Vláda v čele s premiérem Andrejem Babišem FOTO: Úřad vlády
FOTO: Úřad vlády
Premiér Andrej Babiš představil Národní investiční plán, zahrnující seznam 20 tisíc projektů za 8 bilionů korun do roku 2050. Neřeší priority, termíny, ani kde vzít na tuto marketingovou vizi peníze. Realističtější představy snad měli i komunisté se svojí Státní plánovací komisí, jejíž dílo tento plán nápadně připomíná.
Premiérem Babišem tolik vychvalovaný Národní investiční plán je svým způsobem návratem k centrálnímu plánování. Komunisté si k tomu účelu už v roce 1959 zřídili mocnou Státní plánovací komisi řízenou místopředsedou vlády a dalšími ekonomickými ministry. Komise připravovala a předkládala vládě detailní (hlavně) pětileté národohospodářské plány, které se stále upřesňovaly, hodnotily a kamuflovaly.
„Plánování rozvoje národního hospodářství přísluší vládě; účastní se ho všechen pracující lid prostřednictvím odborových organizací, národních výborů a organizací družstevních, jakož i všechny orgány státní státní správy, výrobní hospodářské jednotky, podniky, závody, lidová družstva a ostatní hospodářské a rozpočtové organizace,“ stálo v zákoně o Státní plánovací komisi, zrušené s nástupem tržního hospodářství.
3,5 bilionu, 5 bilionů, 8 bilionů…
Něco podobného s analogickou argumentací představil premiér Babiš po jednání vlády. Nedůvěru vzbuzují už jen posuny v rámcových parametrech tohoto plánu. Šéf ANO svůj záměr poprvé představil před rokem na konferenci nazvané Setkání lídrů českého stavebnictví, když do něj zahrnul 17 tisíc investičních projektů v celkovém objemu 3,5 bilionu korun do roku 2030. Jen do konce tohoto volebního období se mělo prostavět 1,2 bilionu.
Letos v listopadu na stejné konferenci přislíbil za stejné období 20 tisíc projektů za 5 bilionů korun. Nyní hovoří o stejném počtu projektů za 8 bilionů korun do roku 2050, což nepůsobí příliš profesionálně a konzistentně.
„Shromáždili jsme veškerý investiční potenciál země na jednom místě. Vznikl zásobník projektů, odkud by si je měli vybírat ministři, hejtmani, primátoři, starostové,“ přiblížil svoji ideu Babiš. Zároveň však přiznává, že tento plán není závazný a bude se nadále zpřesňovat.
Plán převyšuje finanční možnosti
Vládní materiál uvádí, že „zmapování jednoznačně ukázalo, že potřeba veřejných investic významně převažuje finanční možnosti České republiky“. V praxi by to znamenalo, že by se výdaje na investice ve státním rozpočtu, které dnes dosahují zhruba 130 miliard korun, musely zdvojnásobit.
Samotný premiér přiznává, že jeho plán „neřeší zajištění financí“. Kde vzít tolik peněz, aby země rychle nesklouzla do hazardní dluhové pasti, zvláště když Babišova vláda neumí šetřit a rekordně zvyšuje ze zákona povinné mandatorní výdaje na platy státních zaměstnanců, penze a další sociální dávky?
Seznam dvaceti tisíc projektů neznamená téměř nic, pokud není podložen harmonogramy výstavby, zajištěním financování a konkrétní odpovědností. Toho si všiml i koaliční ministr vnitra Jan Hamáček, který sice investiční plán vítá, ale zároveň i on – kromě opozice – zapochyboval o jeho reálnosti.
Ve fondu je tisícina nákladů
Hamáček poukázal na to, že investiční fond, který na popud šéfa ANO slíbilo vytvořit několik velkých bank, aby unikly sektorové dani navrhované ČSSD, zatím zahrnuje částku sedmi miliard korun. To je tisícina celkového objemu Babišova megalomanského plánu.
Premiér však slibuje další desítky miliard navíc, ačkoli ekonomika zpomaluje a zaostává i tempo růstu daňových příjmů. Potom by nezbývalo nic jiného než drastické zadlužení, jehož dopady v budoucnosti na celou společnost by už Babišův kabinet neřešil.
Podrobnosti Národního investičního plánu premiér Babiš rozvedl v obsáhlém rozhovoru v Lidových novinách (16. 12. 2019): „Chci, aby lidé sami řekli, co se má dělat“), který je další kuriózní sondou do jeho myšlení a chování jeho zaměstnanců, zcela vážně rozebírajících utopii nemající hodnotu ani vytištěného novinového papíru.
Proto ani příliš nemá smysl rozebírat jednotlivé projekty, když podobných seznamů s jiným počtem položek a jinými ciframi dokáže marketingový tým ANO vytvořit deset na počkání a v následujících měsících se může „plán“ znovu lišit („zpřesňovat“).
Nepodložené projevy velikášství
Marketéři však Babišovi šikovně poradili posunout ještě nedávno avizovaný termín ohraničení plánu o dalších dvacet let, aby bylo naprosto jisté, že ho už nikdo nikdy nezkontroluje, jelikož se mezitím vymění minimálně osm vlád. Podobně jako Babišovu vizi O čem, sním, když náhodou spím, která je ze stejného těsta.
Stačí jen zmínit, že tři čtvrtiny z celkového objemu slibovaných investic půjdou na dopravní infrastrukturu, jejíž výstavba právě za ministrů ANO zaostává a přes velikášská prohlášení je stále pomalejší než za vlád „tradičních“ stran.
Z rozhovoru pro Lidové noviny lze vypíchnout premiérův optimismus, když tvrdí, že Národní investiční plán „je taky silný argument pro jednání s Bruselem o sedmiletém finančním rámci od roku 2021 do roku 2027“.
Hrozí výpadek příjmů
Tady ovšem bude ve hře spíše jiný „argument“, a sice způsob, jakým Andrej Babiš vyřeší svůj střet zájmů vyplývající ze závěrů auditu Evropské komise. Iluze, kterou vytváří premiér a jeho ministři, že všechno bude jinak, stojí na vodě. To může být přitěžující okolností nejen pro Agrofert, ale i pro celou Českou republiku.
„Pokud premiér Babiš a jeho státní správa nepřijmou závěry a navrhovaná opatření, tak může nastat krajní situace, že EU uzavře financování všem programům,“ řekl deníku FORUM 24 dotační expert Leo Steiner. „Zatím v tomto období nebylo proplaceno téměř 400 miliard korun, které je možné využít v omezeném čase, jinak propadnou.“
„Je nutné rovněž připomenout, že právě probíhá schvalování finančního rámce na další sedmileté období a kvůli této situaci je Česko v nevýhodné situaci. I zde může tratit desítky miliard korun,“ dodal Steiner.
Vrtěti investičním plánem
I z hlediska Národního investičního plánu, který zároveň působí jako metoda „vrtěti psem“, když odvádí pozornost od premiérových osobních problémů, tedy naopak hrozí nepříjemný výpadek příjmů. To by bylo jen umocněno případnou žalobou České republiky k Soudnímu dvoru EU, kterou už Babiš avizuje.
„Představte si, že jsem Harry Potter, přijdu, a kdybych měl kouzelnou hůlku, ten investiční potenciál osmi bilionů korun bych proměnil na skutečnost a naše země by se stala Švýcarskem,“ zasnil se šéf ANO v Lidových novinách. Zatím však směřuje Česko spíše mezi banánové republiky, a to nikoli v roli Harryho Pottera, ale lorda Voldemorta.
