Premiér Andrej Babiš a vicepremiér Karel Havlíček FOTO: FB
FOTO: FB
Scénář útlumu využívání uhlí, který má navrhnout Uhelná komise a následně schválit vláda, ukáže, jak moc pokulhává obraz moderního a ekologicky uvažujícího Andreje Babiše z jeho předvolební knihy O čem sním, když náhodou spím za realitou.
V pátek 5. června se poprvé od poloviny ledna sejde Uhelná komise, která od 30. července loňského roku funguje jako poradní orgán vlády. Komise má dva předsedy: ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka a ministra životního prostředí Richarda Brabce. Cílem je stanovit harmonogram, kdy se u nás přestane využívat uhlí ve spalovacích zdrojích.
Původně měla komise předložit svůj návrh odklonu od uhlí v září a vláda o něm měla rozhodnout do konce roku. Nyní se zdá, že se celá věc zdrží. Po posledním zasedání komise hovořil Havlíček s Brabcem o třech možných scénářích, které zahrnují rychlý útlum uhlí v letech 2030–2035, střední variantu 2035–2045 a nejpomalejší v letech 2045–2050.
Z vyjádření ministrů lze snadno vyvodit, že preferovaný je prostřední scénář, který je brán jako jistý kompromis. Jeho hlavní problém spočívá v tom, že počítá s příliš dlouhým časovým rozmezím. Deset let je velmi dlouhá doba a rozdíl mezi koncem uhlí k roku 2035 a 2045 je značný.
Otázka je, zda není lepší připravit scénář útlumu využívání uhlí ke konkrétnímu roku než operovat třeba i s desetiletým rozmezím. Právě to nakonec navrhují i někteří členové Uhelné komise, podle kterých to umožní celou věc lépe uchopit.
Stanovení harmonogramu odklonu od uhlí tak zřejmě směřuje ke kompromisu, který ale bude ovlivněn už jen tím, koho vláda do Uhelné komise vyslala. Ta má celkem 19 členů a převažují zde zástupci ministerstev, krajů, Hospodářské komory, Českého báňského úřadu, Svazu průmyslu a dopravy ČR nebo Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.
Vláda se tak může odvolávat na komisi a vypracovaný scénář a pouze schválit její doporučení s tím, že jde o vyjednaný kompromis. Přitom má však celý proces ve svých rukou a je malá šance, že by Uhelná komise přišla s něčím, co by se Babišovi a jeho ministrům nezamlouvalo.
Podpora malých elektrárniček
Navíc si lze domyslet, že Babišova vláda využije současnou situaci jako argument pro to, aby se na odklon od uhlí příliš spěchalo. S plánovaným koncem uhlí to zkrátka nebude tak žhavé.
Je užitečné si to srovnat s tím, co se píše v Babišově knize O čem sním, když náhodou spím, kterou rozdával před sněmovními volbami v roce 2017. Jeho tým se ho tehdy pokoušel vykreslit jako státníka, který má dlouhodobou vizi a který s něčím tak ošklivým a špinavým, jako je uhlí, samozřejmě nemá nic společného.
Je zde například krásná pasáž, kde se uvádí: „Tak pojďme vytápění uhlím a taky topnými oleji úplně zrušit. V roce 2035 to bude jen výjimka a většina měst a obcí ho na svém území úplně zakáže, jako to udělali v Krakově. Energie budoucnosti je elektřina a zemní plyn. V průmyslu i doma. Brzy se už naplno připojíme na Slunce, aby z toho měli prospěch všichni. Solární baroni už se připojili. My teď musíme naopak podpořit malé elektrárničky. Myslím naše domy a byty.“
Zní to čistě, moderně a ekologicky, má to ale jeden malý háček, Andrej Babiš to měl napsané ve své PR knize, nic víc to však pro něj neznamená. Kdyby to myslel vážně, jeho energetická politika by musela vypadat jinak a stejně tak i přístup k uhlí.
Na jiném místě se v jeho knize, která se svým podtitulem hlásí k tomu, že je Vizí 2035 pro Českou republiku, pro naše děti, zdůrazňuje: „Naši energetiku čeká největší proměna od císaře Františka Josefa, kdy k nám byl zaveden elektrický proud, začala jezdit auta, vznikly centrální elektrárny a hlavním zdrojem se stalo uhlí. Budeme energeticky soběstační. Absolutně. A bude to čistá energie. Naše energetická závislost na uhlí, ropě a jednou i na zemním plynu skončí. To se nedá zastavit.“
S lehkou nadsázkou se dá říct, že Uhelná komise není potřeba, protože Babiš už rok, ke kterému se má v České republice skoncovat s uhlím, vytyčil: Je jím rok 2035. Bude proto zajímavé sledovat, k čemu se Babiš a jeho vláda přikloní. Půjde o pěkný doklad toho, jak velká je mezera mezi tím, co předseda hnutí ANO vydával za své sny, a tím, co skutečně prosazuje.
