Ministr spravedlnosti Robert Pelikán připojil svůj rezort k zóně HateFree. Již před několika dny učinila podobný krok s pražským magistrátem jeho stranická kolegyně, primátorka Adriana Krnáčová. Šéf ANO Andrej Babiš ale do tohoto názorového spektra vůbec nepatří. Stranické marketingové oddělení si ovšem dobře uvědomuje, že voliče je dobré sbírat úplně všude.

„Veřejné instituce jsou ‚hate free‘ vlastně automaticky, přímo z ústavy. V situaci, kdy řada provozoven, které se do tohoto projektu zapojily, je terčem útoků dokonce již ne jen verbálních, jsme považovali za potřebné to připomenout. Je mi líto lidí, které stravuje nenávist, škodí tím nejen všem ostatním, ale nejvíce sami sobě. Musí vědět, že jsou v tom sami: Naše společnost taková není a být nesmí,” uvedl Pelikán.

Ač je podpora boje proti xenofobii samozřejmě správná, musí se člověk ptát, proč to pan ministr, který si jinak zakládá zejména na zákonech omezujících svobodu a na urputné práci pro upevňování Babišovy neochvějné pozice, dělá. Stejně jako Krnáčová, která se po útocích nácků na kavárny rychle běžela fotit, jak čistí vandaly posprejovanou kavárnu Café v lese.

Marketing hnutí ANO je geniální, silný a cílí na co nejširší masu voličů (zejména proto se vyznačuje například tím, že nemá program). Babiš se poté, co pochopil, kam je nakloněno veřejné mínění, začal velmi urputně vymezovat proti uprchlíkům, nabádat k zavírání hranic a ještě pevněji se spojil s prezidentem Milošem Zemanem. Je mu ale jasné, že potřebuje mít zástupce přijatelné i pro druhou stranu názorového spektra, aby náhodou někde neztrácel.

Hate Free Culture dělá spoustu velmi prospěšných věcí a vymezuje se proti rostoucímu nebezpečí fašizace v české společnosti. Proti xenofobii, nenávisti, pomáhá. Ovšem spojování jejich jména s kýmkoli jen proto, že si někam nalepí jejich logo, jim na pověsti rozhodně nepřidá.

Hnutí ANO teď rozjíždí ultrapopulistickou kampaň Chceme lepší Česko – takový jejich osobní průzkum, na základě kterého si utvoří názory a postoje. Zdánlivý zájem o to, co voliče trápí, je jen efektivním marketingovým tahem podpořeným fotografiemi dětí a vytvářením zdání, že je tu konečně někdo, kdo voličům doopravdy naslouchá. Babiš si na svou stranu získá většinu, nikomu neublíží mít v Praze zástupce blízké „pražské kavárně“ a několika naivním lidem to udělá radost.

Boj proti xenofobii by ale neměl být slepě veden cestou „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, protože pak se stává jen prázdným heslem bez uvěřitelného ideového zakotvení.