Strana jsem já, svěřil se už před dvěma lety Andrej Babiš britskému novináři z Financial Times. Neřekl nic překvapivého ani nic, co by se za dobu existence hnutí ANO jakkoli změnilo. Co se ale mění, jsou lidé kolem Andreje Babiše. A nesouvisí to zdaleka jen se vznikem koaliční vlády.

Tváře, které si vedle sebe vytahoval na billboardy, Babišovo hnutí opouštějí v množství větším než malém. Zůstávají jen ti nejbližší, spojení s Babišovým podnikáním v Agroferu – především Jaroslav Faltýnek a Richard Brabec, plus přicházejí noví loajální muži a ženy.

Odvržení, ale doufající

Hnutí ANO na počátku dokázalo nalákat poměrně výrazné osobnosti, ty ale postupně mizí – některé dobrovolně, jiné nuceně, navzdory tomu, že i nadále vyjadřují loajalitu. Jako třeba někdejší novinář a v minulém volebním období poslanec ANO (a kdysi též „tvář z plakátu“ vedle Babiše) Martin Komárek.

„Nijak nezastírám, že nepatřím k Babišovým oblíbencům. Já si ho ale skutečně vážím. Protože sledovat jeho styl řízení je jako sledovat hezký fotbalový zápas. Ne naši ligu, on je v jiné lize,“ svěřil se Komárek v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Podobně loajální zůstává odvržená ministryně Helena Válková. Zůstala na volitelném místě kandidátky, stala se poslankyní a Babiše nadále otevřeně podporuje. Podporuje ostatně i samo hnutí – v roce 2017 mu darovala 250 tisíc korun.

Nové tváře jsou nevýrazné, ale splňují základní kritérium – plně respektují skutečnost, že slovo Babiše je svaté. Dokonalým příkladem je zpackaná nominace Taťány Malé na post ministryně spravedlnosti (málokdo si do té doby všiml, že poslankyně tohoto jména vůbec existuje).

Ve vzácných případech, kdy by snad Babišovu vůli někdo nechtěl respektovat, přicházejí brzké ranní instruktážní esemesky – nikoli přímo ministrům, ale jejich náměstkům.

Žádná rebelie se uvnitř ANO ale nekoná, vnitřní opozice neexistuje, jak dokazují výsledky volby předsedy – v roce 2015 jej bez protikandidáta volilo 100 % delegátů, v roce 2017 pak 93 %. Výsledek působí jako jen o něco menší kult osobnosti a sám Babiš ho komentoval slovy: „Nemám sto procent, jsem šťastný.“

Z toho také plyne fakt, že neexistuje žádný vnitřní tlak stranických kolegů a členské základny na to, aby Babiš vysvětloval některé nepříjemnosti typu Čapí hnízdo nebo nezdaněné korunové dluhopisy.

Kdo rozhoduje, kdo platí

Babiš je ten, kdo rozhoduje, i ten, kdo platí – hnutí ANO půjčil bezúročně ze svého zhruba 153 milionů korun, ke konci roku 2017 se dluh ANO vůči předsedovi snížil na 124 milionů (splatný je ke konci letošního roku). Podle stanov ANO může předseda hnutí například libovolně zasahovat do pořadí na volebních kandidátkách.

Komu se ve straně něco nelíbí, ten odchází, obvykle potichu, své výhrady si nechává pro sebe. Takto se z politiky vytratil dlouhodobý Babišův oblíbenec a donedávna ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ten složil i mandát poslance.

Mizí i místopředseda ANO a exministr zahraničí Martin Stropnický. Babiš mu před časem vysvětlil, že nápad kandidovat na prezidenta proti Zemanovi není dobrý, Stropnický pochopil a zamíří na post velvyslance v Izraeli.

Exministr financí Ivan Pilný byl v hnutí ANO jeden z mála, který se odhodlal k otevřené kritice Andreje Babiše. Před posledními parlamentními volbami odmítl kandidovat jako lídr hnutí na Vysočině, nyní chce ale zpět – kandidovat hodlá na podzim v Praze v komunálních volbách i do senátu.

Vysvětlil to v rozhovoru pro Blesk zajímavě: „Opticky to vypadá, že z ANO začínají odcházet lidé, kteří mají podobnou krevní skupinu jako já. A myslím si, že by v hnutí ANO měly zůstat názorové proudy, které jsou sice konstruktivní, ale nevedou k takovému příliš velkému populismu.”

Naopak do stranického zapomnění odejde po podzimních komunálních volbách současná primátorka Prahy Adriana Krnáčová. Za její výrok o „zpovykaných Pražanech“ ji Babiš nepochválil, což je navenek i dovnitř hnutí podobně jasný signál jako to, když v denících z holdingu Agrofert začnou vycházet kritické texty o vybraných členech či členkách vlády.

Své o tom ví exministryně obrany Karla Šlechtová. Ta přitom dávala věrnost Babišovi okázale najevo, ale ani to nestačilo (Babiš si k ní nikdy vstřícný přístup nenašel), a Šlechtová dává na sociálních sítích volný průchod svému rozhořčení. Že by se to odrazilo v její neochotě hlasovat pro vládu a s vládou, je však nepříliš pravděpodobné.

Otevřený názorový rozkol s Babišem i hnutím ANO (kvůli rostoucímu populismu i podpoře Miloše Zemana) přiznal europoslanec Pavel Telička.

„Neriskujme a nevolme nezodpovědné populisty, nacionalisty, izolacionisty a prázdné politiky toužící jen po moci. Dejme mandát těm, kteří prosazují aktivní, konstruktivní, reformní a koncepční politiku doma i v Evropě, ty, pro které EU není jen balón, do něhož je třeba za každou cenu jen kopat, i když to vede k vlastnímu gólu,” napsal Telička ve svém manifestu před loňskými parlamentními volbami. Sice neadresně, ale srozumitelně.

Mezi kritiky Babiše se zařadil i někdejší poslanec zvolený původně za ANO a děkan Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška. S hnutím se kvůli programovým neshodám rozešel, o Babišovi říká, že se stal součástí „zkorumpovaného politického prostředí“.

Z hutí ANO v minulém volebním období odešla i poslankyně Kristýna Zelienková. Nejde ani tak o její osobu, jako o důvody, které uvedla o poměrech v hnutí a o tom, jak vnímá kauzu Čapí hnízdo. „Jeho heslu ‚nelžu a nekradu‘ už nemohu věřit,” napsala.

Hnutí ANO opustil i bývalý olomoucký hejtman Oto Košta. Toho nejprve zastupitelé vloni v únoru odvolali z funkce, o dva měsíce on sám vystoupil z hnutí ANO. Prý ani ne tak kvůli předsedovi, jako kvůli lidem z krajského vedení.

Do dlouhodobého otevřeného střetu s Babišem se pouští z jeho bývalých blízkých ale jen málokdo. Zástupcem této skupinky je Lukáš Wagenknecht, zkušený auditor a bojovník proti korupci a nějaký čas Babišův náměstek na ministerstvu financí. Ten opakovaně veřejně poukazuje na nejrůznější Babišova pochybení, především ve vztahu k evropským dotacím.

A pak je tu skupina těch, kteří zůstávají, a těch, kteří si svůj růst v hierarchii i přízni Babiše vyčekali či jinak zasloužili. Spojujícím prvkem je věrnost, loajalita, vděk za šanci.

I vláda jsem já

Mimo všechny kategorie je dvojice Babišových (politicky) nejvěrnějších – někdejší manažeři z hierarchie holdingu Agrofert – Jaroslav Faltýnek (vedl zemědělskou divizi Agrofertu a byl i v představenstvu celého holdingu) a dle Babiše nejlepší ministr Richard Brabec (v minulosti finanční ředitel Spolany Neratovice a pak šest let generální ředitel klíčového podniku Agrofertu – Lovochemie).

Pozoruhodná je postava ministra dopravy Dana Ťoka. Ten byl Babišovým otloukánkem a ještě v květnu veřejně říkal, že se mu ve funkci ministra „pokračovat nechce“ a že z politiky odejde. Dostal však druhou šanci a na ministerský post v druhé Babišově vládě kývl.

O Taťáně Malé, která na sebe upozornila zásadní otázkou: „Co brání tomu, aby se řešení kauzy Čapí hnízdo posunulo o čtyři roky nebo prostě do doby, než budou nové volby. Co se stane?“, již řeč byla.

Malá na sebe upozornila i darem pro hnutí ANO ve výši 360 tisíc v roce 2017. Po pondělní tiskové konferenci ministryně se chvíli zdálo, že ji Babiš podrží navzdory dvojité plagiátorské aféře, ale výkon své nominantky velkoryse nepřehlédl dokonce ani všemocný premiér.

„Je jasné, že pokud by nerezignovala, od rána do večera by to poškozovalo hnutí i vládu. Výbor vyjádřil podporu Táně Malé, jsme přesvědčeni, že nepodváděla. Děkuji Táně Malé a hnutí za ní stojí,“ řekl trestně stíhaný premiér, který se rozhodl chopit se dočasně i funkce ministra spravedlnosti, ale po kritice si to zase rozmyslel.

Mezi štědrými dárci hnutí ANO je i Radek Vondráček, v roce 2017 poukázal ANO 364 tisíc Kč. Získal pozici předsedy poslanecké sněmovny a k Babišovi je velmi loajální.

Za svou šanci jsou rádi noví ministři, jako je Alena Schillerová či Adam Vojtěch. Na svou šanci čeká poslanec ANO Patrik Nacher (mimochodem též významný dárce, hnutí daroval v roce 2017 celkem 300 tisíc Kč) – má být kandidátem na pražského primátora.

V hnutí ANO je Babiš nezpochybnitelným vládcem. V nové koaliční vládě s ČSSD s podporou komunistů budou sice Babišovi do jeho personálních šachů mluvit i jiní, přesto jeho přístup k věci dokonale ilustruje výrok z konce června po prvním zasedání nově jmenovaného kabinetu:

„První bod byl v mé kompetenci, o tom jsme nehlasovali. Prvním bodem bylo, že jsem rozhodl, že prvním místopředsedou vlády se stal tady pan předseda ČSSD Jan Hamáček.“

Takže, tak trochu i slovy Andreje Babiše: Nejen strana jsem já; i vláda jsem já.

Převzato ze serveru Hlidacipes.org.