Předvolební kampaň Babišova impéria se mocně rozjíždí. Patří k ní jednak cílené útoky na koaliční partnery, tedy přesněji řečeno na ČSSD (KDU-ČSL je příliš bezvýznamná, nicméně i tady je v zásobě téma – církevní restituce). „Kauzy“ mají silně kompromitující, často kriminální podtext. Stálicí babišovského zájmu je ministr vnitra Chovanec a policejní reforma a premiér Sobotka a OKD. Už se ale dostalo i na Lubomíra Zaorálka, hejtmana Haška (tomu to docela přeju) a naposledy i na Michaelu Marksovou.

Štafetu si předávají obě babišoviny, Lidové noviny a Mladá fronta Dnes. Že v minulosti, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli, šlo například Právo spíše po „pravici“, kdežto LN a Mf Dnes spíš po ČSSD a komunistech, bylo obvyklé. Ale takhle zavilá výlučná cílevědomost v tom ani na jedné, ani na druhé straně ještě nebyla. Navíc Právo nepatřilo ČSSD (spíš se v něm setrvale projevoval a projevuje dejme tomu ideový vliv Kremlu) a LN a MfD nepatřily ODS či TOP 09.

V nových pořádcích je všechno jasnější a výraznější – a to ve směru, v jakém to být nemá: V civilizovaném státě nemají účastníci politického zápasu vlastnit média.

To tedy za prvé. A dále – což je nutně zapotřebí, protože jen s pomlouváním koaličních protivníků nevystačíš – je tu nyní pozitivní, nosné populistické téma: uprchlíci. Na facebooku pan Babiš napsal: „Musíme udělat všechno proto, abychom migranty odmítli. Včetně kvót, kde jsme byli přehlasováni. Chci kvóty odmítnout i za cenu sankcí.“

Takový přístup si ovšem ČSSD, která řídí vládu, má v rukou ministerstvo zahraničí a nese hlavní zodpovědnost za zahraniční politiku, dovolit nemůže. Musí brát ohled na naše spojence a jejich zájmy, respektovat ty, které jsou legitimní, a taky zvažovat, jak pomoci statisícům lidí, kteří pomoc potřebují – aniž bychom při tom ovšem sami sebe zničili (je to otázka účinné pomoci).

Tím vším se ale populisté zdržovat nemusí. Mají do určité chvíle jasnou převahu nad lidmi, kteří z těch či oněch důvodů musí například brát na něco ohledy. Nezodpovědná politika a hecování lidí k nejhoršímu má ovšem své tvrdé limity. Jenže v okamžiku, kdy na ně narazí, je už většinou pozdě a škody vzniklé nezodpovědností se už nedají napravit.

Pan Babiš tvrdě požaduje: Ani nohu (uprchlickou) do ČR! A zároveň: Ani korunu ministru Chovancovi na zvýšení počtu policistů v souvislosti s terorismem. Až se tedy něco semele, bude moci říkat: Já jsem sem nechtěl pustit ani nohu a za vnitro odpovídá Chovanec.

Velkorysým koncepcím se daří tam, kde je poměrně málo faktické odpovědnosti. Z tohoto hlediska je na tom ještě daleko lépe než pan Babiš předseda Svobodných Petr Mach. Ten prohlásil rovněž na facebooku (to médium se mimořádně hodí pro šíření kolektivní nezodpovědnosti; proto se mi poněkud hnusí): „Máme plné právo budovat bezpečnou a prosperující Českou republiku jako nezávislý stát založený na svobodné ekonomice a ochraně vlastních hranic před hrozbami zvenčí.“

Stručně, krátce a výrazně by to mělo znít: „Máme plné právo budovat bezpečnou a prosperující Českou republiku jako ostrov.“

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.