KOMENTÁŘ / Andrej Babiš slaví sedmdesáté narozeniny. Má za sebou bohatý život plný dobývání státních či cizích firem, dobývání trhů, dobývání médií, dobývání politických postů a vytěžování veřejných dotací. Podívejme se spolu na jeho zvláštní příspěvek k naší nedávné minulosti a na riziko pro naši budoucnost.

Právě před deseti lety Babiš dobýval Českou republiku prostřednictvím hysterické antikorupční kampaně a s využitím vydavatelství Mafra, které si koupil pro svoji spanilou politickou jízdu. (Spanilé jízdy byly ve středověku loupežnými taženími cizím územím.)

Byla to velká škola.

Babiš nám totiž nastavil zrcadlo a odhalil trpkou pravdu o české společnosti a zejména o takzvaných českých elitách. Předvedl nám, že v naší zemi si lze hodně lidí koupit za peníze, za funkce a často jen za pouhou vidinu pofidérního zisku či uplatnění. Dovedl na základě svého kastingu do politiky stovky hochštaplerů a kariéristů a vyrobil nám desítky nových poslanců a ministrů, a to se sázkou na jedinou  kompetenci, kterou byla loajalita k vůdci. Také nám předvedl, že v naší zemi jde efektivně dusit kritickou publicistiku a naprosto drze ignorovat pravidla hry.

To všechno ale není to nejhorší.

To nejhorší je, že svým založením bývalého komunisty a agenta Státní bezpečnosti byl naprosto ideálním politikem z hlediska zájmů Putinova Ruska, které se právě v tomto období snažilo infikovat českou společnost svojí propagandou a nakrmit ji zákeřnou dezinformační agendou.

Něco pro naivky

Babiš má samozřejmě v rukou argumenty, že jeho vláda nebyla proruská. Vždyť přece vyhošťovala ruské diplomaty a očividné agenty po ruském teroristickém útoku ve vrbětickém skladišti munice. Je to ale vyprávění pro naivky.

Česko jako členská země NATO se nemohlo chovat jinak. K výbuchům v muničních skladech přitom došlo již v říjnu a v prosinci roku 2014 a pak se v politickém smyslu nedělo prakticky nic. Prezident dál vesele kolaboroval s Kremlem a Babišovi emisaři jezdili do ruské Dumy. Informaci o ruském pozadí teroristického útoku na českém území musel Babiš potvrdit vzhledem ke své roli premiéra až 17. dubna 2021, když se předtím provalila. Tedy opravdu hodně pozdě.

Fakt, že Babiš ve skutečnosti hraje do ruských karet, lze sledovat dlouho. Po celých deset let Babiše podporovala proruská dezinformační média. A vždycky, když měl Babiš očividný úspěch, tak mu Kreml zatleskal. A když se Babišovi na české politické scéně nedařilo, tak bylo v Kremlu mrzení.

Není jistě pravda, že by hnutí ANO představovalo nějakou viditelně proruskou sílu. S tím by v naší zemi totiž moc neuspělo. Kremlu ale bohatě stačí, že Babiš relativizuje pomoc Ukrajině, napadá ukrajinské uprchlíky, a dokonce veřejně prohlásil, že by za jeho panování Česko odmítlo pomoci sousední zemi, kdyby byla napadena. Není doloženo, že by Babiš otevřeně sloužil nepřátelské mocnosti. Ale tím, jakou představuje politiku, a tím, co prosazuje, je zřejmé, že se zájmy Andreje Babiše a zájmy Kremlu v Česku i na evropské scéně velmi nebezpečně překrývají.  

Babišova inklinace k ruským trójským koňům v EU, tedy k maďarskému premiérovi Orbánovi a slovenskému premiérovi Ficovi, je také dostatečně známá. Dále můžeme sledovat, jak hnutí ANO řádí kvůli vysokým výdajům na obranu za Fialovy vlády a zuří kvůli nákupu supermoderních amerických stíhaček.

Hnutí ANO totiž nechce, aby byla Česká republika vojensky silnou zemí. Hnutí ANO aktivně usiluje o naši slabost. To je to, co chce Kreml. Odzbrojenou a bezbrannou Českou republiku.

Času má ještě dost

Sečteno a podtrženo, Babiš se svojí stranou, která je nejpopulárnější v Česku, představuje naprosto zásadní bezpečnostní riziko pro český stát a pro jeho občany. Část veřejnosti je ale tak zaslepená, že ho podporuje. Jde o lidi, kterým Babiš vzal peníze nastartováním dramatické inflace, zvýšil jim jako dodavatel ceny potravin, a oni si pořád myslí, že se o  ně hezky staral a že je o něco obrala Fialova vláda. Je to dokonale absurdní, ale Babišovi to prochází. Vysvětlení je jednoduché – naprostá drzost a absolutní důraz na politický marketing. Tedy přesně to, co jeho soupeřům chybí.   

Babišova sedmdesátka sice skýtá naději, že nás za několik let přestane oblažovat svojí politickou aktivitou. Ale nyní je na takové úvahy ještě brzy. Jako člověk, který žije celkem zdravě, může klidně škodit české společnosti ještě třeba deset let. Proto je namístě zodpovědně zvažovat, jak se před ním budeme nadále bránit.

Máme přitom jeden problém. Naše vláda pěti demokratických stran nám to nedělá právě jednoduché. A hlavně – dosud nemáme jinou alternativu. Představa budování nové, silné demokratické strany je zatím spíše taková fata morgana. Mnohem zodpovědnější cestou by byly personální a programové reformy ve stávajících demokratických stranách. A také jejich integrace.  

Kabinet Petra Fialy má před sebou poslední rok svého mandátu. Po třech letech již máme co hodnotit. Můžeme už celkem objektivně posoudit, v čem vláda nezvládla úkoly, jež si předsevzala, a v čem uspěla. Asi nikdo v této zemi si nemyslí, že je to vláda skvělá. Zároveň je ale naprostou lží, že jde o vládu asociální a neúspěšnou. Babišovy a Okamurovy řeči, jak je tato vláda špatná až strašidelná, jsou naprosto nesmyslné a jejich smysl v mocenské hře je jasný.

Česká vláda nyní představila rozpočet, který plánuje sice 230 miliard deficitu, ale zároveň obsahuje obrovské investice, což může napomoci růstu ekonomiky. Kritiku Miroslava Kalouska, že má vláda přehnané výdaje, je jistě třeba brát vážně, ale proti ní stojí postoje ekonomických expertů NERVu nebo třeba hodnocení prezidentova poradce Davida Marka. Ten říká, že výraznější konsolidace veřejných financí neboli větší šetření by mohlo zbrzdit českou ekonomiku. Současná vláda se tudíž oproti vládě Andreje Babiše chová zodpovědně.

Prodat zemi Rusku

Každý den slyšíme, kdo všechno by měl dostat přidáno. Každý den slyšíme, jak se nepomáhá těm nebo těm skupinám. Je to neuvěřitelná přehlídka egoismu, nezodpovědnosti a cynismu, které dávají průchod i veřejnoprávní média.

Ve skutečnosti je spor o Českou republiku zcela přehledný.

Na jedné straně stojí ti Češi, kteří požadují, aby se o ně stát staral, a to včetně nejrůznějších nátlakových skupin. Ti všichni chtějí, aby jim do pusy bezpracně létali pečení holubi. Tito lidé nepotřebují svobodu, nepotřebují západní směřování země. Nejspíš by si v dilematech současného světa vybrali „něco uprostřed“, ale ve skutečnosti by klidně svoji zemi prodali Rusku. A mnozí z nich by se ještě přitom dojímali nad svým vlastenectvím. To jsou ti patrioti proti Evropě, v jejichž čele Babiš stojí .

A na druhé straně jsou lidé, kteří svojí iniciativou a pracovitostí obohacují stát či přispívají k solidnímu prostředí prostě tím, že podporují svobodný a demokratický vývoj země. Obvykle si stát nepředstavují jako chráněnou dílnu nebo sociální ústav.

Za rok budou volby a v nich nepůjde zdaleka jen o to, kolik hlasů bude mít která z mnoha stran, ale jaké Česko vyhraje. Zda Češi, kteří mají důstojnost, čest a zodpovědnost, anebo Češi, kteří chtějí, aby se o ně někdo postaral. Česko v samotném principu čeká nikoli politická, ale zejména hodnotová a morální volba.

K tomuto dilematu se budeme muset postavit čelem a jednoznačně. Každá relativizace pomáhá cestě do minulosti, kterou představuje náš dnešní oslavenec Andrej Babiš. Naše přání k jeho narozeninám je jasné: Nikdy se už nevracejte k moci!