Krajské volby jsou nejčastěji interpretovány jako oslnivý úspěch Andreje Babiše. Václav Moravec se ve studiu České televize rozplýval nad „krasojízdou“ hnutí ANO, přičemž podobně se vyjadřovala řada komentátorů. Všechno je však relativní, v porovnání s minulostí se žádné drtivé tsunami nekonalo. Zároveň vyvstává otázka, kdo Babiše zastaví a jakou roli v tom bude hrát demokratická pravice.

Úspěch protestního hnutí ANO je nezpochybnitelný a představuje vážné varování před důležitějšími volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Vyhrálo ve více krajích, než se očekávalo, a než předpovídaly jako vždy nepřesné průzkumy. 21 procent obdržených hlasů však neodpovídá celostátním preferencím, jakkoli se jedná o volby jiného řádu s nižší volební účastí.

[ctete]79739[/ctete]

Nejhorší výsledek vítěze krajských voleb

Při bližším pohledu ovšem není úspěch Babišovy formace tak oslnivý, jak to na první pohled vypadá. ANO vyhrálo s nejhorším výsledkem v historii krajských voleb. Jak na počet hlasů, tak na počet mandátů. Letos se konají už páté volby do krajských zastupitelstev a 533 tisíc hlasů a 176 mandátů by na vítězství ve všech předchozích volbách nestačilo. A účet bude definitivně uzavřen, až budou sestaveny krajské koalice.

Jen pro porovnání.  V roce 2004 získala ODS celkem 770 tisíc hlasů (36,36 procenta) a 291 mandátů a v roce 2008 ČSSD oslovila dokonce přes milion voličů (35,83 procenta) se ziskem 280 mandátů.

Babišovo hnutí mělo k letošnímu výsledku všechny předpoklady. Dnes se s ním nikdo nemůže měřit, co se týká zásahu a mohutnosti volební kampaně. Sem je nutné započítat i působení vydavatelství Mafra, organizující masivní mediální kampaně v zájmu majitele. Nelze podceňovat, že dnes tyto tituly nehrají žádnou roli. Zejména jimi rozehraný spor o policejní reorganizaci rezonoval v nejvyšších politických sférách a Babišovi oponenti nenašli přesvědčivou protizbraň.

Média hrála klíčovou roli v ovlivňování veřejnosti vždy, dnes o to víc. I tím, že tlumí negativní zprávy o majiteli Agrofertu a o bezprecedentním prorůstání jeho zájmů do státní správy. To neplatí jen o jeho denících, ale zejména o televizních a rozhlasových stanicích. Oligarchova minulost zmizela v časoprostoru, téměř nikdo ji nepřipomíná a veřejnost se o ní nedozvídá. To dnes Babišovi umožňuje stavět se do role spasitele na bílém koni, který vymýtí korupci a všechny zlořády „prohnilého Palerma“.

Svoji roli hraje i jednoduchý populismus hnutí ANO, které si pragmaticky neláme hlavu s idejemi a řídí se jen průzkumy veřejného mínění. To mu umožňuje obsadit pomyslný politický střed a opisovat program zleva i zprava tak, jak se mu to hodí. Tím může stále častěji oslovovat znechucené voliče levice, nijak neprofitujících z hospodářského růstu, který současná vláda nezpůsobila.

Napravo mu potenciální voliči po útocích na malé podnikatele a ministrem financí iniciovaném růstu represivní byrokracie spíše ubývají, a teprve se budou rozhodovat, komu dají svůj hlas. Dnes ještě k volbám v dostatečném počtu nepřišli, což neznamená, že se tak nestane v příštích v parlamentních volbách. Záviset bude ovšem i na tom, jak přesvědčivé výkony podají Babišovi konkurenti.

Slabost a roztříštěnost oponentů

Dále je zjevné, že Babiš těžil ze slabosti a roztříštěnosti politické scény, která se nadále fragmentarizuje. Vznik nových ministraniček, dělení nedávných spojenectví a vytváření nových nesourodých koalic sehrály ve výsledku krajských voleb nemalou roli. Zejména dění napravo od středu připomíná drobení politických sil na Slovensku, čehož před časem obratně využil Robert Fico, dnes ovšem už za zenitem.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se u nás zopakoval slovenský scénář voleb z roku 2012, kdy Ficův SMER získal 44,4 procenta hlasů, a do slovenského parlamentu se dostalo dalších pět stran mezi 5,9 – 8,8 procenty. Na celkové konstelaci politických sil v příští Poslanecké sněmovně však nesmírně záleží.

Traduje se, že jediný, kdo může Andreje Babiše zastavit před uchvácením vysněného postu premiéra s vydatnou pomocí prezidenta Miloše Zemana, je sociální demokracie. Musela by však zásadně změnit svůj přístup, kdy oligarchovi otevřela dveře do státní správy dokořán a podílela se na zavádění všech represivních nástrojů, produkovaných nekonvenčním miliardářem.

Pokud však Bohuslav Sobotka výsledky voleb bagatelizuje jako „potvrzení silné pozice vlády“, není úplně jasné, jak chce nepříznivý trend vývoje ČSSD změnit a úspěšněji oslovit veřejnost vymezováním se vůči bobtnajícímu mogulovi, který mu přetahuje voliče. Vždyť i Babiš zvyšuje důchody, platy, minimální mzdu, dávky a navíc prosazuje populistické nástroje typu EET, kontrolní hlášení DPH nebo zákon o prokazování původu majetku.

Návrat pravice ke spolupráci

Specifická je situace politické scény napravo od středu, která jako celek v krajských volbách oslabila. Jediné relevantní strany v tomto segmentu, které mají šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, jsou ODS a TOP 09. Objevily se povolební šumy, kdy byl předseda ODS Petr Fiala kritizován za výrok, že se ODS stává lídrem na pravici. Dokonce že TOP 09 je pro občanské demokraty větším soupeřem, než Babiš a vláda. To je nesmyslná konstrukce, která je jen součástí volebního folklóru.

K tomu je pro pořádek potřeba uvést, že boj o tzv. hegemona na pravici byl zahájen volbami v roce 2010. Byl mnohem tvrdší a nesmlouvavější. Snaha TOP 09 nahradit a vytěsnit ODS byla ventilována v mnoha mediálních výstupech, což nijak vzájemnému koaličnímu soužití nepřidávalo. Výsledek těchto sporů je takový, že dnes jsou obě strany, i když s významným přičiněním dosud nevyjasněného policejního puče Šlachty a Ištvana, dosud v jednociferných číslech.

Opravdu není nejvhodnější čas vybíjet se mezi sebou jako v knoflíkové válce, i když politika je drsné řemeslo. Máslo je ovšem na hlavách obou stran. Nálepkování, že ODS je populistická a protievropská strana, je jen neférovým pokračováním této linie. Po konzervativní straně nikdo nemůže chtít, aby adorovala projevy evropského levicového progresivismu, sporného multikulturalismu nebo nekritického přístupu ke zjevným chybám bruselského centra, jako v případě řešení migrační krize. Ovšem nikoli s cílem unii opustit, ale podílet se na její reformě.

Je přitom evidentní, že ODS a TOP 09 byly schopny ve společné vládě formulovat zřetelně prozápadní pozice zahraniční politiky. Paradoxně jednoznačněji, než dnes Sobotkova vláda, takže i zde se vytvářejí umělé příkopy, které vzájemné spolupráci neprospívají.

Až odezní emoce způsobené volebním kláním, bude nejvyšší čas vrátit se s chladnou hlavou k efektivní spolupráci obou stran ve sněmovně. Už jen proto, že poměry sil se v dolní komoře nemění, a stále je možné postupovat společně proti rozmařilé a byrokratické politice levicové vlády. Vhodným signálem je deklarovaná vzájemná podpora kandidátů ve druhém kole senátních voleb.

Kdo zastaví Babiše?

Nezbývá než si položit otázku, kdo zastaví Andreje Babiše s jeho rostoucím apetitem, posíleným výsledky krajských voleb? Ve volbách do sněmovny se ukáže, nakolik kdo myslí vážně ohrožení demokratického systému nekontrolovaným rozpínáním jeho moci. Pokud je hnutí ANO vyhraje a potvrdí se trend poklesu KSČM, nabízí se model Královéhradeckého kraje, kde se proti nečitelným populistům z ANO spojily demokratické strany.

Riziko oligarchy s autoritářskými sklony jako nejmocnějšího politika v zemi je příliš vysoké. Snad si to všichni aktéři dnes zašlapávaných klasických stran včas uvědomí.

[ctete]79251[/ctete]