Na stránkách deníku Právo proběhla v poslední době debata mezi Andrejem Babišem a politologem Thomasem Kulidakisem.

Babiš napsal 16. 7.: „Je potřeba vybudovat schengenskou hranici a hlavně se zamyslet nad tím, jestli Schengen rozšíříme o Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko a budeme mít Evropu až po pobřeží Černého a Jaderského moře. Nemá logiku, že máme Řecko a kolem již Schengen není. Měli bychom bránit kontinent. Nikdo by neměl vstoupit na evropskou půdu bez toho, že by měl něčí pozvání, anebo z humanitárních důvodů.“

Kulidakis mu 4. 8. na Novinkách oponoval: „Z takových prohlášení člověk disponující kritickým myšlením neví, zdali se má dříve smát, nebo brečet. V prvním případě vytrysknou slzy přílišného veselí. V případě druhém se na závěr stejně začne hystericky smát. Jak jinak se vyrovnat s tak absurdním prohlášením? Vždyť při pohledu na mapu je zřejmé, že Schengenský prostor má převážnou část hranice mořskou. A jak známo, takový plot se na vodě potopí. I dítko školou povinné ví, že mořské dno je velmi hluboké. Ledaže by snad vznikla divize Agrofertu, která se zabývá praktickým užitím schopností popisovaných v Bibli.

Mojžíš dokázal poručit moři, aby se rozestoupilo. Kniha knih popisuje také zázrak chůze po vodní hladině. Nebo je snad na cestě plán Andreje Babiše směřující k jakési implozi Evropské unie a členských zemí Schengenského prostoru? Tak, aby zbyly jen státy vnitrozemské?… Jenže to už by asi prostor volného pohybu nestál ani za řeč. Bez Itálie, Německa, států Beneluxu, Portugalska, Španělska, Řecka, Baltských států, Polska, Švédska, Dánska a dalších zemí byl by ničím. Mimochodem o tom, že se nejedná o plot imaginární, symbolický, nenechal šéf Hnutí ANO nikoho na pochybách. V souvislosti s výše zmíněným je třeba říci jednu věc.

Když už má mít Andrej Babiš nějakou politickou funkci, je dobře, že je ministrem financí a ne ministrem zahraničí. Nebo nedejbůh premiérem. Obě povolání znalosti geografie – a nejen jí – vyžadují. Ovšem i ministr financí by měl mít představu o tom, co je a co není možné.“

Babiš se pochopitelně nenechal a své plány dále upřesnil (9.8.): „Komentátor Novinek a deníku Právo Thomas Kulidakis se mě snaží poučit, že na vnější hranici schengenského prostoru nelze postavit plot, protože ji většinou tvoří moře. Aha. To je sice pravda, panu Kulidakisovi ale zřejmě při přemýšlení uniklo, že opakovaně mluvím hlavně o stavbě plotů na pevnině a o Řecku jako o dlouhodobě slabém místu EU, a to nejen kvůli migraci. Řecko leží zcela izolovaně mimo zbytek Schengenu, což je v systému volného pohybu lidí naprostá anomálie. Možná by stálo za to, aby se pan Kulidakis podíval na mapu Schengenu, a třeba mu přitom něco dojde. Například to, že to takhle nemůže pokračovat dál, tedy pokud celá Evropa nemá rezignovat na bezpečnost svých občanů…“

Polemika potom pokračovala. 10. 8. Kulidakis píše: „Je dobře, že ministr Babiš uznal, že hranice Schengenu jsou převážně námořní. Poopravil tedy své prohlášení o oplocení hranic evropského prostoru volného pohybu.

Má prý na mysli ploty, které se mají stavit na pevnině. Kudy by konkrétně hranice měly vést, nám sdělil pouze nepřímo. Prý by to měla být oblast od Baltu po Jadran. Jak je vidět, pašeráci lidí využívají i jiné cesty, než jsou momentálně z Turecka obtížně prostupné úžiny mezi Řeckem a Tureckem. Nelegální migranti nyní proudí hlavně přes Bulharsko a Itálii. V minulosti to bylo přes Španělsko. Další cesta se nabízí skrze vody Portugalska nebo Rumunska. I tyto země by tedy Babiš chtěl vyloučit ze schengenského prostoru jako Řecko? Sofii a Bukurešť plotem odříznout alespoň od zbytku Unie, když nejsou v Schengenu?

Při pohledu na mapu je zřejmé, co jsou vnitrozemské země Schengenu. Jedině tam se dá postavit účinný suchozemský plot. Pokud by plot stál na pobřeží států Schengenu, i tak by měli běženci, kteří dosáhli jejich námořních hranic, právo žádat o azyl. O plot na hranicích Itálie se snažili jiní kabrňáci, než je český miliardář stylizující se do role člověka, který rozumí problémům obyčejných lidí. Naposledy uvažovali o odstřihnutí Itálie zbudováním zábran v Brennerském průsmyku Rakušané. Svůj záměr si rychle rozmysleli, jakmile zjistili negativní důsledky v oblasti obchodu a mezinárodních vztahů.“

A konstatuje, že agentura Frontex potvrdila, že vzhledem k rozsáhlosti hranice, mezinárodním dohodám a minimální šíři námořní hranice skutečně nezbývá než nelegální migranty jen zachraňovat. Řecko je v tom tedy aspoň trochu nevinně.

Debata obou pánů je střetem dvou světů. Na jedné straně Babiš v duchu svého hesla „prostě to zařídíme“, na druhou stranu názor, který ukazuje na technické problémy až nemožnosti oplocení Evropy a na politické důsledky, které by to mělo. Babiš prostě vystupuje jako populista, který slibuje, že zařídí něco, co není v jeho silách. Ani ho to nemusí pálit, protože jsme od moře daleko, žádné pobřeží nemáme a ploty stavět nemusíme, protože pokud nějaké budou, bude je muset postavit někdo jiný a my nebudeme muset hnout ani prstem.

V internetových debatách se to hemží chytrolíny, kteří poukazují na případ Austrálie, která si umí s imigranty poradit. I tady nám pohled na mapu jasně ukazuje, že to nemůže být pro tuto ostrovní zemi až takový problém. Totéž se týká Spojených států a jejich hranice s Mexikem, která bývá také často zmiňována. Hranice Evropy ale nejsou stejný případ jako hranice někde na poušti mezi Mexikem a USA, nebo mezi územím Palestinské samosprávy a Izraelem. Evropská vnější hranice je nesmírně dlouhá a členitá. Kromě je tu samozřejmě problém vyplývající z mezinárodního práva. Uprchlíci, i když budou zastaveni nějakou lodí, ta se bude nejspíš nacházet v teritoriálních vodách nějakého evropského státu, takže mohou uprchlíci požádat o azyl na ní. Když Frontex zachytí loď s uprchlíky třeba v řeckých vodách, nemůže ji vrátit zpět do Turecka. To by mohli udělat jen Turci, kdyby loď chytili ve vlastních vodách. Nechme teď stranou, proč je Turecko tak liknavé a nechává tolik lodí odplout. Návrhy na změnu mezinárodního práva ohledně azylu jsou dost riskantní záležitost. Problém není v tom, že by to právo bylo špatné, ale že je uprchlíků tolik. S tím nikdo nepočítal. ale i kdyby počítal, mnoho jiných možností, než použít násilí, by stejně asi nezbylo. Násilí se ovšem některým populistům líbí, zní to dobře, když se slíbí, jak se s někým rázně zatočí a tady bude klid na práci a odpočinek v parku kultury a oddechu.

Stále opakovaná mantra, že je třeba řešit problémy uprchlíků v zemích jejich původu, jsou hezká, s tím si ale zatím neporadily ani USA a Rusko. Babiš a Zeman už to nejspíš se svou mizivou mezinárodně politickou váhou a bez statisíců vojáků v poli nevytrhnou.

Proto by mělo dojít i u Babiše na známé „mlčeti zlato“. Jenže když ono se to mluvení lidem tak líbí a pořád jsou nějaké volby.