Lidové noviny a Mladá fronta Dnes byly minulý týden poněkud ochromeny v důsledku aféry s odposlechy Andreje Babiše. V sobotu, jak se zdá, se probraly a přešly do protiofenzívy. Na těch odposleších je mimochodem pozoruhodná jedna věc: to, o čem všichni už dávno vědí a co všichni už dávno vidí (totiž že LN a MfD jsou pro Babišův mnohofunkční útvar účelovým nástrojem k politické manipulaci veřejností) se stane hmatatelnou skutečností teprve tehdy, když to navíc ještě někdo práskne. Nějak to ladí se světovou módou nejrůznějšího udávání (tzv. snowdenismus a wikileakismus). Chtěl bych se zastavit u třech výrazných materiálů ze sobotního vydání obou listů.

Rozhovor s JUDr. Latou

To je jakási předehra. S prezidentem Unie státních zástupců hovořili 13. 5. v Lidových novinách dva kmenoví redaktoři listu, Martin Shabu navíc patří k týmu, který prezentuje hlavní politicky útočnou rubriku „kauzy LN“.

Jedna z hlavních tezí pana doktora Laty zní: „Pokud tady existuje politiky ovládané státní zastupitelství, které v zásadních věcech nepodá obžalobu, nezávislé soudy budou točit mlýnky své nezávislosti, jak chtějí, ale k ničemu to nepovede.“ Ale co druhý případ? Co politiky ovládaná státní zastupitelství, která podávají jednu žalobu za druhou? Myslím, že je to daleko častější a nebezpečnější případ a že je to hlavní nebezpečí, jemuž je třeba vždy a všude čelit. Stačí přitom žaloba, která se nezhmotní v pravomocném soudním rozsudku, stačí obvinění, stačí dokonce i zadržení, po němž nenásleduje obvinění: to vše se v hysterické atmosféře „boje proti korupci“ z posledních několika let stává mimo jiné i klackem v politické soutěži, zvlášť když je to provázeno hloupými řečmi o tom, že pro politiky platí presumpce viny. Pan doktor Lata dále říká: „státní zastupitelství musí mít určitou míru nezávislosti, aby na ně nebylo možno vyvíjet tlaky, kdo má a kdo nemá být obžalovaný“. Státní zastupitelství je ovšem z Ústavy součást výkonné moci. Má být politicky neutrální, ale má být závislé na státu. Má hájit jeho zájmy, ale vůbec ne zájmy státu definovat a vytvářet (např. zkoumáním toho, co je zájem všeho lidu a zda se činy obviněných shodují s jejich svědomím).

Vůbec nechci říci, že snad je pan doktor Lata od Andreje Babiše zjednaný. Nýbrž jen to, že je o jeho názory v Lidových novinách velký zájem a že to není vůbec žádná náhoda.

A ještě malá poznámka: Kdekdo dnes cítí potřebu zdůrazňovat, že Lidové noviny už panu Babišovi nepatří, předal je svěřenskému fondu. Myslím, že každý, kdo ty tiskoviny sleduje, vidí, že jde o ryzí formalitu, neřku-li potěmkiniádu: když něco kejhá jako kachna… atd.

Oč jde v české politice podle pana Plesla

Pěkným dokladem je článek Jaroslava Plesla „Politická válka o všechno“ (Mladá fronta Dnes 13. 5. tr.). Už se tu o něm psalo. Není důvod, proč o něm nepsat dál.

Podle pane Plesla se většina parlamentních stran snaží z „regulérní politické hry“ vyšachovat Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Soutěž, v níž je jedním z účastníků něco, co je zároveň obří firma, silné politické uskupení a mediální impérium, je všechno jiné než regulérní. Je to závod, v němž účastníci běží, ovšem až na jednoho, který jede na motocyklu. A že takovou morbidní podívanou požehnali voliči, jí na regulérnosti nepřidá ani fous. Letos na podzim bude příležitost to napravit.

Komunisté z těch všech tahanic prý mají radost, mohou na tom jen vydělat. Přitom „nejde o obyčejnou politickou šaškárnu s cílem vydělat na nějakém soupeři (totiž na Babišovi, bd) politické body“, je za tím prý strach. „Premiéra … nelze vnímat jako samostatně se rozhodující entitu, ale jako reprezentanta vlivové skupiny, která dlouhá léta měla a má pod kontrolou klíčový český podnik – energetickou společnost ČEZ.“ Je za tím „gravitační síla peněz“. Pan Sobotka je, řečeno terminologií, kterou si pamatuji z dětství, přisluhovač buržoazie, kapitalistů a imperialistů. Přitom ČEZ patří z velké části státu a na jeho správě se podílí i Babišovo ANO, jak ostatně uvádí i pan Plesl. (Je pozoruhodné, že zcela stranou zájmu pana Plesla v jeho analýze zůstala humanitární neziskovka Agrofert, s níž bývá pan Babiš někdy spojován).

Sobotka a spol. (nemůže chybět ani zmínka o „dojemném objetí Miroslava Kalouska s Bohuslavem Sobotkou“) mají ovšem „skutečnou motivaci k rozpoutání politického běsnění“, totiž „strach, že se stanou terčem pokusů o kriminalizaci právě ve spojitosti s transakcemi státem ovládané energetické společnosti“. Tedy, stručně řečeno: bojí se, že je zavřou.

Nakonec pan Plesl přináší dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá zní: „Kyvadlo společenské nálady se nezvratně vychyluje a žádnou kampaní není možné ho zastavit a poslat zpět. Zkušenosti z uplynulých let navíc nelze z paměti voličů vymazat.“ Zásluhu na tom má i prezident Zeman, který „umí společenské nálady správně přečíst a odhadnout sílu jednotlivých názorových skupin“ (to mi připomíná odměřenou chválu, jíž ještě nějaký čas po únoru 1948 zahrnovali komunisté prezidenta Beneše).

Špatná zpráva je: „Zůstane jen totální válka, na jejímž konci bude liberální demokracie v troskách a společenská nálada půjde vstříc autoritářům“, a to „takovým, proti nimž budou Zeman s Babišem jen demokratičtí beránci“. Zkrátka: ČEZ a oligarcha Sobotka jsou ještě nesrovnatelně horší než Agrofert a oligarcha Babiš. Važme si Andreje Babiše.

Proboha, může tomu vůbec někdo věřit? Podstatou toho, co říká o české politice a politice obecně pan Plesl, je naprostý cynismus. Spočívá v souboji mocenských skupin, ovládaných „gravitací peněz“, mezi nimiž ubohému českému čičmundovi nezbývá než zvolit si menšího darebáka. Myslím, že si můžeme dovolit trochu optimismu: vše je jednodušší, můžeme si pořád ještě vybrat mezi parlamentní demokracií a právním státem na jedené straně (jistě, jsou to výtvory smrtelných lidí a mají proto své mouchy), a mezi autokracií, oligarchií a buranokracií na straně druhé. Ta ovšem žádné lidské chyby nemá: místo nich totiž má, přesněji řečeno bude mít, prokurátory a policii.

A čím nás straší Petr Robejšek

Článek Petra Robejška „Migrace je dobyvatelské tažení“ vyšel ve stejném čísle MfD jako ten Pleslův, navíc hned na protější stránce. Patří dohromady i ideově (i když pan Robejšek nejspíš chce být na politické scéně Babišovým konkurentem). Zde jde o to, v jaké mezinárodně politické konstelaci se odehrává český souboj titánů (podle pana Plesla Sobotkův ČEZ versus Babiš se Zemanem).

„Na evropské území vstupuje vysoce disciplinovaná masa lidí, kteří žijí a myslí ve vysoké míře jednotně, a to v naprostém protikladu ke společenskému pořádku domácí společnosti“. „Zásadně odmítají naše představy o způsobu života“, „mají jiný životní styl, hodnotový systém a společenský pořádek“. Když se dostanou na naše území, stávají se z nich invazoři, když se tu trvale usídlí, tak se fakticky chovají jako okupanti“. To, že u nás zatím žádní invazoři ani okupanti nejsou, nic neznamená, „dokud nebudeme schopni kontrolovat svoje hranice a sami rozhodovat o tom, koho do země přijmeme“. Celá Evropa je v partyzánské válce. Aux armes, citoyens!

Trochu mne znepokojuje, že není přímo řečeno, co jsou to vlastně ty hodnoty a ten společenský systém, na něž se pan Robejšek odvolává. Ale stačí, že je to řečeno nepřímo. Pan Robejšek už před dvěma lety předpověděl, že vzhledem k migrační vlně „bude nezbytné zostřit zákonná opatření a omezit práva a svobody“. Dnes mluví o tom, že je pro nás poučné, jak zacházejí muslimské společnosti s lidmi, které se tam snaží žít podle našich hodnot. A pokračuje: „Že se my musíme chovat civilizovaněji? To je bohužel omyl. V soupeření civilizací nezvítězí ta humánnější, nýbrž ta, která se dokáže prosadit. A tak i dnes způsob boje určuje ten, který má nižší morální standardy. Když to odmítneme respektovat, tak jsme předem prohráli. Ani za morálku nelze bojovat jenom morálně.“

Když rekonstruuji z těchto řádků pana Robejška naše údajné hodnoty, zjišťuji, že se od těchto našich protivníků ani trochu nelišíme. Taky se mi zdá, že evropské Nové pořádky v tomto pojetí budou docela pěkně harmonovat s Novými pořádky Andreje Babiše. A cynismus pana Robejška se jako vejce vejci podobá cynismu pana Plesla. Je tedy logické, se text pana Robejška octl v MfD hned vedle textu pana Plesla. A konečně: k tomu aby někdo zboural demokracii, resp. aby se demokracie zbourala sama od sebe, je zapotřebí především jedno: masa hysterických, vyděšených lidí. Pan Robejšek se stará, aby jich tu aspoň pár bylo.

Nechtěl jsem předstírat, že je tu něco jako „ideový program babišismu“. Lidé, o nichž jsem tu mluvil, spolupracují vlastně bezděky. Chtěl jsem jen předvést, jak z ničeho, prakticky z bláta, vzniká spontánně a do značné míry nevědomky něco jako ideologie rodících se Nových pořádků.

A nakonec jen malá poznámka: mnoho lidí u nás (jsou mezi nimi i docela známí publicisté) je přesvědčeno, že věci jako právní stát a parlamentní demokracie na lidi nezabírají. Jistě, je u nás řada lidí, kteří si myslí, že ať jsou u nás pořádky demokratické nebo jiné, jejich obyčejného, každodenního života se to nedotkne. Jenže např. podle průzkumů CVVM, které jsem četl, je jich asi 20 %. Nevím, proč vycházet vstříc zrovna takové malověrnosti a dokazovat veřejnosti, že ti, jimž se snažíme čelit, jsou stejní darebáci jako všichni ostatní. Místo toho, abychom předvedli, že máme dobrý důvod, proč darebákům odporovat, že je to naše osobní přesvědčení, víra, kterou dokážeme nejen vyargumentovat (žádnou víru vlastně v tom základním vyargumentovat ani nelze), ale taky na ní trvat, a když to bude nevyhnutelné, i něco pro ni obětovat. Což platí pro všechny lidi. I pro politiky.