení penzí nad valorizaci a výchovné 500 Kč za každé vychované dítě. V Senátu ještě doladíme úpravy pro záchranáře a udělám také vše pro to, aby Senát schválil dřívější odchod do důchodu u náročných profesí! Díky vám VŠEM za zprávy o tom, jak jste drželi palce. Pomohlo to! Ale teď vážně: #CSSD své sliby plní.“
Tento týden ovšem přišla zpráva, která euforii místopředsedkyně sociální demokracie staví do trochu jiného světla – důchodový systém je za prvních šest měsíců letošního roku bezmála devět miliard v mínusu. A nejde přitom o to, že by se vybralo málo peněz na sociálním pojištění. Odvody totiž byly rekordní, ale stejně tak byly rekordní výdaje na penze. Není to nic jiného než výsledek zvyšování důchodů. Opatření, ze kterých se Maláčová tak raduje, situaci samozřejmě dále zhorší (jde o dalších 30 miliard navíc), takže i kdyby ekonomika rostla raketovým tempem, může mít stejně potíž to utáhnout.
Je pravda, že oproti loňsku je deficit důchodového systému za první pololetí o něco menší. Tehdy byl dokonce v mínusu 13,86 miliardy korun, což odpovídá v té době platným proticovidovým opatřením. Když se ale podíváme na to, jak na tom byl penzijní systém v prvním pololetí v uplynulých letech, je vidět, že v drtivé většině případů byl v mínusu. Pouze v roce 2018 a 2019 dosáhl přebytku (3,62 a 6,28 miliardy korun).
Ve všech ostatních letech minimálně od roku 2013 byl v deficitu a to nemusela být žádná pandemie – a stejně tak skutečná demografická krize spojená s odchodem silných ročníků tzv. Husákových dětí do penze a nástupem slabších ročníků na trh práce nás teprve čeká. Byť je pravda, že populace stárne už teď, na druhou stranu to vyvažuje to, že stále nabíhá ještě postupné zvyšování věku odchodu do penze až na hranici 65 let.
Oddělení důchodů od státního rozpočtu
Podobná jsou pak čísla za celý rok. V roce 2018 a 2019 byl systém v plusu (18,6 a 16,4 miliardy), ovšem v letech 2009 až 2017 byl pokaždé v deficitu, a to od 3,6 až po 55,1 miliardy korun v roce 2012, kdy na tom byl nejhůře. Také v loňském roce byl v mínusu 40,6 miliardy korun. Náš penzijní systém je tak velmi závislý na ekonomickém růstu a stačí, aby ekonomika trochu zabrzdila, a je problém, a to zvlášť v kombinaci s větším nárůstem penzí nad rámec zákonné valorizace.
Česká republika proto potřebuje penzijní reformu i z toho důvodu, aby se jasně nastavily vztahy mezi důchodovým systémem a státním rozpočtem. Především jde ale o to, aby se zabránilo tomu, že penzijní systém bude generovat stále větší a větší deficity, a to i v dobách celkem robustního ekonomického růstu vlivem zmíněných demografických změn.
Uvedené deficity by se pak v nejhorším případě rovnou překlápěly do státního dluhu a dále ho zvyšovaly, protože státu by nezbylo nic jiného než si na ně půjčovat, takže bychom vypláceli důchody na dluh, což by mělo velmi destruktivní efekt na celkovou kondici a udržitelnost veřejných financí. To je jedno z velkých nebezpečí, které nám hrozí, když se penzijní reforma neprovede.
V programovém prohlášení Babišovy vlády se sice píše, že chce důchodovou reformu, jejíž „podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet“, to se ale nenaplnilo. Naopak se usilovně navyšovaly penze a nyní jsou ve hře ještě další výše zmíněná opatření, která mohou deficity penzijního systému rovněž zvětšit. A zároveň se tak už nyní zvyšuje závislost na ekonomickém růstu.
Stěžejní předvolební téma
To, že se Janě Maláčové splnil životní sen, že současným penzistům údajně zajistila spravedlivé důchody, je jistě krásné. Otázka je, jaké budou mít penze ti, kteří přijdou po nich. A to místopředsedkyně sociální demokracie příliš neřeší, protože to je ještě daleko a o zvolení ve volbách přece usiluje již v říjnu.
V nadcházejícím sněmovním klání se tak bude rozhodovat mimo jiné o tom, co se stane s naším penzijním systémem a čím se díra, která v něm už teď vězí a do budoucna se bude výrazně rozšiřovat, ucpe. Některé strany a koalice sice již zveřejnily nějaké své představy, jak udržitelnost důchodů zajistit, stále v tom však mají docela velké mezery.
V první řadě by to chtělo, aby se penzijní reforma a návrhy jednotlivých uskupení staly skutečným předmětem veřejné debaty, protože zajištění ve stáří se nakonec dříve či později týká skoro každého a zaslouží si patřičnou pozornost, a to nejenom ve vztahu k současným důchodcům, jak to předvádí hnutí ANO a sociální demokraté, ale i těm, kteří by měli jít do penze za 10, 20, nebo dokonce 40 let.
Jde o zásadní předvolební téma, které už nesnese další odklad. Příští vláda ho bude muset nějakým způsobem rozseknout, proto je třeba o tom mluvit v následujících týdnech. A pokud se tak nestane, doplatíme na to všichni, protože něco se bude muset dělat, a čím méně to projde veřejnou diskuzí a čím více se to bude řešit ukvapeně a na poslední chvíli, tím hůře.
