Ministerstva financí, pro místní rozvoj a zemědělství odmítla poskytnout senátní komisi, která se měla zabývat unijními audity střetu zájmů Andreje Babiše, jejich plné znění. A je to opět víc než jasné – účelem Babišových podřízených je bránit šéfa, co to jen jde.

Arogance moci. Tak se dá shrnout chování Kláry Dostálové či Miroslava Tomana. Výmluvy, kličkování, hlavně aby nebylo jen tak jednoduše jasno. A hlavně aby se nic nedostalo ven, protože audity ani omylem nevyznívají pro premiéra pozitivně.

Chování ministerstev lze označit jako nebetyčnou drzost. Uzurpují si právo na ochranu Babiše a na prodlužování této agónie v jeho zájmu. Jenomže faktem je, že řešení celé situace se nakonec nevyhnou, protože závěry Evropské komise přijdou, stejně jako možná přijdou sankce pro Českou republiku. Babišův byznys totiž platíme my všichni. Také vás těší, že Penam má novou výrobní linku na toastový chleba? Jistě. Asi každého.

Je prostě neskutečné, kam až došlo popírání vlády práva. Už neplatí pro všechny, nejsme si rovni, protože někteří (Babiš) jsou si rovnější. Úkol zněl jasně: Nikdo se nesmí dozvědět pravdu, protože s Evropskou unií máme velké potíže.

Jedna věc je, když premiér vykřikuje, že je to kampaň. Je to jeho způsob obhajoby, ostatně má na ni právo. Ale senátoři jsou občany volenými zástupci a nyní je jim znemožňováno vykonávat důležitou kontrolní funkci. A to jen proto, že hnutí ANO a vůbec zástupci Babišovy koalice nejsou v senátních volbách úspěšní a převažuje zde demokratická opozice.

Opravdu si necháme líbit úplně všechno?