Premiér Babiš se na tiskové konferenci přímo přihlásil ke způsobu, jakým epidemii nového koronaviru zvládla Čína. Máme se tam prý co učit. Chvála této komunistické mocnosti je v poslední době slyšet dosti často, a to dokonce i od Světové zdravotnické organizace (WHO). Pokud bychom se chtěli ale inspirovat zemí, která nákazu skutečně zvládla, a navíc bez drastických opatření, měli bychom se spíš podívat na Tchaj-wan. A také nelze zakrýt počáteční chyby čínských úřadů, které k šíření epidemie přispěly.

Chyby a „výhody“ systému

Možná náš pan premiér spolu se šéfem Světové zdravotnické organizace věří, že rychlost, rozsah a efektivita čínské reakce na koronavirus ukazují výhody čínského autokratického systému, od nějž by se ostatní země měly učit. Jenže přístup k řešení pandemie, zejména na jejím počátku, ukazuje spíš jeho zásadní nedostatky. Důvěra v efektivitu čínského modelu je pomýlená. Stejně pomýlená, jako byla ve 30. letech 20. století víra, že komunismus a fašismus zvládají velkou hospodářskou krizi lépe než demokracie.

První případ onemocnění koronavirem se v čínském městě Wu-chan objevil už 17. listopadu. Ještě 20. prosince bylo identifikováno jen 60 případů. Teprve 31. prosince čínské úřady oficiálně přiznaly, že ve městě jsou desítky nemocných se zápalem plic neznámého původu. Přitom o den dříve zjistila doktorka Ai Fen, že se jedná o neznámý virus způsobující těžký akutní respirační syndrom (SARS). Byla ovšem vedením nemocnice obviněna z šíření poplašných zvěstí a narušování stability.

Až 8. ledna Čína oficiálně přiznala, o co se jedná. Ke cti zemi slouží, že hned pár dní nato zveřejnili čínští vědci genom nového viru. Prodleva od konce listopadu do 20. prosince by mohla být ještě omluvitelná. Příznaky onemocnění jsou v mnohém podobné chřipce a identifikace nové nemoci je složitá. Nicméně je zřejmé, že čínské úřady minimálně 9 dní držely důležitou informaci o původu nové nemoci v tajnosti.

Následně pak skoro dva týdny otálely s karanténou. Do konce ledna už byla nákaza rozšířena ve všech čínských provinciích. Drastická opatření, která pak vláda zavedla, zřejmě zabrala. Jenže příklad hodný následování to skutečně není. Čínská diktatura s komunistickým nátěrem sice dokázala rychle přijmout opatření, která se v otevřené společnosti zavádějí ztuha, avšak v otevřené společnosti by se informace o viru dostaly na veřejnost mnohem rychleji.

Tchajwanská klidná připravenost

Čína považuje Tchaj-wan za svou separatistickou provincii. Většina států světa na nátlak Pekingu uznává politiku jedné Číny, což znamená, že Tchaj-wan nepovažují za stát. Přesto s ním zároveň mnohé země udržují čilé obchodní vztahy. Možná právě nedůvěra k pekingskému vedení vedla k tomu, že tchajwanské úřady nařídily kontroly všech pasažérů letů z Wu-chanu hned 31. prosince. Zareagovaly tedy hned první den, kdy Čína něco oficiálně ohlásila.

Už 20. ledna pak vláda v Tchaj-peji aktivovala Ústřední velitelství pro případ epidemií. Pokračovalo rozsáhlé testování, ale karanténa se týkala jen nakažených. Na rozdíl od Číny byli vojáci nasazeni do továren na výrobu roušek a respirátorů a ne do ulic, aby vynucovali přísná nařízení. Díky včasné reakci a slušnosti samotných obyvatel, kteří na veřejnosti chodili v maskách, ostatně nebyla taková nařízení zapotřebí.

Do dnešního dne je na ostrově pouhých 67 případů nákazy a jediné úmrtí. Došlo sice k omezení letů ze strany aerolinek, ale vláda v Tchaj-peji neuzavřela hranice. Navzdory tomu, že Peking i v této situaci blokoval přístup Tchaj-wanu k jednáním WHO, epidemie je v zemi zřejmě pod kontrolou.

V naprostém kontrastu k čínskému přístupu vláda občany podrobně informuje o všech rizicích a zdůvodňuje všechna opatření. Kupodivu to v demokratické společnosti nevedlo k panice, ale naopak k semknutí se. Politici nezapomněli ani na ty, jimž přijatá opatření uškodí ekonomicky. Už 25. února byl schválen zákon vyčleňující 60 miliard tchajwanských dolarů (zhruba 46 miliard korun) na pomoc podnikatelům postiženým následky epidemie.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Učme se od demokratů, ne od autoritářů

Zatím je brzy na to, abychom mohli s jistotou říci, že Tchaj-wan krizi zvládl. Dá se ale jistě říci, že ji zvládá. Navíc ani v čínském Wu-chanu není jistota, že po uvolnění drakonických opatření se rychlé šíření viru nevrátí. Uvolněna byla totiž teprve 10. března. Českému premiérovi, který lže o tom, že roušek a respirátorů je dost, se asi líbí systém, v němž lidé říkající pravdu prostě mizí beze stopy.

My bychom si ale za příklad nemuseli brát zemi, která nechala v jedenáctimilionovém městě zemřít na tři tisíce lidí. Ještě dva dny před prvními zákazy pohybu přitom vláda v Pekingu tvrdila, že nemoc není příliš nakažlivá a že má situaci pod kontrolou. Čína je obrovská země, která mohla Wu-chanu v krizi poskytnout nezbytné zdravotnické kapacity a vybavení. I díky tomu nezemřelo víc než něco přes tři tisíce lidí ze zhruba osmašedesáti tisíc nakažených. Česká republika, počtem obyvatel srovnatelná s městem Wu-chan, takový luxus nemá.

Naše vláda naprosto podcenila testování a zajištění ochranných pomůcek alespoň pro zdravotníky, natož pro běžné občany. Skutečný počet nakažených lze proto v tuto chvíli jen odhadovat. Možná nám tedy nic jiného než drastická opatření nezbude. Premiér Babiš se nás na to vychvalováním Pekingu možná snaží připravit. Pokud budeme skutečně nuceni kopírovat čínský model, měli bychom si všichni uvědomit, proč. Je to proto, že naše vláda situaci nezvládla, a ne proto, že je čínský model nejlepší.

Autor je vysokoškolský pedagog a zahraničně politický expert.