Petr Honzejk v Hospodářských novinách nedávno napsal, že sněmovní vyšetřovací komise k nahrávkám Andreje Babiše, ve kterých šéf hnutí ANO domlouvá kompro na své politické protivníky, případně listuje živým spisem, je zbytečná. První den jejího jednání, na nějž dorazil jak Babiš, tak i bývalý redaktor Mf DNES, jasně ukázal, že není. Přinejmenším v tom, že demonstroval naprostou bezskrupulózní drzost obou zúčastněných.

Dozvěděli jsme se, že Andrej Babiš nikdy neviděl živý spis. Jeho bývalý podřízený Marek Přibil přišel s tvrzením, že vůbec neví, co to živý spis je. Když člověk sledoval rozhovory s oběma pány, chvílemi prostě zůstával rozum stát.

Babiš nejprve přítomným novinářům sdělil, že neví, proč byl pozván. Přibil poté například pro Seznam Zprávy rozebíral, že si musí od komise nechat vysvětlit, co je to ten živý spis.

Všichni jsme nahrávky zveřejněné na twitterovém účtu Skupina Šuman slyšeli. Stejně jako všichni už dávno víme, že Babiš má díky svým nadstandardním vztahům s policií přístup k mnoha informacím. A stejně tak všichni víme, že Babiš ovlivňuje svoje noviny, protože právě kvůli tomu je koupil (i když tedy pan šéfredaktor Plesl říkal, že Mf DNES jsou nejsvobodnější noviny v zemi).

Je neuvěřitelné, kam až drzost lží může zajít. Ukazuje se však, že když lžete dostatečně bez uzardění, vaše lhaní přestává veřejnosti vadit. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že někomu jasně prokážete, co udělal, máte dokonce nahrávku, a on může přijít a říct, že nikdy nic z toho, co je zdokumentováno, neudělal.

Doba postfaktická už taky minula. My si tady žijeme v době prolhané.