Premiér Andrej Babiš uvedl do funkce ministra školství Roberta Plagu a zaútočil na soukromé školy způsobem, za který by se nemuseli stydět ani komunisté. Dopustil se přitom lži, když tvrdí, že Česká republika je jedinou zemí, kde se stát podílí na jejich financování. Jeho výpad je projevem ducha éry socialismu.

Předseda menšinové vlády hnutí ANO na tiskové konferenci kritizoval státní příspěvky soukromým a církevním školám. Nový ministr se jimi prý bude muset zabývat. „Taky jsem jenom konstatoval, protože já nejsem expert na školství, že jsme jediná země na světě, která financuje soukromé školky, školy, gymnázia a církevní školy. To nás stojí šest a půl miliardy,“ prohlásil Babiš.

Duch éry socialismu

Babiš opravdu prokázal, že není expertem na školství. Jeho vyfabulovaný útok na soukromé školství zavání špatně maskovanou komunistickou mentalitou. Navázal tak na své, už stabilizované pojetí silné role státu, kterému nemá překážet soukromý sektor tam, kde uzná za vhodné. Dokonce jde ještě dál než Plagova podobně uvažující předchůdkyně Kateřina Valachová (ČSSD), která se se zástupci soukromého školství dostávala do konfliktu kvůli nedodržování zákonem dané registrace nových soukromých školských zařízení.

[ctete postid=“172787″ title=“Ministerstvo financí opakovaně selhává, Schillerová by měla rezignovat“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/12/Schillerová-Babiš-vláda-385×230.jpeg“ excerpt=“Problémy kolem ministerstva financí narůstají. Po aktuálním nálezu o EET se dostalo “ permalink=“http://forum24.cz/ministerstvo-financi-opakovane-selhava-schillerova-by-mela-rezignovat/“]172787[/ctete]

Především není pravda, že Česká republika je jedinou zemí na světě, která se podílí na financování soukromého školství. Premiér byl za tato slova kritizován experty, kteří se v oboru pohybují. „Jakým způsobem jednotlivé vzdělávací systémy podporují ty neveřejné školy, to je v každé zemi jinak, ale tvrdit, že v žádné zemi se nepodporují z veřejného rozpočtu soukromé školství, není pravda,“ uvedl Tomáš Feřtek ze vzdělávací společnosti EDUin.

Financování soukromého školství ve vyspělém světě běžné

Ředitel Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Jiří Nantl reagoval, že veřejné financování soukromých školek a škol je běžné v rámci členských států OECD, kde se na soukromých základních školách vzdělává v průměru 15,3 procenta žáků.

Rozdíly jsou ovšem velké. Zatímco v Nizozemí dosahuje podíl soukromého sektoru 68,4 procenta žáků, u nás jen 1,3 procenta, čímž zaostáváme i za okolními středoevropskými zeměmi typu Polska či Maďarska. O to je Babišův nekompetentní výpad nepochopitelnější. Jaká je tedy skutečnost?

Jak uvádí Ondřej Štefl ze společnosti Scio, zakladatel první soukromé školy u nás po pádu komunismu v roce 1990, gymnázia PORG v Praze, který byl s přístupem exministryně Valachové ve sporu, kolem soukromého školství panuje řada předsudků.

Podle něj většina vyspělých zemí poskytuje státní příspěvky podobné jako Česká republika (Dánsko, Španělsko, Estonsko…), jiné přispívají víc (Německo, Irsko, Belgie, Slovinsko, Slovensko, Maďarsko…), jiné nerozlišují a dávají všem stejně (Nizozemí, Finsko, Švédsko…), a jen v několika zemích OECD jsou omezenější (Kanada, Polsko, Švýcarsko…).

Nižší státní příspěvky

Štefl vyvrací i jiné mýty kolem financování soukromých škol. „Mnozí si myslí, že do soukromých škol jdou nějaké peníze navíc, o které přicházejí školy veřejné. Omyl. Tak jako zdravotní pojišťovny platí za operaci slepého střeva v krajské i univerzitní, ale i v soukromé nemocnici, tak podobně platí stát za vzdělávání žáka ve veřejné, církevní či soukromé škole. Jen s tím rozdílem, že za lékařské výkony se platí všem stejně bez ohledu na zřizovatele, ale ve školství je soukromník trochu bit a rozdíl musí zaplatit rodiče ve školném,“ tvrdí, přičemž rozdíl na žáka je zhruba deset procent.

Odebrání státní podpory soukromým a církevním školám by podle Tomáše Feřtka znamenalo z velké části jejich likvidaci. Stát přitom vydává na soukromá vzdělávací zařízení méně peněz a na jejich provozu paradoxně ušetří. Nehledě na to, že na rozdíl od veřejných škol nedostávají vůbec nic na investice.

Zcela mylná je proto představa, že kdyby se podařilo hypotetické levicové koalici ANO, KSČM a ČSSD soukromé školství zlikvidovat, stát by na tom nějak vydělal. Těchto zhruba 60 tisíc žáků, kteří se v nich dnes vyučují, by bylo nuceno přejít do veřejného sektoru, a stát by na ně vydal (bez investic) o 600 milionů korun víc, než dosud v soukromém sektoru.

Technokratický premiér s ideovými kořeny v éře komunismu, šířícími závist a skepsi k individuálním aktivitám, však hlavně nechápe, proč soukromé a církevní školy a školky vznikají. Pád komunismu otevřel okno příležitosti ve všech oborech, nejen v jemu myšlenkově uchopitelnější chemii a zemědělství, ale i ve školství. Ostatně miliardové dotace pobírá i on, včetně těch nenárokových.

Svoboda volby a nabídky ve vzdělávání

V demokratické zemi by měla platit svoboda volby, a to i ve vzdělávacím systému, úměrná historickému prostředí, v němž se Česká republika nachází. Kdyby nebyla poptávka rodičů a žáků po alternativním přístupu k výuce, soukromé školy a školky by nevznikaly. Jejich kvalita je přitom pod přísným dohledem České školní inspekce, od jejíhož hodnocení se odvíjí i výše státních příspěvků.

[ctete postid=“172125″ title=“Vláda Agrofertu nastupuje. Kde všude bude ve střetu zájmů?“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/12/Vláda-Babiš-385×230.jpeg“ excerpt=“Prezident Miloš Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše, která se stává “ permalink=“http://forum24.cz/vlada-agrofertu-nastupuje-kde-vsude-bude-ve-stretu-zajmu/“]172125[/ctete]

Situace je přitom zcela opačná, soukromé školy jsou dnes diskriminovány. Stát jim zejména v poslední době hází klacky pod nohy, místo aby jim srovnal podmínky. Školy by mezi sebou měly soutěžit kvalitou, atraktivitou a různou nabídkou svého zaměření, nikoli narážet na administrativní bariéry.

Tak je to se vším, když do hry vstoupí byrokratická zvůle, která má jen velmi zúžený zorný úhel pohledu. Neušetří tam, kde to je skutečně zbytné, tudíž například na všech speciálních dotačních programech a projektech, ale sáhne tam, kde ji to nebude bolet, a ještě loví populistické body. Jednou to jsou živnostníci a drobní podnikatelé, podruhé malé soukromé školy a školky. Duch doby dávno minulé se postupně vrací zpět.