Šéfredaktor Mf DNES Jaroslav Plesl sám sebe zjevně považuje za jakéhosi politického poradce. V úterním vydání nekdejšího nejdůležitějšího deníku v České republice se zamyslel nad tím, co by demokratické politické strany měly dělat, aby se k nim vrátili voliči.
A jak na to přišel? Zopakoval prostě názory svého majitele, jemuž se už léta snaží vlichotit, a nevadí mu, že se to prostě nemůže podařit, protože i Babiš dobře ví, že na něj Plesl tak nějak zbyl poté, co žádný dobrý ani schopný novinář v Mf DNES nezůstal.
Plesl ke své zdrcující kritice využil billboardový slogan Občanské demokratické strany, který zní: „Bolševická vládo, Praha není stádo“. Plesla se taková věc velmi dotkla, protože jeho šéf zatím žádnou vládu nemá, a navíc v ní prý komunisté nebudou – a pozapomněl přitom jak na ústupky KSČM, tak na to, že Andrej Babiš byl agentem Státní bezpečnosti a samozřejmě i členem KSČ.
„Taková míra odtržení od reality se hned tak nevidí,” píše Plesl. A teď nezbývá než se ptát: Od jaké reality? Od reality pana Plesla? Od reality zaměstnanců Agrofertu a voličů hnutí ANO? Od reality, kterou nám předkládají noviny, které sám řídí? Nikoli. ODS se zaprvé podařilo zaujmout spoustu lidí, protože o jejich kampani se mluví od jejího počátku, kdy jsme na poutačích mohli číst o zpovykaných Pražácích. A zadruhé – v České republice poprvé vzniká kabinet za podpory komunistů. A to mnoha lidem vadí. Například těm, kteří se v úterý sešli na náměstích po celé zemi a zastupovali je tam mj. představitelé demokratických stran, které dohromady volily 2 330 313 občanů.
Babišův šéfredaktor má také rád bývalého prezidenta Václava Klause, který odsuzuje používání slova populismus. Stejně jako Plesl. Když se tím pojmem moc žongluje, prý to nepřináší žádné volební hlasy. Jenomže aby člověk nebyl populistou, spočívá to hlavně v tom, že nejedná pouze podle toho, aby mu to přineslo voliče, ale třeba podle svého přesvědčení. Právě Andrej Babiš funguje jedině podle toho, co zrovna vyhovuje průzkumům veřejného mínění. A ano, to je populismus, i kdyby byli proti všichni šéfredaktoři, všichni současní i bývalí prezidenti a všichni premiéři v demisi, s důvěrou nebo bez ní.
Jaroslav Plesl ale ví, jak si mohou politické strany doopravdy znovu získat voliče. Měly by se omluvit. Tak to je skvělá rada.
„Aby měly šanci získat zpět ztracenou důvěru voličů, jejich představitelé budou muset přiznat, že se strany nechaly zkorumpovat, což vedlo k jejich vnitřní destrukci a pádu. Je naprosto fascinující, že se ve vedení ČSSD dosud nenašel nikdo, kdo by se omluvil voličům na severovýchodě země za gigantický problém s názvem OKD a OKD Byty,” píše zaměstnanec člověka, který nepřátelsky přebírá firmy, zneužívá finanční správu pro likvidaci konkurentů a je trestně stíhán pro dotační podvod.
Miroslavu Kalouskovi a Petru Fialovi Plesl vyčítá, že příliš mluvili o elektronické evidenci tržeb a ptá se: “Mimochodem: kde je to vaše slavné EET?” Odpovězme mu tedy za ně: Babišův šmírovací nástroj je nyní u mnoha malých obchodníků, kterých se Agrofert potřebuje zbavit, a tak jim komplikuje život. A informace o jejich podnikání posílá na ministerstvo financí podřízené majiteli tohoto holdingu. Neměl by se spíše někdo omluvit za tohle?
“Tak až se naučíte věci správně pojmenovat, přijďte. A učte se u Václava Klause. Toho populisty. Dokud z tradičních stran nezazní sebekritika, nepohnou se ze svých zoufalých pozic ani o milimetr,” končí Plesl.
V jedné věci má pravdu: Dokud nebudou věci řádně pojmenovávány, nemůžeme se pohnout vůbec. Tak například je nutné jasně pojmenovat, že člověk, který je zaměstnancem politika, nemůže z pozice novináře komentovat jeho kroky, protože zároveň témuž člověku posílá faktury. Je nutné jasně pojmenovat, že není možné, aby vládu řídit trestně stíhaný člověk, který je největším podnikatelem v zemi a zároveň tedy tím, kdo může regulovat trh. Je nutné jasně pojmenovat, že situace, v níž se nacházíme, nedospěla tak daleko pouze vinou neschopnosti demokratů bránit se silnému oligarchovi, ale vinou těch, kdo tomuto oligarchovi pomáhali dostat se k moci. Vinou jeho propagačního oddělení, do něhož bohužel patří vydavatelství Mafra.
