Babišovo oznámení, že si umí představit spolupráci s komunisty na celostátní úrovni, nelze vnímat jako náhodné uřeknutí. A to i přesto, že šéf ANO často pronáší výroky, které následně popírá, nebo aspoň koriguje. Jeho řečnická otázka „Proč bychom měli komunisty ignorovat?“ v sobě skrývá jasné poselství: Hodláme KSČM zapojit do mocenské hry.

[ctete]74324[/ctete]

Přitvrzení vztahů v koalici

Vztahy ve vládní koalici nejsou zrovna růžové a konflikty s blížícími se dvojími volbami přibývají. A nejde jen o vyostřený spor o policii, kde se Andrej Babiš snaží nasadit sociální demokracii psí hlavu korupčníků a mafiánů.

Od oligarchy, který vyrostl díky svým klientelistickým vazbám za Zemanovy a Grossovy vlády, to nepůsobí zrovna důvěryhodně. Nepochybně sází na to, že lidé mají krátkou paměť, a dnes mu v médiích jen málokdo jeho těžkotonážní kostlivce tehdejší éry připomene. Ale na část voličů (voliček), které jinak na sociálních sítích zaměstnává zásadním dilematem, zda mu sluší nová bradka, to jistě zabere.

Největší oponent předsedy hnutí ANO ve vládě, ministr vnitra Milan Chovanec, nedávno avizoval, že spolupráce ČSSD a hnutí ANO je „milimetr před propastí“, a to i do budoucna.

Lidovecký předseda Pavel Bělobrádek se zase vymezil vůči Babišově kritice tradičních politických stran, „že jsme všichni špatní“. A dodává: „Novotvary, jako byly Věci veřejné, pan Okamura a jeho hnutí a jako je třeba ANO, nejsou vždycky změnou k lepšímu. Změna může být k horšímu.“

Babiš: Permanentní podrazy ČSSD

Údery ovšem vrací i Babiš. Neustále podsouvá veřejnosti, že jedině on je vyvolený k nápravě místních prohnilých poměrů. A tradiční politici, kteří vedli zemi čtvrt století ke zkáze, se spojují proti němu a chtějí se ho zbavit. Konstruují prý pseudokauzy, jejichž počet narůstá: Čapí hnízdo, Agrotec, lobbování Agrofertu za vyšší evropské dotace, a v neposlední řadě „pseudokauza“ Kapsch. Neschopnost ministrů ANO vypsat řádnou veřejnou soutěž je v jeho očích dílem spiknutí temných sil v pozadí.

„ČSSD určitě dělá podrazy, permanentně,“ prohlašuje. Sám se přitom navzdory odhlasované vládní linii až příliš okatě vymezuje v přístupu k migrační krizi, nebo v rozporu s koaliční smlouvou hodlá podpořit návrh komunistů na zdanění peněžních náhrad církevních restitucí.

Ostatně na možnosti, že by se šéf hnutí ANO po krajských volbách domluvil na koalicích i s komunisty, nevidí nic špatného. „Když může ČSSD, proč ne my?“ uvažuje programově amorfní Babiš, který se verbálně deklaruje jako vůdce středopravicového subjektu. „A já budu jednat s každým, kdo nelže a nekrade. Nevím, kolik takových lidí na krajích je, ale snad se najdou,“ dodává mnohoznačně.

Spolupráce v zájmu občanů

Šéf hnutí ANO se už ovšem strategicky poohlíží dál. Nelze přehlédnout, že příkopy mezi vládními stranami se prohlubují natolik, že začíná licitovat s variantou, že se po parlamentních volbách „všichni spojí proti němu“. Poslední kapkou je reálná možnost, že projde novela zákona o střetu zájmů, která znemožní členům vlády vlastnit média a firmy čerpající státní zakázky, dotace a investiční pobídky.

V rozhovoru pro časopis Týden (12. 9. 2016) na přímý dotaz, zda by mohl sedět s komunisty ve vládě, odpověděl: „Určitě bychom tam s nimi být nechtěli. Ale pokud vznikne po volbách nějaká situace, tak budeme vyjednávat se všemi. Proč bychom měli komunisty ignorovat? Jaký je k tomu důvod?“

Možnou spolupráci s KSČM zdůvodňuje tím, že se s ní sice programově neshodne, ale jde mu o „selský rozum a řešení problémů.“ Téhož dne v deníku Právo dodává: „Proč se dnes řeší komunisté? Copak je to vyloučená strana? Tak měli KSČM zrušit, když s nimi mají pořád nějaký problém.“

Že nejde jen o jednosměrné vstřícné signály, o tom svědčí reakce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa v Otázkách Václava Moravce. I jeho rétorika je podobná. „Oligarchickou vládu si nepřejeme, ale jsme samozřejmě ochotni spolupracovat na tom, co je v zájmu občanů.“ Komunisté prý žádnou koalici dopředu s nikým netvoří, ale vytvářejí dohody s těmi, kteří „chtějí pracovat na poctivé správě pro Českou republiku.“

Budou mít ANO a KSČM většinu mandátů?

Co mají tyto mediální námluvy znamenat? Společnou účast ve vládě hnutí ANO a komunistů si lze zatím představit jen stěží. Tak daleko Babiš nepůjde, i když by teoreticky nemusel mít žádné zábrany. S Vojtěchem Filipem má společnou nejen minulost komunistického aparátčíka, ale i soudy řešící jejich spolupráci se Státní bezpečností. I proto mají k sobě typologicky blíž, než s řadou politiků jiných stran.

Přesto by to byl pro část potenciálních voličů a sympatizantů ANO, jejichž podpora je vlažnější a nestabilní, přece jen těžký kalibr. Majitel Agrofertu však zjevně kalkuluje s tím, že může komunisty použít jako kartu vhodnou k povolebnímu vydírání. Zejména v situaci, kdyby autoritářské subjekty, kam patří oligarchické hnutí ANO a KSČM se silným stalinistickým křídlem, v parlamentních volbách získaly více než polovinu mandátů, by se Babišovi otevřel mimořádný manévrovací prostor. A to je to, oč tu běží.

V takovém případě by mohl počítat s podporou prezidenta Miloše Zemana, se kterým by jistě koordinoval svoje kroky. Pokud by volby vyhrál, stal by se premiérem a nabízely by se mu dvě varianty: Buď by donutil ČSSD a KDU-ČSL k obnovení koalice, kde by hrály mnohem slabší housle. Definitivně by se staly podpůrnými dceřinými společnostmi politické divize Agrofertu s velmi omezeným vlivem.

Společné styčné body

Pokud by žádná z demokratických stran na ponižující roli v novém uspořádání nekývla, nabízela by se Babišovi menšinová vláda, za jistých okolností tolerovaná KSČM. Případně s účastí odštěpenců z ČSSD. Tímto scénářem by hnutí ANO mohlo ostatní tlačit ke zdi se zdůvodněním, že mu nic jiného nezbývá, a proto je v krajním případě schopno překlenout „ideologické rozdíly a vládnout v zájmu občanů“.

Miloš Zeman by s takovým uspořádáním problém neměl. V březnu 2013, krátce před svým jmenováním do funkce prezidenta, připustil i přímou účast KSČM ve vládě: „Pokud výsledky voleb budou takové, že nebude jiné řešení, a bude si to přát vítězná strana, pak to budu respektovat.“

Styčných bodů takové mesaliance by se našlo víc, než se na první pohled zdá. Zdanění církevních restitucí je jen špičkou ledovce. Babišovy tendence k omezování občanských a podnikatelských svobod se prolínají i komunistickým programem, a jistě by se dohodli na dalším přitvrzení. Stejně tak na utužení policejního státu, praktik „velkého bratra“, nebo na apokalyptickém líčení polistopadových poměrů.  Obrat směrem na východ by nabral ještě konkrétnějších obrysů.

Samozřejmě, že všechno může být jinak. Ale to už záleží především na vůli voličů a následně těch, kterým do rukou vloží odpovědnost. A na tom, zda sociální demokraté a lidovci myslí svoje současné vymezování vůči chapadlům oligarchova mediálně-politicko-ekonomického konglomerátu vážně.

[ctete]75177[/ctete]