Ve vnímání korupce jsme se podle Mezinárodního sekretariátu Transparency International propadli z 37. na 47. místo. Co to znamená, o tom mluvil 25. ledna na Radiožurnálu šéf české pobočky TI David Ondráčka. Index se vyhodnocuje každé dva roky.

Proč to letos dopadlo takto? „Přišlo několik vlajkových korupčních kauz, které byly projednávány u české justice, a ty se jakoby zadrhly, počínaje Rathem a kauzami kolem Rittigova gangu, ale to ty vrchní soudy vracejí zpátky a myslím, že je tady poměrně oprávněný pocit, že ten verdikt vlastně nepřichází,“ soudí Ondráčka.

Moderátorka se ptala, jaká je vlastně spravedlnost takového žebříčku. V něm se totiž neměří korupční jednání, ale vnímání korupce, což je rozdíl. Ondráčka přiznává, že ohledně korupce nejsou žádná „tvrdá data“, ale na druhou stranu se dotazování neděje někde na ulici, ale s „odborníky, analytiky, investory a akademiky“. „To hlavní, co nabízí, je přemýšlet nad tím, jestli ta protikorupční politika jde dobrým směrem nebo ne a nabízí to nějaké srovnání s dalšími zeměmi“.

Z toho všeho máme dojem, že víme, že nic nevíme. Dotyčný index ukazuje, co si nějaká vybraná skupina myslí a jak to „vnímá“. Jde tedy o jakýsi literární žánr, o fakta tu přiznaně moc nejde. Je hezké, že můžeme porovnat „vnímání“ vybrané množiny lidí u nás s „vnímáním“ nějaké jiné množiny respondentů jinde. Korupci samozřejmě lidé vnímají tím více, čím víc se o ní mluví, a slogany o korupci strašily poslední roky na kdejakém nároží.

To, že se kauzy nedaří dotáhnout u soudu až do konce, není asi také jen problém soudů, ale třeba v kauze Petra Nečase a Jany Nagyové (nyní Nečasové) a takzvaných poslaneckých trafik také v tom, co tak půvabně loni v létě popsal bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta: „Víte, ono když jdete do určité fáze realizace samozřejmě, tak málokdy můžete říct, jestli máte nabito, nebo nemáte. Šli jsme s těmi informacemi, se kterými jsme šli, a za tím já si stojím.“

Takže se zatýkalo ve velkém, ale nabito nebylo, ale stejně se realizovalo, takže největším výsledkem realizace zatím je, že tehdy padla vláda. To umožnilo Andreji Babišovi, který o korupci mluví pořád, dostat se po volbách do vlády a po příštích volbách si vládu možná sestavovat.

V této souvislosti stojí za zmínku, že Babiš jednou uvažoval, že by právě Ondráčka mohl být jako nestraník za ANO ministrem vnitra. V rozhovoru pro Týden Ondráčka uvedl: „Několikrát jsme se spolu po volbách sešli a bavili se o tom, za jakých podmínek bych do toho šel. Svou roli samozřejmě hrálo i to, že žádná z koaličních stran neměla na tuto pozici připraveného kandidáta. Jeroným Tejc, jediný člověk, který se na to dlouhodobě chystal, už nepřicházel v úvahu. Řekl jsem, že bych na tu nabídku klidně kývnul, ale pouze pokud se na mně jako nestraníkovi jednomyslně shodnou všechny tři koaliční strany.“

Nakonec z toho nebylo nic, ale představa, že průhledně-neprůhledný oligarcha, který musí pořád ohledně svého majetku něco vysvětlovat, udělá šéfa TI svým ministrem vnitra, je zábavná. Svým způsobem.

No nic, dáme si aspoň všichni zase někdy řeč o problematice vnímání. Vnímání není nikdy dost.

Pokud jsou lidé vnímaví.