Babišovy Lidové noviny pokračují ve frontálním předvolebním útoku na ČSSD. Tentokrát (v úterním vydání) je na paškále ministerstvo zahraničí a ministr Zaorálek. Ten se do předchozího přehledu mocenských pozic ČSSD, jak vyšel v LN, nevešel (řeč byla o silových resortech a přidružených institucích). Teď přišla jeho chvíle.

Pánové Zaorálek a Drulák udělali po převzetí Černínského paláce poměrně důkladnou čistku. Masakr normalizačního charakteru to samozřejmě nebyl. Vůči českým úředníkům, zejména v oboru zahraničí, není k tomu, aby poslouchali, zapotřebí používat velkého teroru. Jsou velmi chápaví a dokážou se v pravou chvíli přizpůsobit (používám slušnější, ale méně výstižné slovo). Bylo také třeba nabrat nové lidi a zainteresovat i externisty, protože aparát byl prolezlý „zrádnou pravicí“.

Protože podle nového služebního zákona je k uzavření pracovní smlouvy s externistou zapotřebí výběrového řízení, byly prý smlouvy narychlo uzavřeny ještě předtím, než zákon vstoupil v platnost. Předtím ministr nabral nové lidi „na výjimku“, čili bez výběrového řízení, i na stálá pracovní místa. A nábor se prý děl ze Zaorálkovy rodné ČSSD. Sedm nejvýraznějších delikventů uvádějí Babišovy noviny na druhé stránce i s kádrovým profilem a fotografií.

V té souvislosti mne napadá zajímavá teoretická otázka: Lze označit za denunciaci i „oznámení“, které se úplně či zčásti zakládá na pravdě? Je zjevné, že paušálně ne. Možné samozřejmě je, že v případech, které uvádějí Babišovy noviny, je to pravdivé buď úplně, nebo zčásti, nebo vůbec ne; to by se mělo vyšetřit. Pokud je ovšem „oznámení“ zároveň zcela průhledné a čistě politicky účelové, jeho smyslem je poškodit politického protivníka (v tomto případě koaličního, ale v dnešní vládní koalici jsou samí protivníci), pak je věc složitější. Snad by se to dalo vyřešit opisem, že je to denunciace v tom nejlepším slova smyslu.

Pana Zaorálka mi není moc líto. Když si vzpomenu na jeho hulvátská parlamentní vystoupení v době, kdy se pomalu, ale jistě hroutila slabá a bezmocná Nečasova vláda, cítím jakési zadostiučinění. A přeju ten vleklý malér s babišovinami tak trochu i ČSSD, která se kdysi rozhodla prokousat se k moci za každou cenu, a teď jí pořádně teče do bot.

Jenže, upřímně řečeno, zároveň cítím, že to ode mne není moc hezké ani prozíravé: Jednak se to, co provozují Babišovy noviny, ve slušné žurnalistice nedělá, a jednak, což s tím souvisí, to povede k dalšímu zhoršení situace v naší politicky zdevastované zemi.

Článek vyšel v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.