Předseda hnutí STAN Vít Rakušan FOTO: Tony Havlík / se svolením autora
FOTO: Tony Havlík / se svolením autora
Velká kauza Mladé fronty DNES. Hlavní články těchto legendárních novin byly léta známé tím, že právě to jsou materiály, které mohou leckterému politikovi díky dobré práci investigativních novinářů zlomit vaz. Jenže to už je dávno pryč, noviny si před lety koupil šéf hnutí ANO Andrej Babiš a používá je buď k útokům na konkurenci, nebo k nastolování falešné agendy zakrývající jeho vlastní potíže. A terčem toho prvního jsou nyní Starostové a nezávislí.
Ve středu 15. prosince přišel redaktor Václav Janouš se zjištěním o „podivných darech na účtu STAN“. Objevily se zde prý kyperské firmy a autor se pokusil propojit financování STAN s hradním kancléřem Vratislavem Mynářem. Z textu pana Janoucha není vůbec nijak jasné, zda firmy představují nějaký problém z hlediska zákonů, například pokud jde o střet zájmů. Je tam prostě podle něj „něco podivného“.
Když kauza neměla ani zdaleka takový ohlas, jak si nejspíše novináři z Agrofertu přáli, vyšel o den později text další. Taktéž mj. na titulní straně, což se při kauzách Andreje Babiše opravdu nedělo. Pan Janouš zde objevil propojení mezi sponzory STANu a Věslavem Michalikem, který se nakonec nestal ministrem průmyslu a obchodu. Toto propojení popsal takto: „Podnikatelé, kteří už poslali tři miliony korun, ovládají síť různých prodejen a obchodních domů Prior. Ty v minulosti patřily pod společnost Interkontakt Group, které Michalik v devadesátých letech radil při miliardové investici soukromé banky do této společnosti.“
Zajímavý je ještě další postup redaktora Janouše. V prvním textu zástupkyně STAN uvedla, že někteří sponzoři nechtěli podpořit kampaň, v níž figurovala i Česká pirátská strana, a proto přispěli až po volbách. Zmiňované dary začaly chodit až v říjnu. A tak je na konci druhého textu citován kritik koalice PirSTAN europoslanec Mikuláš Peksa, který si na sociální síť napsal, že „hnutí STAN v posledních dnech obdrželo několik kuriózních darů z Kypru, evropského daňového ráje“. K tomu se přidal i známý Skicář Václava Teichmanna, v němž pod karikaturou Víta Rakušana připomíná redaktor Miroslav Korecký aféru s financováním ODS v 90. letech, a píše o tom, že by Rakušan neměl jezdit „do Sarajeva“ – což je narážka na sesazení Václava Klause a pozdější vznik Unie svobody.
Teď ale k tomu nejdůležitějšímu – proč vlastně podobné texty vznikají. Je také jasné, že každá politická strana musí být připravena vysvětlit, kdo a jak jí poslal peníze. Pokud by vzniklo podezření, že dárce očekává protislužbu a politici ji poskytují, je to obrovský problém, který jsme tu ostatně sledovali osm let, jen s tím rozdílem, že dárce (majitel) byl zároveň tím rozhodujícím politikem.
MF DNES ale sleduje zcela jinou věc, než je čistota fungování politiky. Na konci listopadu jsme se z jejího hlavního článku dozvěděli, že z exkluzivního průzkumu vyplynulo, že největší šanci stát se prezidentem má – kdo by to byl řekl – Andrej Babiš. To bylo takové zahájení další kampaně, kterou je teď nutno dělat.
Vít Rakušan před sněmovními volbami zazářil. Získal rekordní počet preferenčních hlasů a Babiše naprosto válcoval v debatách. Při hledání kandidátů na prezidenta logicky začalo padat jeho jméno. Taková věc Babiše nepochybně vyděsila, protože ve druhém kole vždy hrají právě debaty zásadní roli, a není pochyb o tom, že šéf hnutí ANO by proti Rakušanovi nemohl obstát. A tak je potřeba udělat všechno pro to, aby vůbec nekandidoval. Není také špatné rovnou ukázat, že hned v říjnu se nám vrátilo Palermo, před nímž nás pan Babiš přece tak ochraňoval.
Prezidentské volby budou za rok. A už teď víme, co nás čeká. Zbraně z Agrofertu namíří na každého, kdo by mohl Babišovi byť jen trochu stát v cestě.
