Jsou věci, které náš pan expremiér Babiš umí skvěle. To je třeba se vší vážností uznat. K dovednostem, které se mu povedlo dovést téměř k dokonalosti, patří například lhaní. Bezostyšně lže kdykoli, kdekoli a neustále. Opravdového mistrovství dosáhl rovněž ve vysávání dotací všeho druhu. Hlava nehlava. Až tak, že se o něj pro podezření z dotačních podvodů už nějaký ten rok zajímají nejen orgány EU, ale i česká policie. Vyniká ovšem také v umění ohlupovat část voličstva předváděním své rádoby lidovosti. Podívejte, já jsem přece úplně obyčejný multimiliardář, chlápek v „sežvejkaným“ saku, dočista jako vy, to mi musíte věřit!
Co by asi tak měl Andrej Babiš (který sám sobě nově udělil aspoň vymyšlený titul předseda opozice) udělat, aby místo jako bývalý premiér začal být vnímán jako budoucí prezident? A aby to poté až na Hrad, kam ruka vyšetřovatelů trestné činnosti nedosáhne, skutečně dotáhl. Tato důležitá otázka v Babišově marketinkovém týmu očividně padla. A nebylo třeba k nim ani nahlížet klíčovou dírkou, aby bylo jasné, že nejlépe se na to půjde zase přes „lidovost“. Koblihy z Penamu ani nově zavedené rozdávání zmrzliny už nepostačí. Image „tydýta“ (tak svého pana chotě otitulovala jeho paní Monika), co se na horách první den nechytře doruda spálí přesně jako loni náš strejc Pepa u moře, je samozřejmě nutno zachovat. Rovněž podobu joudy v nepadnoucím obleku s plandavými kalhotami. To se líbí. „Takový kvádro měl Venca na hasičským bále!“ No jo, ale co dál? Co ještě a co nového? Pochopitelně pořád ještě dostatečně lidového. Á, už to máme! Obytňák!
Stejně jako my všichni i Babiš and his boys vědí, že plno Čechů si poslední dobou pořídilo nebo pronajalo obytný vůz či karavan. Udělali to hlavně ti, kteří se nemíní vzdát cestování, ale – třeba zrovna kvůli finančním potížím v koronakrizi – už nechtějí na dovolené zbytečně utrácet za drahé hotely, ale spokojí se s lehátky ve vlastním pojízdném „hotelu“. Kteří nehodlají nechávat velké peníze v restauracích, ale radši si něco hodí na pánvičku ve svém. A to je ono. Právě těmhle „obyčejným“ lidem je nutno majitele stovek firem (stále ve svěřenských fondech, to přece nestojí za to na tu chvíli měnit) se jměním ve výši zhruba osmdesáti miliard připodobnit. A natlouct jim to do hlav. Proto ta záplava fotek křenícího se Babiše v „obytňáku“. „Mrkej, Máňo, takovej ňákej auťák si loni koupil švára!“ zaznívá nepochybně nad obrázky. A o to jde. Je jejich.
Nebude prý v něm sice jezdit na dovolenou, jak sdělil novinářům, ale jen za lidmi po republice. No ano, ono by vážně bylo divné, kdyby s obytným vozem dorazil třeba na svůj francouzský zámeček zakoupený přes divné firmy z daňových rájů a zaparkoval na nádvoří. Vyvětrali by deky a paní Monika by vyklopila konzervu do kastrůlku, aby mužovi na vařiči něco uklohnila… Tak to přece jenom ne, tomu by asi neuvěřil vůbec nikdo. Takže tedy objíždění českých měst a městeček. A aby vás náhodou nenapadlo – to vůbec nebude žádná „kampáááň“, natožpak prezidentská. Kdepak. Máte-li věřit, že je to zkrátka jen přátelská návštěva toho nejlepšího politika, tak tomu prostě věřte, a ticho tady bude. Ostatně jakéhopak politika, přece skoro souseda odvedle, co vás pozve, abyste si prolezli jeho nový auťák, zkusili, jak se v něm sedí.
Dokonce i záchod vám ukáže. Proč ne? Je to prostě lidový chlapík, který se s ničím nežinýruje, a tak se v té místnůstce klidně i vyfotí. A můžeme být rádi, že tentokrát pózoval jen mezi dveřmi a že se nenechal zvěčnit, přímo kterak koná, jak před časem učinil u venkovního pisoáru na jakémsi festivalu. Buďte si ale jistí, že i tohle táhne, a jistá část fanoušků se plácá do kolen, pomrkávajíc a vzpomínajíc záchodové historky všeho druhu. „Jó, pan Babiš, to neni fouňa jak ňákej profesůrek!“ Jiná, tak trochu zdravě zlomyslná část veřejnosti se ale například táže, zda za tím lidovým strejdou v obytňáku pojede jeho početná ochranka, bez které neudělá krok, v několika autech. Nebo jestli se prý namačkají pod postele a do sprcháče. Na místě ale být musí. Co kdyby někdo hodil vajíčkem a poblíž zrovna nebyla žádná cukrárna, kam by se hrdinný zachránce lidu mohl schovat?
Ve skutečnosti je to ale pořád to samé. Stále opakovaná snaha – a nutno přiznat, že úspěšná – přesvědčit méně rozumově disponované spoluobčany o Babišově lidovosti. O tom, že mu ve všech nadcházejících volbách mají házet hlasy, protože on to s nimi myslí dobře. Protože jemu na nich záleží. A jak by ne, když je jako oni. Stačí vlastně docela málo. Nosit pomuchlané kvádro jako z tržnice. Narazit si na hlavu zmijovku a k ní nasadit výraz Otíka z vesničky střediskové. Ukázat podivně okudlanou hlavu s komentářem, že ho manželka vzala strojkem. Předvést tak, jak dbá na předpisy v době, kdy byla zavřená kadeřnictví. A pak taky snad každý má nějakou tu veselou historku, jak někdo někomu zpackal účes a totálně ho zohavil, že ano? Výborné bylo také natočit video, na kterém s výkonem, za jaký by se poslední ochotník styděl, s obří pomlázkou honí Moniku po zahradě… „Pamatuješ našeho Laďu, jak hnal svou starou až na náves, no ten ji řezal!“
Ve snu je nenapadne, že tenhle bývalý kariérní komunista, který se později jen pro svůj prospěch upsal zločinné Státní bezpečnosti, vůbec a ani náhodou není jako oni. Že ho nic jiného než vlastní zisk nezajímá, že jimi ve skutečnosti pohrdá. Dost mrazivě to zaznělo v dokumentu Víta Klusáka Matrix AB z roku 2015, kde své již legendární rozdávání koblih Babiš popsal slovy dávať jim krmiť. Takhle to vidí. Krmiť. A krmí své voliče dodnes. Darovanými drobty ze stolu Agrofertu. Lží. Falešnou nadějí. A oni mu to, jak se hovorově praví, baští i s navijákem. Bude to stačit, aby ho jejich hlasy případně vynesly až na Hrad a učinily českým prezidentem? Nebo téhle šílené ostudě ještě lze nějak zabránit?
Autorka je řadovou členkou TOP 09.