Jmenuje se Oleksandr, ale v rámci speciální jednotky ukrajinské vojenské rozvědky bojuje pod přezdívkou „Zuřivý“. Se svou jednotkou často bojuje za nepřátelskými liniemi. Ať už jde o zpravodajské operace u Záporožské jaderné elektrárny, boje v Bachmutu, nebo obsazení ropných plošin, jeho muži přicházejí první a odcházejí poslední. A občas jim osobně vypomůže i jejich šéf Kyrylo Budanov.
Ještě před rokem a půl byl Oleksandr v civilu. Jak popsal pro ukrajinský server RBK, věnoval se sice bojovým sportům, boxu a karate, ale jinak s bratrem provozoval benzinku a přivydělával si rozesíláním reklam přes esemesky nebo sociální sítě. Když v noci na 24. února vpadla do jeho země ruská vojska, do řádné armády se mu nechtělo a skončil u Teritoriální obrany. Na jaře 2022 vznikla v rámci vojenské rozvědky GUR speciální jednotka jménem Artan.
Oleksandrovi, který je stejně jako všichni ostatní členové jednotky dobrovolník, se podařilo projít sítem fyzických testů, psychotestů i detektorem lži. Podle něj se v jednotce sešla pestrá směsice lidí. Je mezi nimi opravář kol, instalatér i bývalí úředníci. Všichni, pokud právě nejsou na misi, procházejí neustálým výcvikem, ať už praktickým na cvičišti, studiem teorie, nebo školením na simulátorech. Oleksandr nyní velí jednotce 15 mužů, jejichž prioritním úkolem je ochrana ostatních před letectvem pomocí přenosných protiletadlových raketových systémů, tzv. MANPADS.
Účastnil se dvouměsíční diverze u Záporožské jaderné elektrárny, z gumového člunu kryl před stíhačkami útok speciálních jednotek na mořské plošiny, tzv. Bojkovy věže v Černém moři. Ty Ukrajinci obsadili v září letošního roku poté, co je Rusko víc než osm let využívalo jako logistickou základnu a stanoviště pro sledování ukrajinských aktivit. Největší peklo ale zažil u Bachmutu.
„Bylo přijato rozhodnutí, že tam budeme nejužitečnější, protože v té době to byla nejžhavější oblast. Ostřelovalo se ze všech stran. Neustále tam úřadovaly minomety a dělostřelectvo. Ale přesto se naši kluci drželi. Naše přítomnost Ozbrojené síly povzbudila. Někteří na nás překvapeně koukali a ptali se, co jsme zač, co to máme za výstroj, jako bychom přišli z vesmíru,“ popsal Oleksandr s tím, že jejich úkolem bylo především podpořit ofenzivní schopnosti Ukrajinců. „Od prvních dnů jsme okamžitě vyjížděli do kontaktních pozic,“ líčí. Zatímco čistili jeden blok za druhým, za nimi postupovala řádná armáda, která se opevňovala na dobytých pozicích. Na druhé straně ale číhal neméně schopný protivník.
Ukrajince z Bachmutu podle něj nevytlačila masa vesměs podprůměrně připravených wagnerovců, ale speciální jednotky ruské vojenské rozvědky GRU, které do bojů poprvé zasáhly v polovině ledna. Podle něj na místě byly nasazeny stovky bojovníků ze speciálních ruských jednotek. Jejich bojové schopnosti vyčnívaly, zvlášť na pozadí ruských nýmandů, kteří jinak v Bachmutu sloužili jako potrava pro kanóny. Ruští speciálové prý bojovali stejně jako Oleksandrovi spolubojovníci bez označení, nezanechávali za sebou stopy, ani těla svých padlých spolubojovníků. Podle něj byly tyto jednotky znatelně efektivnější než nejzkušenější jednotky wagnerovců. To, že se podařilo Ukrajince vytlačit z Bachmutu, byla podle něj především jejich zásluha.
Oleksandr se od té doby navzdory zranění, jež u Bachmutu utrpěl, zúčastnil řady dalších operací. Na jednu z nich vzpomíná obzvlášť rád. To když zjistili, že se na ní osobně podílí přímo šéf vojenské rozvědky Kyryl Budanov. „Během jedné z misí se útočná skupina nepřítele pokusila opustit boj, aniž by byla zasažena palbou, protože si uvědomila, že již není schopna klást odpor,“ vylíčil. K překvapení jeho jednotky se náhle ve vysílačce ozval Budanovův hlas. Osobně vykomunikoval s 19člennou ruskou jednotkou podmínky jejich kapitulace. Oleksandr vzpomíná na to, jak zvedlo náladu celého mužstva, když zjistili, že jejich nejvyšší šéf je v jejich sektoru a aktivně se podílí na vedení celé mise. Do té doby o tom totiž neměli ani tušení.