Prohlášení Andreje Babiše o nepřijetí padesáti syrských uprchlíků nebude mít žádný vliv na volební výsledek jeho hnutí v komunálních volbách. Lidé, kteří se rozhodli, že svůj hlas hodí právě ANO totiž uprchlická otázka zajímá pouze v tom rozměru, že je třeba jednoznačně odmítnout jakoukoliv pomoc. Buď se bojí, nebo nemají a nechtějí mít ponětí o tom, o co se jedná. Babišova nelidskost je pro voliče ANO především rysem jeho odhodlanosti.

Ti, kdo se nad premiérovým chováním pozastavují, už dávno prohlédli, o co velkopodnikateli jde a pochopili, že to rozhodně není prosperita státu, nebo lepší život pro jeho občany. Na prvním místě Babišova žebříčku hodnot vždy byl, je a bude pouze oligarchův osobní prospěch. A ten z jakékoliv solidarity určitě „nekouká“.

Když majitel hnutí ANO prohlásil, že ani jednoho, myslel skutečně ani jednoho. Jak se ukázalo, platí to i v případě, že by šlo o dítě. Tady se totiž nejedná o to, zda je premiér ochoten pomoci lidem v nouzi, nebo dětem bez rodin, ale o to, že z toho nebude mít žádný profit.

Ten se naopak jasně ukazuje v opačném případě. Téma migrace je stále živé, i když uprchlická krize není zdaleka takovým problémem, jako před pár lety. Čeští občané se stále bojí, na čemž úspěšně staví svou politiku třeba Tomio Okamura. Přestože není na našem území ani jeden uprchlický tábor, mnoho lidí, zdecimovaných fake news z dezinformačních webů se domnívá, že jich máme v zemi desítky.

Nějak jim ovšem nedochází, že v takovém případě by se u nich už nechával šéf extremistické SPD točit a varovně by na ně ukazoval prstem. Takto musí jen strašit a věštit z koule, co se všechno může přihodit.

Když Babiš uviděl, že uprchlické téma podcenil víc, než si myslel a přenechal tím voliče, které mohl „obhospodařovat“ Okamurovi, pustil se do boje s neviditelným nepřítelem také. A to dokonce daleko důrazněji než obchodník se strachem a japonskými pochutinami.

Premiér má totiž oproti Okamurovi několik jednoznačných výhod. Kromě mediální síly, která předsedovi SPD chybí, je to možnost hovořit o migraci i při zahraničních jednáních. To Babišovi dodává punc velkého státníka, kterého poslouchají i evropské politické špičky. Že tomu tak není, vědí pouze ti, kteří sledují problematiku důkladněji a nevystačí si pouze s tím, co jim předseda ANO odprezentuje na svých sociálních sítích, nebo v novinách, které vlastní a ovládá.

Z těch, kterým stačí jen pohled předsedy vlády, se rekrutují voliči jeho hnutí. Ti si klidně nechají nalhat, že nám sem někdo chtěl poslat 50 předem určených sedmnáctiletých mladíků, kteří budou do budoucna ohrožením bezpečnosti naší země.

V tom případě je pro ně odmítavé stanovisko Andreje Babiše zcela pochopitelné a hlas ANO vhodí s ještě větším odhodláním, než by to udělali za normálních okolností.

Pro ty, kteří by Babišovo hnutí volili a třeba jim i nehorázný přístup premiéra vadí, zbývají ještě tři týdny do voleb a v nich se marketingoví specialisté ANO určitě dokáží postarat o tom, aby téma sirotků přebili něčím méně podstatným, ale s daleko větším mediálním potenciálem.

Babiš ještě může naslibovat tolik věcí, že si ani nedokážeme představit, co všechno to může být. A kdyby skutečně nastal nějaký malý odliv voličů, kteří si řeknou, že takto opravdu ne, jejich místa doplní ti, kteří se k ANO přesunou od Okamury. Ten totiž sice pořád mluví, ale ve výsledku za ním nestojí žádné činy. A ty chtějí novodobí nacionalisté, bránící čistotu naší země, vidět především.

Osud sirotků ze Sýrie skutečně není pro voliče hnutí ANO podstatný. Pro ně je Babiš hrdina, který dokáže pro ochranu naší země udělat i nepopulární kroky, a tím u nich vítězí. Bude ještě chvilku trvat, než i další lidé pochopí, že se jedná jen o populistické řeči, stejně jako u Okamury. Jde o byznys, vždyť i hlas ve volbách je obchodovatelná komunita.