Tento text píši pár hodin před další ohlášenou demonstrací na Staroměstském náměstí v Praze. Nevím, kolik lidí přijde, ale naposledy přišlo dvakrát tolik než týden předtím – a náměstí bylo plné.

Nejsme národem, který chodí na náměstí kvůli maličkostem nebo organizuje jen tak pro pobavení pravidelné politické happeningy. Není to u nás zvykem, lidé jdou raději do přírody, sejdou se s přáteli nebo se doma věnují rodině. Nyní ale opakovaně vycházejí do ulic. Na Staroměstské náměstí tentokrát navíc nechodí lidé s jedním konkrétním politickostranickým přesvědčením. A myslím, že ani pověstná „pražská kavárna“ toto náměstí nezaplnila.

Předseda vlády zatím zvolil tzv. pštrosí politiku. Tváří se, že se nic neděje. A celou věc bagatelizuje. Stejně jako jiní politici z jeho politického tábora. Ale kromě přehlížení, mlčení nebo urážlivých slov vlastně nemají argument, kterým by protesty zpochybnili. Především ale nedokáží rozptýlit pochybnosti protestujících občanů, protože nedokáží odpovědět na základní otázku: Proč? Proč předseda vlády osobně zasahuje do vedení ministerstva spravedlnosti v době, kdy se posuzuje návrh na jeho obžalobu?

Odlišuji mediální kampaně a pokušení masmédií „dráždit hladové pudy“, jak to před časem nazval David Grossman, od skutečných zpráv a reality. Snažím se poslouchat všechny argumenty. Ale vůbec nejsměšnější „argument“, který jsem v této věci slyšel, zní: protože má na to právo. Protože je premiér. Protože vyhrál volby. Tak proč by nevyměnil ministra spravedlnosti, kdy se mu zachce!

Mít možnost a mít sílu prosazovat věci není cílem politiky, ale jen její prostředkem. Prostředkem k něčemu. K jakému cíli sloužil přesun paní Benešové z Hradu do vlády? K jakému cíli slouží její expresní dosazení do vlády, po kterém jí premiér hned nařídil, aby raději mlčela?

Velmi opatrně nakládám v politické diskusi s politováníhodným faktem, že máme předsedu vlády, který čelí stíhání a je podán návrh na jeho obžalobu. Stále mám na paměti, že celá věc může skončit i uznáním jeho neviny v trestněprávní rovině tohoto případu. Pro mě není odsouzen. Je ale v pozici předsedy vlády, je osobou ve střetu zájmů, je člověkem, který je obviněn a hrozí mu obžaloba. A proto nemůže a nedokáže oddělit osobní od politického, soukromé zájmy od ústavních povinností. Není to za takové situace v lidských silách.

Ale opakuji, není to má první ani poslední výčitka vůči vládě. Po sněmovních volbách jsem zveřejnil „návod“ na sestavení demokratické vlády, která by se nemusela opírat o komunisty, která by nevzbuzovala pochybnosti. A v tomto návodu byla neúčast trestně stíhaných osob ve vládě pouze jednou z podmínek. Nedělám z toho fetiš, neboť projídání šťastných ekonomických let a chabý až nulový výkon vlády v oblasti rozumných rozpočtů, snižování byrokracie, penzijní reformy, veřejných investic do vzdělávání nebo infrastruktury pocítí republika ještě dlouho poté, kdy už bude předsedou vlády někdo jiný.

Ale nebudeme se přece tvářit, že toto je nějaká běžná situace předsedy vlády! Že je normální mít obviněného premiéra, kterého chce policie obžalovat.

Proto jsem premiérovi navrhl, jak může situaci elegantně vyřešit. Když už nedokázal snést ministra, jehož sám do křesla spravedlnosti dosadil, mohl resort nabídnout koaličnímu partnerovi. A když nedokáže vystát představu, že by resort spravedlnosti vedl kandidát koaličního partnera, mohl navrhnout nezávislou respektovanou osobnost, se kterou by neměl problém nikdo, ani politická opozice. Toto jsou odpovídající a důležitá gesta v citlivých, zlomových momentech. A snad si nebudeme namlouvat, že návrh na obžalobu premiéra a jeho rodiny není citlivá a zlomová chvíle. Snad se nebudeme tvářit, že toto je nyní běžná věc.

Jenže předseda vlády očividně neměl zájem (nebo nemohl?) vyřešit situaci elegantně, odpovědně a rozumně. Takže jeho „silné Česko“ vypadá momentálně takto: za necelý rok ve své druhé vládě vyměnil třetinu ministrů, sám čelí návrhu na obžalobu a jeho rozhodnutí vyhánějí lidi na náměstí.

Co k tomu dodat? Stále máme demokracii. Pojďte volit :-)

Autor je předseda ODS