Další den soudu v kauze Čapí hnízdo přinesl důležité důkazy, jež velmi přitížily pozici Andreje Babiše. Znalecké posudky smetly snahu Babišových advokátů znevěrohodnit výpověď jeho syna. Poté se Babiš neudržel a předvedl agresívní výstup, svědčící o vážných potížích obhajoby.
Soudce Jan Šott vyhověl návrhu obhájců Andreje Babiše, aby duševní stav jeho syna přezkoumali znalci z oboru psychologie a psychiatrie. Od počátku zpochybňovali jeho schopnost vypovídat v této věci kvůli onemocnění schizofrenií. Podle nich trpí sklony ke lhavosti a zkreslování faktů, čímž chtěli zneplatnit jeho svědectví.
Podvod s akciemi
Andrej Babiš mladší se rozhodl svědčit u soudu. Jeho výpověď patří k zásadním trumfům obžaloby. Prohlašuje, že nepodepsal smlouvu o koupi akcií nově vzniklé společnosti Farma Čapí hnízdo, účelově vyvedené z holdingu Agrofert, aby dosáhla na dotaci pro malé a střední podniky.
Nikdy tyto akcie nepřevzal, ačkoli šlo o listinné akcie na doručitele. „Svůj“ podpis na této smlouvě považuje za falešný. Vzhledem k tomu, že akcie zaplatil jeho otec, nelze se ubránit podezření, že šlo jen o fiktivní manévr, kde hrál roli jednoho z „bílých koní“.
Babišova obhajoba si je vědoma, že svědectví jednoho z hlavních aktérů tohoto příběhu je slabým článkem, jejž nelze brát na lehkou váhu. Proto se snažili juniora vykreslit jako duševně chorého šiřitele bludů, ovlivněného nenávistí ke svému otci.
Věrohodné svědectví
Nyní se tato konstrukce zhroutila. Před soudem vystoupily soudní znalkyně z oboru psychiatrie Gabriela Leblová a psycholožka Jindřiška Záhorská, jež zkoumaly duševní stav Babiše mladšího. Jejich výpovědi potvrdily, že sice trpí psychickým onemocněním, ale je velmi dobře zvládnuté a pod kontrolou.
Neprojevuje se lhavostí, nesnižuje věrohodnost jeho svědeckých výpovědí a jednoznačně je schopen účasti u soudu. Navíc zjistily, že jeho výpověď není ovlivněna negativním vztahem k otci ani duševním stavem. To je pro obhajobu špatná zpráva, umocněná předchozími neúspěchy odročit hlavní líčení a vyloučit z něj veřejnost.
Černý den završilo vystoupení soudního písmoznalce Aleše Čulíka. Vyloučil, že autorem sporného podpisu na smlouvě o převodu akcií je Andrej Babiš mladší, zatímco s jistou mírou pravděpodobnosti připustil, že ji mohl podepsat otec bez synova vědomí. K jistotě schází odborná zkouška písma pod dozorem znalce, kterou obžalovaný odmítl. Na to má právo, ale na důvěryhodnosti, pokud je přesvědčen o své nevině, to nepřidá.
Emotivní výlevy
Andrej Babiš neunesl tíhu okamžiku. Obvinil psycholožku Záhorskou ze lži, ale napadl i „hyenismus“ politiků a médií, že do politického boje zatahují děti. Syn ho prý nenávidí, jelikož zveřejnil, že má schizofrenii. Jinak podle něj měli skvělý vztah.
„Byl jsem dobrý táta, jsem dobrý táta,“ ukončil emotivní výstup v slzách. Není ovšem snadné odhadnout, nakolik šlo o upřímnou zpověď, nebo o teatrální předvolební výstup mísený s osobní rozladěností. K této nejistotě přispívají objektivní příčiny.
Každá sonda do rodinného života je jistě citlivým zásahem do soukromí, což platí i pro vztahy Andreje Babiše a jeho syna z prvního manželství. Vypjaté a emotivní reakce však svědčí o něčem jiném. Juniorova nemoc se rychle octla na druhé koleji a obžalovaný Babiš hájil především sám sebe, když se vykresloval jako starostlivý a obětavý otec.
Osobní odpovědnost
Existují veřejně známé okolnosti bránící uvěřit Babišovým příkladným rodičovským vlastnostem. Do této kauzy nezatáhl jeho děti „polistopadový kartel“ zlovolných médií a politiků, ale on sám osobně.
V době, kdy se snažil vytáhnout padesátimilionovou dotaci z unijních fondů, si musel být vědom, že se pohybuje v šedé zóně. Jinak by tuto neprůhlednou transakci nepřikryl anonymními akciemi a neobcházel dotační pravidla. Možná se tehdy cítil neprůstřelně, ale rozhodnutí zatáhnout do nelegálních aktivit nejbližší rodinné příslušníky jde za ním.
Babiše rozhodilo i vyjádření psychiatričky Leblové, že jeho syn nesl negativně zejména svoji cestu na Krym na podzim 2017. Už dříve ji označil za nedobrovolnou a dokonce ji na policii oznámil jako únos. „Jestli se někoho bojí, je to Petr Protopopov,“ zmínila znalkyně juniorův tehdejší doprovod.
„Byl jsem mu vděčný, že se o syna stará,“ kontroval obžalovaný. Pokračoval tak v rozporu nabourávajícím harmonické vztahy mezi otcem a synem, jenž naopak svého „pečovatele“ považoval za tyrana.
Kamarád, nebo tyran?
Protopopov juniorovi vyhrožoval, že on a jeho otec udělají všechno, aby byl zavřený v ústavu, pokud nepojede na „prázdniny“ na Krym, aby kvůli rozjíždějícímu se vyšetřování Čapího hnízda zmizel z dosahu českých úřadů. Původně patřil mezi jedenáct obviněných, jejichž počet se později smrskl na expremiéra Babiše a manažerku Nagyovou.
Babišem vychvalovaný „kamarád“ v roli dozorce měl do roku 2014 trvalý pobyt v Moskvě. Později vykládal, že na Krym cestovali proto, že z jeho pohledu to není žádné anektované území, ale součást Ruska. Česká vláda přitom ruskou anexi poloostrova jako všechny evropské země neuznávala.
„Výletu“ na Krym a později Donbas předcházel pohovor juniora s manželkou obávaného průvodce, psychiatričkou Ditou Protopopovou, který odstartoval její politickou kariéru. Kandidovala za ANO do sněmovny, v prosinci 2019 ji premiér Babiš jmenoval tajemnicí Rady vlády pro duševní zdraví a prosadil ji za gestorku reformy psychiatrické péče.
Protopopová vystavila pro policii lékařskou zprávu o juniorově zdravotním stavu, na jejímž základě obhajoba žádala o zastavení trestního stíhání. Už tehdy zpochybňovala jeho schopnost vypovídat u soudu.
Pokud šlo premiérovi o zdraví nemocného syna, proč ho poslal v doprovodu nedůvěryhodné osoby bez zdravotnického vzdělání do nebezpečného území v rozporu s ukrajinskými zákony, a nezajistil mu kvalitní péči v některé vyspělé západní zemi?
Kolize s kampaní
Z těchto důvodů je obtížné uvěřit Babišovým emocím. Jistotu naopak vyvolává jeho další postup. Poslední vývoj mu nehraje do karet, proto jeho obhájci požádali o odložení výpovědí znalců z oboru ekonomiky na 4. leden. Poté přijdou na řadu výslechy obžalovaných a závěrečné řeči, což časově zapadá do horké fáze prezidentské kampaně.
Babiš si nemůže být jistý, jak dopadne rozsudek, byť zatím bude nepravomocný. Jakýkoli vynesený trest by byl nevítaným rušivým momentem v jeho kandidatuře. Proto mu nezbývá nic jiného než hrát o čas, protahovat proces a bojovat za imunitu. Zároveň se ovšem nabízí odpověď na otázku, kdo ve skutečnosti trpí bájivou lhavostí a šířením bludů.