Premiér Babiš nasadil v den 30. výročí sametové revoluce smířlivý tón, jenže jsou to jen mimikry. Ve skutečnosti ho stresuje, že jeho osoba vyvolává nejsilnější demonstrace od pádu komunismu. Nerozumí tomu a prohlašuje, že jeho kritici žijí ve lži. Vždyť prý pracuje pro jejich lepší život. Kde je tedy chyba?
Andrej Babiš se nakonec odhodlal 17. listopadu brzy ráno položit květiny na Národní třídě, ačkoli dlouho nechtěl prozradit, zda tak učiní. Narazil zde na dvacítku odpůrců, zatímco den předtím Letná zažila druhou masovou demonstraci, které se účastnily stovky tisíc lidí. Nic takového novodobé dějiny České republiky nepamatují, což premiérovi bažícímu po „vizionářském“ uznání způsobuje špatně maskované trauma.
Marketingová smířlivost
„Máme svobodu a demokracii a to jsme přesně před třiceti lety chtěli,“ prohlásil Babiš v reakci na Letnou. „Je skvělé, že lidi můžou vyjádřit svůj názor a nikdo je přitom neperzekvuje a nenapadá,“ dodal. To je zjevný posun proti loňskému roku, kdy demonstranty, kterým se nelíbilo, že šéf ANO znovu přitáhl k celostátní moci komunisty, označil za „zfanatizovaný dav, schopný násilí“.
Babiš na tom, na rozdíl od „zfanatizovaných“ demonstrantů, nevidí nic špatného, vždyť KSČM označil za demokratickou a státotvornou stranu. Nedokáže pochopit, že toxická mesaliance s Jakešovými pohrobky stále řízenými Moskvou s neskrývaným odporem k NATO může u někoho vyvolat nevraživou reakci.
Nelze se však zbavit pocitu, že nyní jde jen o další marketingovou figuru, aby dal premiér aspoň v této citlivé době najevo, jak je nad věcí a jak lichá je kritika, že by snad on sám představoval ohrožení demokracie. Autentičtější je ovšem spíše jeho starší vyjádření, dávající průchod jeho pohrdání a nenávisti vůči těm, kdo s ním nesouznějí.
Zaplacení demonstranti
Pokud by platila Babišova dnešní slova, zachoval by se jinak na nedávný výrok prvoinstančního soudu. V září rozhodl o tom, že se má premiér omluvit Janě Filipové za výroky o placených demonstrantech.
Šéf ANO se takto poprvé ostře vymezil po hlasování o důvěře vládě loni v červenci a později po vystoupení před Českým rozhlasem u příležitosti 50. výročí zahájení sovětské okupace. Demonstranty, kteří dali najevo nespokojenost s jeho politikou, napadl opakovaně. Nejdříve v nejsledovanějším zpravodajském pořadu Televizní noviny na TV Nova, a naposledy na TV Barrandov. „To jsou lidi, kteří jsou zaplacení, jsou to političtí odpůrci na objednávku,“ prohlásil.
Jedna z účastnic protestů, Jana Filipová, v žalobě uvedla, že tato lež zasáhla do jejího osobního života. Po medializaci Babišova nařčení se dočkala laviny nenávistných a výhrůžných reakcí.
Babiš u soudu žádné důkazy nepředložil, ale omluvu odmítl a odvolal se. Už tak dosáhl toho, že mnozí jeho stoupenci stejně rozsudku nevěří a žijí v přesvědčení, že demonstranti dostávají peníze. To by ta Letná, na které mimochodem vystoupila i Jana Filipová, vyšla hodně draho.
Pseudoaféry splaskly
„Ty lidé žijí ve lžích,“ reagoval Babiš doslova na oponenty na Národní třídě a znovu opakoval mantru, že třikrát vyhrál soud kvůli spolupráci se Státní bezpečností. „Ale samozřejmě, když někdo tisíckrát opakuje lež, tak lidé mají pocit, že je to pravda. To je ta poslední lež, kterou oni opakují. Všechno ostatní jsou pseudoaféry, které již splaskly.“
Zároveň zdůraznil, že se nenechá odradit od toho, že pracuje pro lepší život našich lidí a dělá to s maximálním nasazením. Tato slova později podtrhl vystoupením v Národním muzeu, které předem avizoval jako překvapení.
Premiér však pouze překvapil i na jeho poměry mimořádnou podbízivostí v duchu husákovského „naše země vzkvétá“ s podtextem, „já jsem to zařídil“. Zjevně na doporučení marketérů poprvé přiznal, že není pyšný na to, že byl členem komunistické strany. „Nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel,“ sypal si popel na hlavu.
Nevěrohodné báchorky
Kdo má ale těmto báchorkám věřit, když i ve svém oficiálním životopise Babiš uvádí, že cílevědomě pracoval na tom, aby mohl následovat svého otce, působit v kapitalistické cizině a čerpat tak výhody, o kterých se řadovým občanům socialistického Československa ani nesnilo?
To se mu také podařilo, a kdyby nepadl komunismus, těžil by z těchto privilegií dodnes. Hovořit v této souvislosti o „statečnosti“, když si vybudoval pozici protežovaného nomenklaturního aparátčíka, je chucpe. Navíc dnes neexistuje ani pravomocné rozhodnutí, že nebyl vědomým agentem StB, a dosud nemá čisté lustrační osvědčení.
Pokud Andrej Babiš považuje za jediný problém kolem své osoby stále nedořešený soudní spor o spolupráci s komunistickou tajnou policií, jelikož všechny ostatní „pseudoaféry“ splaskly, svědčí to jen o nepochopení situace.
Jaká je pravá tvář?
Šéf ANO investoval do budování své mocenské základny a popularity více peněz než kdokoli před ním. Založil si hnutí vůdcovského typu. Za svým cílem jde tvrdě a nemilosrdně, jak se naučil v byznysu. Bez milosti se zbavuje těch, kdo se neosvědčili, nebo zcela výjimečně projevili jiný názor. Kolem něj zůstávají jen kývalové a loajální pěšáci, které může kdykoli vyměnit.
Vzhledem k tomu, že mu jeho věrné satelity ČSSD a KSČM nijak nepřekážejí, umožňuje toto podhoubí Babišově impériu masivní infiltraci do státních struktur bez možnosti účinné veřejné kontroly. Koupil si média, aby o něm psala „pravdu“, a kdo tuto pravdu nesdílí, žije podle něj ve lžích. Mnohým lidem tato přímočará expanze vlivné oligarchické skupiny vadí.
Ne všichni se dají koupit penězi nebo barvotiskovou propagandou, zakrývající pravou tvář Babišova světa. Na to není zvyklý a ve své firmě by takové neloajální zaměstnance okamžitě vyměnil. A teď je traumatizovaný, že se ti lidé bouří, a naopak chtějí vyměnit jeho, protože mu nevěří.