Tisková konference vlády: zleva dnes již bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ministr vnitra Jan Hamáček, premiér Andrej Babiš, ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Protiepidemická opatření naší vlády jsou tak neuvěřitelně špatná, chaotická, nesmyslná a nesystémová, že se na nich dají dobře pozorovat některé rysy vládnutí této vlády. Rysy, které jsou vcelku zábavné pro cizince. Vidět něco takového na vlastní oči – pokud jim někdo překládá projevy na téma koronavirus z úst Andreje Babiše a všemožných babíšků – je jistě hodnotný zážitek, stejně exotický a bizarní jako například sledovat páření mrožů. A pak jedou domů. Co ale zbývá nám, kteří jsme doma tady, občanům země, která má nyní již zcela prokazatelně a měřitelně chaotickou, iracionální a neschopnou vládu? Přijímaná protiepidemická opatření totiž ukazují, že Babišova vláda je schopna uvažovat dopředu v horizontu několika málo měsíců. A dál už nevidí – anebo vidí a řídí se zásadou „to bude až za čtvrt roku, zase se z toho maléru vylžem“.
Krize kolem zoufalého nedostatku roušek na začátku epidemie ukázala neschopnost naší vlády jak zvětšovací sklo. S odstupem však můžeme vidět i to, že Babišova vláda absolutně neumí přemýšlet do budoucnosti.
Oficiální zákaz pohybu mimo bydliště bez roušky byl zaveden 19. března. Byl zdánlivě přehnaný, nosit roušku v liduprázdném parku je samozřejmě úplně k ničemu. Ovšem vymezit zákaz nějak volněji – „nosit roušku venku mezi lidmi“ – by v českém prostředí znamenalo, že polovina populace by se, namačkaná na zastávce tramvaje bez roušek, hádala s policisty, že nejsou mezi lidmi, ale vedle nich. I s tím zbytečným nošením venku bylo zavedení roušek velmi racionální, potřebné, a především levné protiepidemické řešení.
Rouška nejenže výrazně chrání okolí, ale do značné míry chrání i toho, kdo ji má na hubě. Jak ukázal epidemiologický zázrak lodi plné nakažených výletníků, kde mělo jen minimum nakažených těžší, zaznamenatelný průběh nákazy, i když virus „proleze“, dostane se ho do těla rouškou natolik zmenšené množství, že se s ním tělo vyrovná snadno. Samozřejmě naše ptakořitní vláda nedokázala zajistit dostatek roušek v obchodech – ale lidé si pomohli. Šili si je sami. A rouška je levná nejen z hlediska vydaných peněz, ale především z hlediska její obtížnosti. Nasadit si ji nedá práci a poměr investice–výkon je nejpříznivější ze všech protiepidemických opatření.
Ze začátku, když se lidé báli, se ke slovu dostávali ti, kteří měli k virům co říct. Tedy nikoliv zubaři, anesteziologové či bývalí onkologové, co se dali na politiku. Patnáctého dubna ČT informuje, že podle (tehdy náměstka ministra zdravotnictví) Romana Prymuly bude platit povinnost nošení roušek nejméně do konce srpna: „Roušky tady budou, myslím si, minimálně do konce prázdnin,“ řekl tehdy. Bylo to málo platné.
Jak víme, v této zemi je nejdůležitějším zdrojem úvah vlády nálada na facebooku. Nálada Babišových voličů – „protestantů“. Lidí, kteří jsou principiálně proti, ovšem přesně nevědí, proti čemu. Jako ten prodavač ve stánku s párky (od Babiše) na bleším trhu, co nadával na kontroly kvůli EET (od Babiše) a volil Babiše. Právě hlasy takových nespokojených protivců dostaly Babiše do premiérského křesla. Kdo už si dneska pamatuje, že se ANO původně jmenovalo „Akce nespokojených občanů“? Dnes je zde „země s premiérem nespokojených občanů“. Ale revoluční zájmy svých voličů, kteří sice nemají přesně ujasněné, proti komu jsou, ale proti jsou určitě, bude pan premiér hájit až do poslední kapky moči.
Takže je důležité vědět, že protirouškové hnutí má kořeny v těch nejrigidnějších, nejnahnědlejších a nejhloupějších vrstvách. Už 30. dubna publikuje v Parlamentních listech (s poznámkou Psáno pro Newsletter Institutu Václava Klause) docent JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. (Trikolóra): „Jaký bude svět po pandemii a jak tomu čelit? Titíž, kteří demonstrovali proti ministryni spravedlnosti, jež na jejich životy nemá vliv, nyní poslušně nosí roušku-náhubek. (…) Výborně vystoupil v Senátu šestnáctého dubna moravský onkolog prof. Jan Žaloudík, který srovnal úmrtí na koronavir s celkovou úmrtností i s dopady rakoviny a ukázal na nemístnou paniku, kterou živí Česká televize. (…) Budeme-li však za čtvrt roku chodit s náhubkem a nedostaneme se na Slovensko či do Vídně, bude to prohra.“
Nešlo však o první vystoupení proti rouškám – v Česku vykvasilo lidové protirouškové disidentství už na počátku epidemie. Absolventi Vysoké školy života – s odvoláním na „jámámzdravýrozum“ či na veřejná vystoupení několika lékařů plně nevirové specializace, kteří se rádi na epidemii zviditelnili – začali žít svůj naplněný život disidentů na fejzbůčku. Už 15. března 2020 vzniká FB stránka Roušky v ČR nechceme – „Iniciativa kritizující roušky a jejich distribuci. Usiluje o zastavení šíření roušek na území České republiky a o zamezení všech forem potenciální rouškizace státu.“ Další skupina Stop rouškám vznikla 21. března 2020, stejně jako skupina Anti-rouška. Také 21. března vzniká skupina Stop rouškám: „Slouží pro lidi, co už chápou, jak jsou roušky nesmyslnou a falešnou ochranou.“ 30. března vzniká skupina Stop Rouškokracii – „Stránky zaměřené na eliminaci společenské šikany. Všem chceme dát na vědomí zásady, které jsou potřeba při nošení roušek dodržet, aby mělo nošení smysl.“ Skupina Nechceme nosit roušku byla vytvořena 14. dubna – „Stop koronanesmyslům. Cílem není urážet ostatní, cílem je být opozicí a zachovat si zdravý rozum v této nelehké době, plné neustálého vymýšlení příkazů a troufnu si říci i šikanování celého národa. Zaváděním systematických nesmyslů a chaotických úprav tím zpěvákem, aneb Babišovo právníkem a patolízalem, který ničí celý stát a je jen cvičený pes našeho premiéra, který vykořisťuje celý náš národ.“ To, že protirouškaři nadávají na Babiše, neznamená, že ho nevolí – jako ten můj trhovec.
Jak jim Andrej udělal radost…
Podle agentury Median (pro Českou televizi v roce 2017) hnutí ANO volilo 41 % voličů nad 60 let (rozumějte „nasranej důchodce“). ANO získalo 37 % hlasů voličů se základním nebo středním vzděláním bez maturity (rozumějte nevzdělaní), až 36 % hlasů nepracujících (rozumějte na dávkách) a 26 % hlasů manuálně pracujících voličů (dělnictvo). Podle stejné agentury by v roce 2019 (kdyby byly volby) hnutí ANO volilo 40 % dotazovaných nad 65 let, 33 % dotazovaných se základním vzděláním, 33 % dotazovaných se střední školou bez maturity, 39 % dotázaných důchodců a 25 % nezaměstnaných voličů a voličů s nízkými příjmy.
Jediná skutečně relevantní psychologická studie o bezrouškovcích je z USA a říká, že mají statisticky významně nižší IQ než ti, co protiepidemická opatření dodržují. Neudrží v hlavě zároveň to, že je potřeba nosit roušku či dodržovat distanc, přestože se přes roušku hůř dýchá a přestože jsou zvyklí se mačkat ve frontě, protože rouška chrání. Tak si vyfantazírují a podepřou výroky popdoktorů slabomyslné pseudoteorie, že je rouška k ničemu, protože když ji mají na obličeji, dýchají CO2 (to není výmysl, to je z reality odposlechnuté). Tak jim Andrej udělal radost. Ovšem je zde jeden detail.
12. května šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek říkal v projevu ke zdravotnímu výboru parlamentu a vládě: „Kdyby teď nějaký blázen rozvolnil opatření tak, že se lidé začnou pohybovat úplně normálně, změnilo by se reprodukční číslo. Kdyby se od 1. 9. rozvolnila opatření a předtím by probíhal přípravný pohyb, třeba koncerty, a virus by se dostal zpět na číslo 2,8 v imunologicky naivní populaci (rozuměj nepromořené – pozn. red.), tak zvládne svou předpokládanou attack rate, která je šedesát procent, za tři měsíce. Za tři měsíce stihne projít šest milionů lidí.“ Takže pan premiér Babiš minimálně od 12. května jasně věděl, že když lidu vyhoví a opatření – především ty nejjednodušší a nejlevnější roušky – uvolní, bude na podzim strašnej malér.
I náměstek jeho ministra zdravotnictví profesor Prymula říkal, že se roušky mají nosit do konce prázdnin. Ale prostě se to nehodilo do krámu. A kromě pana premiéra (ke zbohatnutí jeho stylem není třeba inteligence, ale vych***ost, kterou mu rád přiznávám) to věděli i Marek Prchal, jako zástupný symbol týmu PR a marketingových expertů vytvářejících Babišův obraz, surikaty a Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF DNES, jako zástupný symbol týmu nezávislých Babišových novinářů. Takže informaci, že když se teď (trochu) naštvaným voličům vyhoví, bude na podzim strašnej malér, měly ty nejlepší mozky Agrofertu. A bylo jim to platné jak Babišovo ministerstvo životního prostředí rybám v Bečvě.
Lide, dýchej z plných hrdel!
Ve stejný den, kdy se o hrozícím maléru dozvěděla, tedy 12. května, zrušila vláda povinné roušky mimo domov pro účastníky přijímacího řízení a členy zkušebních komisí ve školách, studenty, akademické pracovníky, členy zkušebních komisí pro státní zkoušky a přijímací zkoušky na vysokých školách (rozestup 1,5 metru, v místnosti maximálně 15 osob) a pro pacienty a zdravotnické pracovníky při ošetření. Od pondělí 18. května 2020 přestal platit nouzový stav. Od 19. května skončila povinnost nosit roušku při práci v horku nebo v kanceláři. 22. května je zveřejněn výzkum Sociologického ústavu AV ČR a Psychologického ústavu AV ČR. Říká, že vláda již zahájila rozvolňování protiepidemických pravidel: „zatímco pro některé se stala symbolem sounáležitosti, pro jiné je spíše připomínkou strachu a obav z nákazy, pro další nepříjemným omezením, které ale chápou jako nezbytné, jiní o efektivitě tohoto nařízení vlády silně pochybují a nošení roušek si vykládají jako omezování základních práv.
Výzkumníci se respondentů ptali, co pro ně rouška znamená a co v jejich očích symbolizuje. V první ze dvou možných spontánních odpovědí převládalo pozitivní hodnocení (61 %; negativní 27 %, zbytek tvoří neutrální výroky), nejčastěji to, že rouška plní svou ochrannou funkci, typicky: „Ochrana před nákazou“, „Moje rouška chrání Tebe, Tvoje rouška chrání mne“. Druhá odpověď však byla častěji negativní či kritická (38 % pozitivních a 45 % negativních), například „nutnost“, „omezení“, „náhubek“, „opruz“, „špatné dýchání“. K silným negativním asociacím patřila zejména kritika smyslu nošení roušek a poukazování na s tím související nesvobodu, např. „sen všech komunistů, zacpat pusu a zákaz shromažďování“. Takže už měl pan premiér vědecky potvrzeno, že část voličů (a dobře věděl, že právě ti jeho „protestanti“ na dávkách a důchodci s načatou demencí) roušky odmítá a vůbec nechápe, proč by je měla nosit. Takže se rozvolňovalo dál.
25. května končí povinné nošení ochranných prostředků dýchacích cest ve venkovních prostorech. 15. června dochází k dalšímu rozvolnění opatření. Na veřejných akcích je možná účast až 500 osob. Rouška už není povinná ve venkovních prostorech ani tam, kde budou dvě osoby v blízké vzdálenosti. Povinnost používání roušek platí jen při účasti na hromadné akci ve venkovních prostorách, pokud zde dochází ke kontaktu osob ve vzdálenosti menší než 1,5 metru. Od 1. července byly roušky povinné už jen v regionech se zhoršenou epidemiologickou situací. Povinnost nošení roušek tak zůstane výhradně v lokálních ohniscích nákazy. V Praze zůstala povinná ochrana úst a nosu na větších akcích a v metru. V pražské povrchové hromadné dopravě ne. V Agrofertu je známo, že koronavirus nejezdí tramvají. V celé republice zůstala rouška povinná už jen při návštěvě zdravotnického nebo sociálního zařízení.
25. července háže vláda malou zpátečku. Znovu zavádí povinné roušky na všech vnitřních organizovaných hromadných akcích nad 100 osob. Od 1. září vláda vzhledem k druhé vlně epidemie nasazuje roušky v zařízeních zdravotních a sociálních služeb, ve veřejné dopravě, na úřadech či ve volebních místnostech. V průběhu září křivka pozitivních prudce stoupá a některé dny jsou to tisíce nově nakažených denně. 30. září vláda schválila nouzový stav od pondělí 5. října na třicet dnů. I na vládě zcela nezávislý server iDNES, který ptakořitní premiér Babiš svěřil svěřenskému fondu a manželce, ten den napsal: „Česká republika totiž nyní patří k nejhorším zemím v Evropě.“ Česko se řítí do toho maléru, který 12. května v poslanecké sněmovně našim ptakořitním vládcům předpověděl ředitel ÚZIS Dušek. Kvůli tomu, že zrušila přes léto roušky, před čímž varoval její vlastní „muž pro epidemii“ profesor Prymula už v dubnu.
Takže shrňme si to: Na začátku jara byli lidé nadšení z roušek. V pozdním jaru se – částečně kvůli nesmyslnému nařízení nosit roušky venku, i když nejsou blízko žádní lidé – nálada změnila a vzniklo bezrouškové disidentství. Disidenti se rekrutovali z nevzdělaných lidí, často na dávkách, a z důchodců – těch voličů, kterým se Babiš potřebuje zavděčit. Babiš opatření zrušil. Chtěl se zavděčit a bál se, aby se lidi nenaštvali. Ale ani pro něj, ani pro Prchala, Plesla a surikaty nebylo důležité, že ten malér, který bude na podzim, naštve lidi ještě řádově více než nařízení nosit uvnitř budov a ve veřejné dopravě roušky i přes léto. Protože už nyní, na začátku října, to vypadá na (zcela oprávněný a legitimní) několikaměsíční zákaz veřejných akcí a těžká, nesmírně protivná a drahá regulační opatření v celém maloobchodě. Roušky přes léto by lidi naštvaly. Nouzová opatření, která nyní kvůli revivalu koronaviru pocítíme všichni, odnesou tisíce firem a živnostníků krachem. Z matek samoživitelek nebude zadlužená jedna třetina jako teď, ale dvě třetiny. Hospod nezkrachuje třetina, ale polovina, divadel osmdesát procent a polovina chudých domácností (protože matky nebudou moct chodit do práce kvůli zrušení školní docházky) nebude mít na nájem. Babiš měl od 12. května vysoce kompetentní informace, že v září bude zle – přesto na léto roušky zrušil.
Za vším hledej blbost
Jistě by nepřekvapilo, kdybych nyní začal splétat paranoidní konspirace, že Babiš chce vyvolat bídu a chaos, aby se mohl v rámci zlou situací vynucených opatření stát „demokratickým diktátorem“, nouzový stav držet léta a zbohatnout na něm. Bylo by krásné, kdyby byla realita tak romantická. Ona však je jenom trapná, blbá a banální.
Je to jen hypotéza – ale domnívám se, že žádné spiknutí není. A dokonce i to, že výše uvedená myšlenka při rozhodování o rouškách v květnu na vládě zazněla. Ale odpověď na ni byla podle mého soudu následující: „Hele, na to se teď můžeme vy**at, to je až na podzim. Zas jim pak něco nakecáme, vyměníme nějakýho komparzistu, a oni zavřou hubu. A nasratjako,“ zakončil nejspíše státnickou úvahu pan premiér. Vládnutí této vládní garnitury je lepení halabala odfláknutých záplat na sud malérů, co svou neschopností a zlodějinami natropila. Takže uvažují ze dne na den jako propuštěný recidivista: „Když máme nějaké konkrétní opatření, které teď nějakou díru – jako jarní nespokojenost bezrouškových disidentů – na chvíli zaplácne, tak berem! A že z toho bude za čtvrt roku pr**r? Tak na to s**em!“
Něco jako řízení země, koncepční vládní politika, dlouhodobá strategie státu, koncept ekonomiky v období celosvětového konce trvalého růstu, udržitelnost a řešení krizových problémů, jako je sebepožírající důchodový systém, obchod s bídou, nutná výstavba jaderných elektráren a dálnic – to nikoho nezajímá. Lid volí toho, kdo nejlíp lidově sprosťačí na fejzbůčku a kdo mu slíbí pět tisíc korun předvolebního dárku. Tak proč si má premiér dělat v květnu starosti s tím, že se v září kvůli tomu, aby se v květnu zavděčil, zasekne půlka ekonomiky a umře pár tisíc lidí, neasi?
(Zoologická vsuvka: Ptakořitní jsou zvláštní skupinou živočichů, kteří jako savci sice vypadají, ale jsou tak primitivní, že ještě snášejí vajíčka. Proto naši vládu označuji tím termínem – ti lidé opravdu jako politici jen vypadají, schopnostmi jsou však na úrovni ptactva. Nejspíše drůbeže. Přesto se za užití termínu omlouvám ptakopyskovi, který je s naším premiérem sice intelektuálně srovnatelný, ale na rozdíl od Babiše je roztomilej.)
