Někdy se může zdát, že dnešní vládce nad českou krajinou Andrej Babiš jen tak improvizuje a ono mu to souhrou různých náhod vychází a prochází. Jenže tak snadné to nebude. On realizuje svůj plán na převzetí státu. Samozřejmě že platí rčení o tom, co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš. Mladý bezskrupulózní kariérista se věkem stává starším bezskrupulózním kariéristou. Jinými slovy – z čeho by rostli zlí lidé, ne-li ze zlých dětí. Ke zlu nejvíce ponouká naděje na beztrestnost a beztrestný osobní profit, to pak jdou všechny ohledy stranou.

Babiš používá tři základní metody k ovládnutí osob, které hodlá zařadit do svého plánu, anebo naopak je zlikvidovat, aby mu nestáli v jeho vítězné cestě. První a základní metodou jsou složky. Na každého nějakou má. Tak jako se estébáci připravovali na své verbovačky, i on si každého důkladně zmapuje. Právě proto má k tomuto účelu vytvořen svůj bezpečnostně-analytický tým, který tvoří zkušení harcovníci ze zpravodajské komunity a bývalí elitní policisté. Málokdo by si přál svou osobní skandalizaci v Lidových novinách. Tato metoda je pro něj dvojnásobně účinná, neboť platí, že Babiš nedrží žádné dohody, a to včetně těch, které učiní s těmi, které nechá nahlédnout do jejich složek.

Druhou základní metodou jsou peníze, respektive jejich vidina. Tato cesta je praxí osvědčená a dostatečně zavazující. Mnohdy je k propojení použit zkušený prostředník, řekněme krizový vyjednavač. Vzpomínáte na usměvavé tváře v bílých košilích z kampaně ANO? Mnohé z nich to měly jako slušně placené angažmá. A není jisté, zdali si všichni již tehdy uvědomovali, že se z košile časem stane svěrací kazajka, z níž se nedá vystoupit. Když promluví peníze, pravda obvykle zmlkne. Posouvání různých částek tam a onde uměl mág Babiš i ve své byznysové kariéře a teď tuto metodu jen rozšířil a upřesnil v nové situaci.

K těmto dvěma základním metodám lovu predátora se přidává ta dnes nejúčinnější a to je nabídka mocenských pozic. Když rozhodujete de facto o všem a o všech, jde to jako po másle. A čekatelů je nekonečné množství, a to nejen z politické divize Agrofertu. Stačí ukázat prstem – v parlamentu, ve státních institucích, ve státních podnicích, prostě všude. Moc je mocná čarodějka.

A teď si představte, že se tyto tři metody použijí zároveň. To je síla přímo nebeská. Babiš si může do své vlivové a vztahové mapy zapichovat další a další skalpy. Součástí této taktiky je pochopitelně i nepřetržitá propagandistická kampaň, která si již v ničem nezadá se sebeoslavou prezentací Vladimíra Vladimiroviče Putina. Koncentrace moci, střety zájmů, rozporuplná minulost? Koho to zajímá? Sláva patří vítězům!

Rozbít tento zvrácený konstrukt nebude vůbec snadné. Babiš totiž není vázán či limitován vůbec ničím, žádnými zvyklostmi, pravidly psanými či nepsanými, hodnotami, programem. Jediným axiomem jeho projektu získání absolutní moci je konat vždy tak, aby to pro něj bylo výhodné. Nic jiného ho nezajímá. To je podstata jeho bytí. Heslo o tom, že se někdo nechá opít rohlíkem, je v jeho případě až komicky absurdní, neboť ty vodnaté rohlíky dodává konzumentům jeho impérium. Tedy kromě jeho jiné, nezřídka štědře dotované produkce. Je to takové babišovské perpetuum mobile.

Jediným skutečným nepřítelem Babiše je Babiš sám. Zní to banálně, ale je to tak. Je sice obklopen mnoha oddanými posluhovači, ale on přesto nevěří nikomu. Podle sebe soudí jiné a říká si, že to všechno může být jenom hra, co když ten někdo je stejně záludná šelma jako on. A tak je na vrcholu své pyramidy vlastně osamocen.

Svítí nám všechny výstražné červené kontrolky. Kompromisy s ďáblem zpravidla nekončí nijak dobře. Je nejvyšší čas, aby si opozice proti komplotu Zeman-Babiš-Okamura-komunisté uvědomila svou osudovou zodpovědnost. Tato mocenská osa není o nějakém pevném a nerozborném přátelství, je to jen účelové spolčení kumpánů, ale funguje, a to dosti bezohledně. Demokraticky smýšlející politická opozice se musí propojit s demokraticky smýšlející veřejností a razantně se postavit zlu, které nebezpečně metastázuje. Bylo by dobré mít akceptovatelného spíkra tohoto propojení, aby se ten společný potenciál politického a občanského vzdoru netříštil a neoslaboval. Čas totiž běží neúprosně.