Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Babišova vláda utrpěla citelnou porážku, když poprvé neuspěla se žádostí o prodloužení nouzového stavu. Podcenila vyjednávání a nepodpořili ji ani do této doby loajální komunisté. Premiérova snaha přehazovat odpovědnost na opozici je jen čirá demagogie.
Ležérní přístup premiéra Andreje Babiše, který měl velké problémy sehnat podporu už pro současné prodloužení nouzového stavu, narazil na svoje limity. Místo aby o takto závažné věci osobně vyjednával s opozicí, pokud se mu vzpouzí rozklížená KSČM, odjel na nyní naprosto zbytečnou cestu do Maďarska a Srbska.
Podle přání prezidenta Miloše Zemana propagoval ruskou vakcínu Sputnik používanou v obou zemích, aby nakonec přiznal, že její využití u nás stejně nepřichází v úvahu dříve, než ji schválí Evropská léková agentura. Kdy to bude, je kvůli přetrvávajícím pochybnostem o její bezpečnosti a udržení kvality výroby v Rusku ve hvězdách.
Vzpoura KSČM
Ani tento vstřícný úkrok neobměkčil KSČM, největší parlamentní lobbisty za zařazení Sputniku do portfolia vakcín. Její končící šéf Vojtěch Filip, doteď ochotně kolaborující s oligarchou, už patrně téměř ztratil vliv, a komunisté ohrožení padajícími preferencemi vypověděli poslušnost. Rozpory jsou zjevně hlubší a Filipova dosavadní úslužnost už nestačí.
Babišova spanilá jízda do zahraničí v době rýsujícího se krachu žádosti o prodloužení nouzového stavu je symbolickou epizodou současných poměrů, jak chaoticky a nenormálně je řízen tento stát – a to nejen svým načasováním.
O výsledcích očkování dosud neschválené ruské vakcíny se jede osobně přesvědčit premiér, jehož vláda už na podzim zaspala v přípravě vakcinace. Nedoprovází ho ministr zdravotnictví, ale jeho stínový protějšek, Babišův poradce Roman Prymula, lobbující za Sputnik. Jediným výsledkem této cesty je otevřená PR propaganda ruské vakcíny, jejíž aplikaci připouští jen 38 procent Rusů a dosud se jí nenechal naočkovat ani prezident Vladimir Putin.
Naopak vyjednáváním o prodloužení nouzového stavu Andrej Babiš pověřil ministra zdravotnictví Jana Blatného s nulovými politickými zkušenostmi, který sám o sobě prohlašoval, že se považuje za „odborníka“, nikoli za politika.
Klopýtající a často chybující Blatný, který nedávno otevřeně přiznal, že jím ordinovaná opatření v boji s koronavirem nefungují, proto nemůže mít respekt ani jako „odborník“, který se po třech měsících ve funkci nenašel, natož jako politik odpovědný za prosazení nouzového stavu.
Hysterický Babiš
Podle toho to také dopadlo. Babišova reakce byla podle očekávání hysterická.
„Poslanci ODS, TOP 09, KDU, Pirátů, STAN, KSČM a SPD definitivně hodili všechny občany České republiky přes palubu. Jsou od této chvíle přímo zodpovědní za každého našeho občana, který v důsledku neprodloužení nouzového stavu onemocněl nebo zemřel. Za každého, koho ohrozili. A to včetně zdravotníků, kteří na mnoha místech této země jedou z posledních sil a jsou na hranici vyčerpání,“ zaútočil premiér na sociálních sítích.
„Opoziční strany nepochopitelně i v této chvíli jedou kampaň a v šílené honbě za hlasy voličů, kteří jsou už z covidu logicky unavení, zahodili veškerou odpovědnost za lidské životy,“ pokračoval v hrubé demagogii a obvinil opozici z politikaření.
Premiér ovšem začal vážně jednat s demokratickou opozicí až dvě hodiny před zahájením schůze sněmovny. Tato schůzka nikam nevedla. Babiš nebyl schopen předložit hodnověrné garance, že splní její podmínky, ať už se týkají například schválení odškodňovacího zákona nebo odpuštění sociálních odvodů pro živnostníky, mnohé ohrožené existenčně celkem dvě stě dnů trvajícím stavem nouze.
Vláda opozici ignoruje
Podobných slibů už bylo víc. Ačkoli vláda, jíž momentálně nedůvěřuje 76 procent lidí, stále vyzývá opozici ke spolupráci, v drtivé většině případů její návrhy ignorovala. Premiér Babiš otevřeně ve sněmovně přiznal, že s opozicí nevyjednával z toho důvodu, že jako vždy spoléhal na (pseudo)koaličního partnera KSČM, kterou dříve označil z „demokratickou“ a „státotvornou“ stranu.
Že se tak nestalo, je jeho plná odpovědnost jako předsedy menšinové vlády, která se o podporu komunistů opírá tři roky. V této souvislosti je chucpe, když Babiš ze své prohry obviňuje demokratickou opozici, která se na vládnutí nepodílí a nehodlá dávat vládě bianco šek při zjevné absenci strategie, jak dál.
Byl to šéf hnutí ANO, který loni v srpnu zrušil doporučení expertů na zavedení restrikcí v době, kdy se vracela epidemie koronaviru. Šlo o bezskrupulózní Babišův kalkul před říjnovými krajskými a senátními volbami, kde měl kampaň postavenou na domnělých úspěších vlády v boji s covidem-19.
Následkem této nezodpovědné hry byl rychlý propad České republiky mezi nejrizikovější země světa jak v počtu nových případů, tak úmrtí. Zaostáváme i za těmi zeměmi, které nepřijímaly tak tvrdé restrikce, nezavíraly školy a jejich výsledky jsou dnes lepší než u nás (mj. Švédsko). Terminologií šéfa ANO jde oněch současných téměř 18 tisíc úmrtí na covid na jeho vrub.
Není plán B
Dalším dokladem bohorovnosti a nekompetence Babišovy vlády je skutečnost, že nepočítala s plánem B pro případ, že neprojde prodloužení nouzového stavu. Vláda a kraje přitom mají značný prostor bojovat s epidemií prostřednictvím zákona o ochraně veřejného zdraví a dalších norem mimo nouzový stav.
Možná někomu vadí, že s ukončením nouzového stavu zároveň skončí jednodušší a netransparentní nákupy zdravotnického materiálu bez výběrových řízení. To byl ostatně jeden z hlavních argumentů ministra vnitra Jana Hamáčka při odůvodňování prodlužování stavu nouze na jaře.
V každém případě platí, že není povinností opozice tahat za neschopného mikromanažera Babiše horké kaštany z ohně, když si nebyl schopen uhájit vládní většinu. Sklízí, co sám zasel. V takové situaci by měla vláda sněmovnu požádat o důvěru, nikoli vztekle kopat kolem sebe, kdo všechno může za její opakovaná selhání.
