Milan Brázdil je jedním z poslanců hnutí ANO, kteří o sobě dají vědět pouze v momentě, kdy jsou jejich názory dostatečně kontroverzní. Nejprve Babišův muž oznamoval, že homosexuálové jsou postižení lidé, nyní by chtěl zpoplatnit výjezdy sanitek. Pokud by ve vaší peněžence nebylo tisíc korun, patrně byste neměli nárok a museli doufat, že vás obtíže přejdou.

Brázdil jako zkušený lékař určitě dobře ví, jak může být výjezd rychlé záchranné služby zneužit. Třeba i nechtěně, v panice nebo šoku. Samozřejmě se najdou i takoví jedinci, kteří si myslí, že jim bude sanitka přistavena i v momentě, kdy si, obrazně řečeno, zarazí třísku. Není však přece možné po všech lidech, kteří už tísňové volání využijí, požadovat, aby u sebe měli tisícovku a doufali, že jim možná bude vrácena.

To ovšem někdo chytrý musí uznat, že volající má nárok na zásah záchranářů a nemá si své trable vyřešit podomácku. Další verze návrhu pro změnu počítá s tím, že by po příjezdu záchranky pacient na místě zaplatil a čekal, zda se trefil do nějakých tabulek, které určí, jestli zásah potřeboval a má nárok na vratku.

Tato varianta však vůbec neřeší problém, který při falešném „poplachu“ vzniká. Záchranáři, kteří vyjedou zbytečně, mohou chybět někde jinde. Zda je lepší se do této situace dostat za tisíc korun, nebo zadarmo je naprosto nepodstatná debata. Dopad může být totiž daleko horší, než si zřejmě Brázdil domyslel.

V nátuře Čechů je neodstranitelně zaryto, že se v prvé řadě musí šetřit. Proto kupujeme nekvalitní potraviny v „akci“ a díky tomu budeme vždy šetřit především na našem zdraví. Podle takového modelu chování je jasné, že si při placení za výjezd sanity dost lidí rozmyslí, zda je nutné riskovat tisícovku. Ke změně nebo zrušení případného poplatku by tak došlo až v době, kdy někdo neodhadne vážnost svého zranění a nedopadne to dobře.

Je ovšem také nutné, aby bylo nahlas řečeno, že někdo skutečně neodhadne, kdy volat „rychlou“. Obzvlášť v době, kdy je televizní divák přesvědčován, jak fungují „opravdičtí“ záchranáři (na TV Barrandov) nebo policisté (na Primě).

Podle těchto „skutečných“ příběhů si totiž můžete pomoc přivolat ke kdejaké prkotině a nikdo vám nic neřekne. Nebylo by tedy lepší než kasírovat přestat lidi, kteří takové pořady sledují, tedy převážně seniory, přestat „krmit“ smyšlenými hloupostmi? Právě starší spoluobčané totiž budou ti první, kdo raději schovají peníze pro blízké a zariskují své zdraví.