Na vládě a ve sněmovním prvním čtení prošel paskvil. Návrh zákona o evidenci tržeb se v mediálním světě tváří jako evidence pokladních příjmů, přesto se jedná o evidenci tržeb. Ta se má navíc týkat také řady finančních výnosů včetně kurzových zisků dosažených klienty směnáren v rámci podnikání či spropitného.

Přímo v předmětu návrhu zákona je uvedeno, že se zákon týká evidence tržeb, jak napovídá i jeho název. Předmětem zákona nejsou jakési „evidované tržby“, které by byly v zákoně definovány, nýbrž standardní tržby tak, jak jsou chápány v našem právním řádu.

Tržby nejsou definovány ani v jiných právních předpisech. Vyskytují se však, a to hojně, v zákoně o účetnictví a na něj navazujících prováděcích vyhláškách. Někteří, zpravidla drobnější, daňoví poplatníci mají povoleno vést si pouhou daňovou evidenci, která je v právním řádu chápána jako zjednodušená evidence vycházející z podvojného účetnictví. I tito daňoví poplatníci tedy mimo jiné dosahují tržeb, jen o nich nemusí účtovat.

Uvedené vyhlášky sice tržby nedefinují, jednoznačně je však řadí mezi tzv. „výnosy“. Z logiky věci pak vyplývá, že se jedná o výnosy plynoucí z prodeje (na rozdíl např. od dividendových výnosů plynoucích z pouhého vlastnictví výhodné akcie). Tržby se tedy vůbec nevztahují k pokladnám. Jako pokladna je totiž označováno místo, kde jsou evidovány některé příjmy a výdaje, nikoli výnosy a náklady. Příjem je přítokem peněz. Nastává tehdy, když zákazník zaplatí. Výnos je upravený příjem k okamžiku, kdy si podnikatel zaslouží, aby mu zákazník zaplatil. Zákazník (odběratel) však může zaplatit dopředu neboli zálohově, v okamžiku výnosu, nebo jsou mu zboží či služby poskytnuty na dluh.

Ministr financí ČR Andrej Babiš opakovaně zdůrazňoval, že se v případě elektronické evidence tržeb nejedná o pokladny. Odkazuje se však v mnoha směrech na model evidence užívaný v Chorvatsku, kde jsou evidovány příjmy, nikoliv tržby, a dokonce tam lze ověřovat při daňových kontrolách soulad povinně zaslaných údajů s aktuálním stavem pokladny.

Nebude možné ověřovat příjmy

Prvním čtením tak prošel paskvil, na jehož základě nebude možné ověřovat příjmy podnikatelů, a to ani u těch daňových poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, a jejich základ daně z příjmů se tak odvíjí právě od čistých příjmů. Nebude možné ověřit, zda zákazník zaplatil do okamžiku, kdy byla evidována tržba, nebo zaplatí až později, a tudíž i daňová povinnost vznikne později.

Dalším problémem zákona je rozsah typů tržeb, na jaké se bude vztahovat. Kromě většiny provozních výnosů, což jsou klasické výnosy z prodeje zboží či poskytování řemeslných služeb, bude řada podnikatelů evidovat také případné rozprodávání samotného podniku a dále také celou řadu finančních výnosů. Typickým příkladem jsou uskutečněné kurzové zisky (pokud nebudou pouze ojedinělé).

Uskutečněný kurzový zisk je tržbou z prodeje měny po odečtení nákladů na prodanou měnu. Evidence tržeb z prodeje měny povede k absurdním případům, kdy bude muset zákazník, který si pro svou podnikatelskou činnost smění ve směnárně peníze, evidovat tržbu a vystavit směnárně účtenku. Situaci komplikuje fakt, že zákon o účetnictví pro zjednodušení považuje za výnos (tržbu) pouze výsledný rozdíl, tedy kurzový zisk. Taková evidence ale bude postrádat jakýkoli praktický smysl, protože pracovník směnárny nebude mít šanci zjistit, zda jeho zákazník nedosáhl naopak kurzové ztráty, a proto neměl povinnost vydat mu účtenku.

Evidence spropitného

Dalším problémem, který si však ministerstvo uvědomuje, je povinná evidence „dýška“ (spropitného). Se spropitným totiž restaurace či hotely zpravidla mohou počítat ve svých finančních plánech, nebývá tedy ojedinělé. Rozhodne-li se tedy host při placení zanechat číšníkovi spropitné, musí číšník vystavit další účtenku a spropitné evidovat.

Pokud by vláda chtěla uvedené i další závažné chyby napravit, musela by pravděpodobně připravit nový zákon. Ústavní soud ČR totiž před několika dny v otázce schvalovacího procesu u služebního zákona oznámil, že vidí ústavní vady, pokud není zákon během dalších čtení v rámci legislativního procesu pouze pozměňován a doplňován, nýbrž dokonce komplexně změněn. Změna z evidování tržeb na evidování jiných toků by přitom jistě byla změnou samotné podstaty zákona.

Zákon o evidenci tržeb má částečnou alternativu v podobě snížení daňové zátěže alespoň menších podniků bez významného dopadu na daňové příjmy státu. Může vést k významnému propouštění zaměstnanců i ukončování aktivních živností rizikových skupin, jako jsou menší živnostníci, kteří mají možnost odejít do předčasného důchodu. Může tedy vést k přesunu obchodů či restaurací do velkých měst a skladů do vesnic a také k větší náchylnosti české ekonomiky na hospodářské cykly a ke s nimi souvisejícím vlnám propouštění.

Ministr si sám vymohl daňové prázdniny

Současné znění návrhu také od řady podnikatelů požaduje pod hrozbou sankcí evidenci tržeb i v případě dlouhodobějšího výpadku připojení či jiných problémů za všech okolností nejpozději do 48 hodin od uskutečnění tržby včetně svátků či dovolené. Umožňuje také časově i jinak neomezené storno.

Zákon navíc předkládá ministr, který sice tvrdí, že daně mají platit všichni, sám si ale pod nátlakem a díky známostem vyjednal na Slovensku rekordní daňové prázdniny a současná česká vláda mu výrazně pomohla mimo jiné tehdy, když schválila rostlinné výrobě vratky na spotřební dani uvalené na pohonné hmoty, dále v rámci investičních pobídek, v případě nesmyslných podpor souvisejících se zemědělstvím např. na tzv. „biopaliva“ nebo když Česká republika koupila jeho pozemky za osminásobek ceny obvyklé díky zákonu předloženému jeho stranickým kolegou a schválenému současnou vládou.

Poslanci za ČSSD, KDU-ČSL včetně některých lidí z dnešní TOP 09 (např. jejího 1. místopředsedy Miroslava Kalouska), US-DEU a KSČM již v minulosti schválili dokonce plošné registrační pokladny.

Současnou verzi navrhovaného zákona by se znalostí věci zřejmě nepodpořili ani největší obhájci online pokladen.

Plnou verzi textu naleznete zde:

http://skutecnosti.cz/chce-vlada-evidenci-trzeb/