K této malé poznámce mne inspirovalo to, co jsem se v poslední době dozvěděl o podnikání pana Andreje Babiše. Na víc bych si netroufl, podotýkám, že se psaní o ekonomice a zejména podnikání cíleně vyhýbám: nikdy jsem nepodnikal a už se k tomu ani nechystám (nemám na to buňky). Dostalo se mi pouze humanitního vzdělání (kurz „politické ekonomie kapitalismu“ v prvním ročníku FF UK byl výjimka, byla to jakási stručná rekapitulace smithovské ekonomické teorie a docela to šlo). A v prvních deseti letech své veřejné činnosti jsem se zabýval básničkami a romány.

Možná proto mne podnikání Andreje Babiše naplňuje velikým úžasem: jeho významnou složkou je, že ten člověk obchoduje ponejvíce sám se sebou. A ač se to zdá být na první pohled nemožné, docela se mu to rentuje. Pan Babiš je jakýsi podnikatel-autista.

A druhá věc: ve škole jsme se kdysi učili o merkantilismu, tedy o nauce, podle níž bohatství společnosti vzniká obchodem. Je zjevné, že když pan Babiš obchoduje sám se sebou, chová se podle toho, a to v krajní poloze. A funguje to, aspoň v tom smyslu, že při tom poměrně zdárně bohatne.

Jen mi není jasné, zda přitom bohatne taky společnost.

Další autorovy texty najdete na webu Bohumila Doležala Události.