Eskapády Andreje Babiše není snadné žánrově zařadit. Střídá totiž temný thriller z prostředí organizovaného zločinu se slovenskou operetkou, a jindy jeho výlevy navozují atmosféru scének z populárních normalizačních estrád. Bylo by to opravdu i humorné, kdyby to ovšem zároveň nebylo tak děsivě vážné. Prchalův najatý kompars se křečovitě snaží navodit atmosféru populárního sitcomu pro věrné voliče ANO. Sitcom bývá často parodií na jiný žánr s kulisou smějícího se publika. I Babiš je parodií na post předsedy vlády v normální civilizované zemi. Takže buď jsme nenormální necivilizovanou zemí, nebo máme nenormálního necivilizovaného premiéra. V krajním případě platí obojí.

Kde hledal inspiraci pro svůj příběh předlistopadový karierní soudruh a spolupracovník tajné policie? V knihách to asi nebylo. Třeba měl rád díla slovenského hudebního skladatele Milana Nováka. Ten napsal mimo jiné dva kusy, které mohly budoucího českého premiéra oslovit. Tím prvním mohla být hudební komedie o třech dějstvích pod názvem „Nieje všedný deň“ a ještě trefnější je jeho muzikál, který nese titul „Opera Mafiozo“.

Dnes opět řešíme příběh farmy s názvem jednoho opeřence, který je velmi příznačný pro majitele reprodukčních klinik. K tomu se aktuálně přidal tajemný výlet ruského občana Protopopova a švýcarského občana Babiše juniora na Ruskem anektovaný Krym. Junior stále tvrdí, že tam byl nedobrovolně. Vzhledem k tomu, že jeden z výletníků je synem předsedy vlády členské země EU a NATO, tak je jisté, že tato akce byla pečlivě monitorována, a možná i řízena, ruskými tajnými službami. Už to samo o sobě by stačilo k okamžité demisi či zbavení funkce. Otázkou zůstává, jak dlouho je Andrej Babiš vydíratelný ruskou stranou. Není to náhodou již od osmdesátých let minulého století?

O Čapáku nemá smysl pochybovat. OLAF již dávno potvrdil, že jde o dotační podvod. Totéž vědí i vyšetřovatelé kauzy a dozorující státní zastupitelství. Důkazy jsou jasné a nezpochybnitelné. Babiš jako každý trestně stíhaný pachatel bude tvrdit opak, to však na skutečnosti nic nemění. Jeho pocit výlučnosti a beztrestnosti vychází zejména z toho, že má na kdekoho své složky, podobně jako jeho předchůdce z branže Mrázek, a pak také z toho, že mu již desítky kriminálních a polokriminálních skutků prošly. Seznam by byl hodně dlouhý. Mnohé z nich byly poměrně velmi důkladně popsány. Od převzetí Petrimexu, příběhu Agrobohemie, Unipetrolu, různých dotací (např. Duslo Šala), korunové dluhopisy, daňové úlevy, odměny z Agrofertu v době, kdy už plnil svou ministerskou roli na údajný plný závazek (2014), Profrost atd.

Andrej Babiš vlastně všem říká: Kdybyste nebyli blbí, tak jste se mohli mít jako já. A hlavně říká nám i okolnímu světu zprávu o tom, že již nejsme právním státem, neboť zde neplatí rovné právo, nýbrž právo selektivní se speciálním zacházením s vyvoleným predátorem. A to tady ještě máme ten jeho kolosální střet zájmů, který nemá nikde v Evropě obdoby a mimo jiné likviduje princip rovné férové soutěže v byznysu i v politice.

Náš hlavní problém spočívá v tom, že jeden ekonomický migrant získal v naší zemi téměř absolutní moc, a co víc – i kontrolu nad touto mocí. Takhle vážné to je. On jako sociopat nemá žádné ohledy a zábrany, i když nám s utrápeným výrazem tvrdí, že se šel pro nás obětovat. Český stát prosperuje a relativně funguje jemu navzdory, ne díky němu. Zažili jsme šťastné období evropské konjunktury, která nás táhla nahoru, a přestali jsme být ostražití, a mezitím nám někdo za asistence prezidenta Zemana (ruského a čínského lobbisty) tento náš stát zcizil. Projekt „všetci kradnú“ a „bude líp“ je hlavní Babišův zločin, který nejprve relativizuje, a posléze likviduje politiku jako disciplínu, se všemi důsledky z tohoto plynoucími. Spoluviníkem se stávají všichni, kteří ho drží u moci. Těm dotyčným podporovatelům predátora bych vzkázal, zda jim nevadí, že zneužil vlastní děti a ranil tisíce psychiatrických pacientů. Jaký další důkaz o jeho gruntu ještě potřebují k otevření očí? Nejde jen o nějakou, jakože politiku, která je v jeho provedení spíše marketingovou šarádou. Nejde jen o jeho často nekalé podnikání. Nejde jen o právní kvalifikaci toho či onoho. Dnešní vývoj jeho zvráceného způsobu vnímání vztahů a reality má silný lidský rozměr, z nějž skutečně mrazí. To jsme ještě nezažili a věřím, že už ani nezažijeme.