Petr Kamberský, oddaný komentátor Babišových Lidových novin, se vyjádřil k vládě, která získala důvěru mj. díky podpoře KSČM. Celou věc samozřejmě zlehčuje, jak je u zaměstnanců holdingu Agrofert zvykem, ale ještě navíc se vůbec nestydí odkazovat se na samizdatové Lidové noviny, které bojovaly proti totalitě. Tedy ty noviny, které nemají s dnešním propagandistickým plátkem (doporučujeme například text Ondřeje Koutníka v témže vydání z 12. 7. 2018) nic společného.

Na textu pana Kamberského si lze všimnout hned několika pozoruhodných věcí. Tou první je argumentace ve stylu velkého šéfa, která by se dala shrnout slovy: „Oni to chtěli udělat taky.“ Vyjmenovává proto politiky, kteří chtěli – nebo údajně chtěli – vládnout s komunisty. Je tam jeden drobný rozdíl: Nikdo s nimi od roku 1989 nevládl, až na Babiše.

Druhou je bagatelizace této nehoráznosti za použití dalších postkomunistických zemí – tam se to přece stalo také. Žádná strana, která se v těchto státech dostala k moci, se ovšem nejmenuje komunistická. A to, že se tak stalo v 90. letech, je pro Polsko či Maďarsko rozhodně méně hanebná vizitka než fakt, že v Česku se bude KSČM podílet na vládě od roku 2018.

„Komunistická hrozba je v roce 2018 pro většinu lidí směšná,“ píše Kamberský a dělá si legraci z politiků i novinářů, kteří před ní varují. Prý nedostanou do ulic dost lidí. Pan redaktor pravděpodobně už zapomněl, jakou bouři vyvolala komunistická mlátička Zdeněk Ondráček. Nebo si jí nevšiml, protože zrovna četl sesterskou Mf DNES, kde se psalo o autolékárničkách.

Ten největší majstrštyk ale přichází na konci textu. „Komentátorna Lidových novin by si samozřejmě přála úplně jinou vládu,“ svěřil se Kamberský a vyjmenoval, co všechno se mu nelíbí na vládním programovém prohlášení. „Ale marná sláva, takových lidí je v Česku momentálně naprostá menšina. Stejně jako byla naprostá menšina těch, kteří před listopadem 1989 vytvářeli či kolportovali Lidové noviny.“

Tahle nebetyčná drzost prostě nemůže zůstat bez povšimnutí. Kamberský, který je zaměstnán v holdingu Agrofert, kde se podařilo étos Lidových novin naprosto zlikvidovat, se odkazuje na jejich historii. Možná si toho nevšiml, ale současní redaktoři tak zapáleně bojují za svého šéfa, že jsou ochotni jeho konkurenty z podnikatelské sféry posílat do vězení (vzpomeňme na Oleo Chemical), otevřeně lžou, zveřejňují policejní odposlechy, které jim poskytne spřátelené státní zastupitelství a tak dále.

Takže, pane Kamberský, před rokem 1989 tu byla část společnosti, která odmítala kolaborovat se zločineckou politickou mocí, kterou představovala komunistická strana. Část společnosti, která se jí vzepřela. Například tím, že vytvářela svobodné noviny i za cenu toho, že jí hrozila perzekuce ze strany státu. Odkazovat se na ní v propagandistickém tisku agenta Státní bezpečnosti je drzost, kterou si může dovolit opravdu jen ten, kdo se v takových novinách ještě označuje za novináře a nevidí na tom nic divného.