GLOSA / Známý Babišův snaživec, šéf hnutí ANO v Praze a zdejší zastupitel Ondřej Prokop, se pokusil kritizovat protipovodňovou ochranu na nábřeží v Praze. Dopadlo to podle očekávání. Opět ustřelil poněkud mimo. Prokop zveřejnil na sociální síti X fotografii z náplavky, kde je před dveřmi deska z laminované dřevotřísky utěsněná PUR pěnou. Zastupitel za ANO k záběru poznamenal: „Protipovodňové zábrany dnes montované na náplavce. Neříkám nic radši.“ Jenže zapomněl na několik faktů.
Na onom postu bylo totiž špatně úplně všechno. Jeho zjevným smyslem bylo rýpnutí si do vedení Prahy za to, jak se chystá na velkou vodu. Jenže, jak se ukázalo, fotku Prokop pořídil v polovině prací. Před onu jím vysmívanou desku ještě byly uloženy pytle s pískem. Navíc tyto práce probíhaly v době, kdy byla náplavka uzavřena. Tedy ani Prokop tam neměl co dělat.
A aby toho nebylo málo, dveře, které velkou spárou neodpovídají na náplavce tomu, že mohou být v kontaktu s velkou vodou, se na tomto místě objevily v době, kdy Praze vládla Prokopova stranická kolegyně Adriana Krnáčová.
Ondřej Prokop patří dlouhodobě k nejvěrnějším babišovcům. Sdílí prakticky vše od šéfa, je mimořádně snaživý na sociálních sítích, dělá vše ve prospěch hnutí ANO a Andreje Babiše. A to tak aktivně, až ho sám Babiš musel krotit.
V květnu letošního roku Prokop prohlásil, že se prezident Petr Pavel a strany vládní koalice dopouštějí vlastizrady, když jsou pro zrušení unijního práva veta. Potom řekl, že v ČR je „snad milion ukrajinských uprchlíků“, bylo jich ve skutečnosti něco přes 300 tisíc. To už bylo asi moc i pro samotného Babiše.
Tehdy Babiš zpražil Prokopa veřejným pokáráním, že se nemá věnovat tomu, čemu nerozumí. Jindy se Prokop musel veřejně omlouvat za desítky lží, které prohlásil. Je sice jeden z nejaktivnějších babišovců, ale také jeden z těch, kterému se nezřídka povede nějaká nepěknost. Tak jako teď.
Když to neudělá Babiš, měl by se v okolí snaživého zastupitele najít někdo, kdo mu řekne, že na tom postu z náplavky bylo špatně úplně vše. Zřejmě by se měl častěji držet druhé věty svého nešťastného postu – neříkat nic radši.